Článek
Sexuální násilí ve válkách je temný stín lidstva, který se táhne napříč staletími. Od starověkých dob až po současné konflikty, bylo tělo ženy často využíváno jako nástroj ponížení či msty. Ovšem jedna jediná žena dokázala změnit pohled na sexuální zločiny. Pojďme se společně podívat na příběh jedné silné ženy, která podala osobní svědectví a prolomila mlčení o válečném sexuálním násilí.
Nusreta Sivac
Narodila se 18. února roku 1951 v Prijedoru, městě na severozápadě Bosny a Hercegoviny. Po studiích práv se stala soudkyní v místním okresním soudu a také tichou ochránkyní práva a spravedlnosti. V dubnu roku 1992, po tom, co bosenskosrbské jednotky převzaly kontrolu nad Prijedorem, byli Bosňáci a Chorvati označeni bíle, podle svatebního symbolu, který měli nosit na pažích. Následně byli násilně deportováni do táborů Keraterm, Trnopolje a Omarska. Sama Nusreta byla pod záminkou výslechu přivedena na policejní stanici, kde ji ale místo rozhovoru čekalo hrozivé vězení.
V květnu téhož roku začalo pro Nusretu peklo. Byla deportována do tábora Omarska. Tam panoval naprosto nelidský řád. Jedno jídlo denně a pak už jen bití a mučení. Musela denně počítat mrtvá těla. Za jednu noc jich bylo třeba dvacet nebo třicet. Ta byla ponechána před budovou na louce. Bylo v nich vepsán strašidelný příběh lidské krutosti. Ve výslechových místnostech musela čistit krev po mučených lidech. Bohužel však po krutém dni přicházela ještě horší noc.
V noci totiž přicházeli dozorci, kteří si brali jednu ženu za druhou a každou z nich znásilňovali. Nusreta byla jednou z nich a jak sama říkala, stávalo se to pravidelně. Často to byli ti nejvýš postavení velitelé. Nikdo, kdo v té době nežil a nebyl uvězněn v takovém táboře si nedokáže představit peklo, které tam vězni a vězenkyně zažívali. Naštěstí ještě stejného roku Britové z INT společně s Červeným křížem odhalili zvěrstvo, které tábor Omarska ukrýval. Na kamery se jim podařilo zachytit zcela vyhublé a mučené vězně. Mezinárodní ostuda, která z toho vzešla donutila bosenské Srby všechny přeživší vězně, kterých byly desítky, propustit.
Po propuštění se Nusretě a její kamarádce z tábora Jadrance Cigelj podařilo uprchnout do Chorvatska. A tady se pustily do velmi náročné, ale neuvěřitelně odvážné mise. Začaly shromažďovat svědectví stovek žen, které prošly tábory a prožily si tam peklo. Cíl byl jasný, o všem mluvit a veřejně sdělit vše, co se v táborech odehrává. Odhadem to bylo až padesát tisíc žen, které se staly obětmi v průběhu války. Po třech letech roku 1995 společně odcestovaly do Haagu, kde se snažily připravit první žalobu u Mezinárodního trestního tribunálu bývalé Jugoslávie. Bylo to poprvé na světě, co měl mezinárodní soud rozhodovat o sexuálním násilí jako válečném činu.
Nusreta Sivac osobně svědčila u Mezinárodního trestního tribunálu, kde jako bývalá soudkyně věděla, že musí předložit jména, data a vše, co bylo potřeba. Stála tam a hlasitě s odhodláním bojovala za všechny ženy, i za ty které zemřely. I když to pro ni byla obrovská psychická zátěž, hrůzné vzpomínky jí dávaly sílu bojovat. Po válce vstoupila do Ženského sdružení Bosny a Hercegoviny a v roce 2005 byla společně s další tisícovkou žen nominována na Nobelovu cenu míru. V roce 2008 apelovala na založení regionálního soudu pro válečné zločiny a proškolení soudců. V roce 2020 pak obdržela ocenění Civic Courage Award za občanskou odvahu.
V roce 2022 pobízela všechny ženy postižené válkou na Ukrajině, aby podaly svědectví, pokud na nich bylo pácháno násilí.
Zdroje:
https://1000peacewomen.org/en/network/1000-peacewomen/nusreta-sivac-661
https://srebrenica.org.uk/survivor-stories/the-courage-to-testify-nusreta-sivac
https://www.independent.co.uk/news/world/europe/nusreta-survived-the-rape-camp-but-her-torture-is-unending-128934.html
https://www.lrt.lt/en/news-in-english/19/1684072/shaken-by-reports-of-rape-bosnian-war-crimes-survivors-urge-ukrainian-women-to-document-everything
https://www.gorki.de/en/company/nusreta-sivac
https://en.wikipedia.org/wiki/Nusreta_Sivac
