Článek
Mít vlastní domeček je snem mnoha lidí, ale ne každému se poštěstí si tento sen splnit. V dnešní době je to mnohem složitější než před čtyřmi lety. Přesně před čtyřmi lety jsem i já s manželem pokukovala po novém domově. Už v té době jsem v jednom domečku s manželem žila. Nicméně bylo na čase se kvůli zaměstnání přestěhovat blíž, aby pro nás dojíždění bylo přijatelnější. A tak začalo naše hledání.
Po několika prohlídkách jsme konečně našli to, co jsme chtěli. Jediná vada na kráse byla velikost pozemku, ale i tak jsme se rozhodli pro to nádherné místo, které má své kouzlo dodnes. Prohlídka se konala v srpnu a tak bylo krásné počasí. Vše se zdálo ideální a prostě nás to místo učarovalo. Nějakou dobu trvalo vyřízení hypotéky, která ještě v tu dobu byla s úžasnou úrokovou sazbou. Asi dva měsíce poté začaly úroky růst. Měli jsme prostě štěstí.
Při rozsáhlé rekonstrukci, začínajícím podzimním počasí a najíždění těžké techniky se začal ukazovat jeden problém. A tím byla celkem dost rozježděná přístupová cesta, která nebyla nijak zpevněná. Jsme ve slepé uličce, která končí výhledem na velkou kopcovitou louku. Na louku jezdí zemědělec se svojí technikou. Tedy krom nás a tohoto zemědělce cestu nikdo nepoužívá. Je to ale cesta obecní. Po pár takových jízdách byla tato cesta proměněná spíše v tekuté bahno pouze vzdáleně připomínající cestu. Přemýšlela jsem, co s tím. Hrozilo totiž, že autem ani ke svému domu neprojedeme nebo projedeme, ale už nevyjedeme.
Kontaktovala jsem tedy starostu a o problému mu řekla a řešila s ním, co se s tím bude dělat, vzhledem k tomu, že se jedná o cestu obecní. Bylo mi řečeno, že jediné řešení je ji zasypat štěrkem. Dobře, jasný, chápu. A kdy by to bylo možné, ptám se? Odpověď byla rychlá. Obec na to teď nemá peníze. Tento problém se musel řešit, tak že jsem se zeptala co s tím? Bude problém, když to vyřeším tak, že objednám štěrk a nechám cestu zasypat? Starosta mi sdělil, že to pochopitelně můžu a nejspíš byl rád, že to nebude muset řešit.
Tak jsem nelenila a začala poptávat v nejbližším okolí někoho, kdo obchoduje s touto komoditou a kdo by nám štěrk přivezl. Hrozila jsem se i částky, kterou to bude stát, vzhledem k tomu, že obec na to nemá peníze. To člověka napadne jediné - to bude asi šílená částka. Toto jsem nemusela s manželem nikdy řešit, takže nebyla ani představa, kolik kubíků štěrku budeme potřebovat. Nakonec jsem se tedy poradila přímo s prodejcem, který nám poradil i jakou frakci použít.
Překvapila nás i částka, kterou si řekl. Nebylo to totiž tak hrozné. Neustále jsem si tedy říkala, kde byl problém? To obec nemá ani pár tisícovek na takovéto nutné a nečekané výdaje? Pořád přemýšlím, jak by se řešil problém, kdyby se tam cesta začala sesouvat směrem k malému potůčku, který vede na jednom z okrajů této příjezdové cesty? No nic, nebudeme nic přivolávat. Důležité je, že se nám problém podařilo vyřešit. Alespoň tedy na další dva roky.
Letos bylo v našem regionu celkem dost srážek a vody opravdu hodně. Půda je celkem přesycená a tak v tomto období, kdy už není sluníčko, nemá moc šanci proschnout. Takže se opět některé úseky (pravděpodobně ty, kde bylo o trochu méně štěrku) stávají tekutým bahnem. Když vyjdete před branku, je to hra kdo z koho. Vyhraje bahno, nebo moje nohy, které se udrží na mazlavé hmotě? Zatím mám vyšší skóre, ale ne pokaždé se povede. Zjišťuji, že miluju mráz. Vlastně mi nebude ani vadit 40 cm sněhové nadílky. Prostě cokoliv, co ukryje tu mazlavou hmotu.
Když už si člověk nemyslí, že by mohlo být hůř, začne směrem na louku proudit těžká technika. Nějaký postřikovač či co. Teď ? V zimě? Zcela nechápu, co tam teď tak nutně potřebují dělat, ale pořád se jedná o veřejnou cestu, takže nemůžete nikomu nic říct. Musí dobře vidět, že cesta pro těžkou techniku není ideální a moc dobře ví, že tu bydlí lidé, ale neřeší to. Těžká technika tam projede a i když dělají čím dál větší koleje v cestě a lehce jim to klouže, nevadí jim to. Oni to prostě protlačí jako pásový tank a jedou.
Auto máme na konci této cesty. Pokud budeme chtít vyjet, musíme vjet do vyjetých a velmi hlubokých kolejí po traktorech a jiných strojích. Často se setkáte s problémem, že pneumatiky začnou prokluzovat a stále více se noří do bahna. Máte tak dvě možnosti. Auto nechat tam, kde je a tak budete překážet a stát na veřejné cestě, která není široká a nikdo kolem vás už neprojede, nebo něco vložíte pod pneumatiky a další vám zatlačí. Lituju toho, kdo tlačí, protože se občas stane, že když se podaří a auto se pohne, dotyčný padá do mazlavého bahna. Sama jsem si toto zažila a stane se to vždy, když spěcháte do práce. Což znamená, že stejně přijedete pozdě, protože se musíte převléknout.
Tak nezbývá nic jiného, než opět kontaktovat pana starostu a modlit se, že si obec ušetřila nějaké peníze a budou schopni objednat štěrk a cestu opět zpevnit. Obávám se však, že neuslyším nic jiného než na začátku a starosta bude plakat, že na to nemá peníze. Pak opět zvednu telefon, objednám na vlastní náklady štěrk a ručně ho po celé cestě společně s manželem roztaháme. Zemědělce ještě nenapadlo se na něčem takovém podílet. Tak v tom opět budu jen já a manžel.
Ať žije péče a starost o veřejné komunikace. Občane, prostě se postarej sám, některé obce jsou chudé a obyvatelům pomoct nemohou, ale pořádat různé nesmyslné akce budou dále.
