Článek
Příroda, místo, kam si často chodíme vyčistit hlavu od hektického života. Každý den či každičkou noc se v ní odehrává boj o přežití, lov nebo třeba zrození nového života. Většinu toho nejsme schopni vůbec zaznamenat. Velká část živočišné říše je naším očím dobře ukryta. Velkou část živočichů spatříme pouze v přírodopisném dokumentu. Někdy ale můžeme být vděčni, že žijeme tam, kde žijeme. Jsou místa, kde žijí ti nejjedovatější a nejagresivnější živočichové. Občas se ale může stát, že se takový tvor objeví i tam, kde by ho nikdo nečekal.
Pavouci žijí na naší planetě stovky milionů let. Vědci neustále naráží na nové a nové druhy. V současnosti je jich více jak 50 000 druhů, což je neuvěřitelné číslo. Největší výskyt tohoto živočicha je v tropických a subtropických oblastech. Takový například Amazonský deštný prales by nebyl dobrým místem pro arachnofobika, tedy toho, kdo má panickou hrůzu a strach z pavouků. Některé druhy dokáží vyděsit i člověka, který s nimi normálně nemá žádný problém. A co teprve, když se jedná o jedovatý druh? Pojďme se společně podívat na jednoho takového živočicha.
Palovčík brazilský (Phoneutria fera)
Tento velmi jedinečný druh pavouka patří do čeledi palovčíkovití (Ctenidae) a je znám jako takzvaný „banánový pavouk“. Jeho latinské jméno by se dalo přeložit jako „vražedkyně“, což je pro tento druh celkem výstižné. Jeho domovinou jsou deštné pralesy Jižní a Střední Ameriky. Mezi známé oblasti patří například Brazílie, Kolumbie nebo Kostarika. Oblíbeným stanovištěm palovčíka brazilského jsou husté porosty a dostatek vlhkosti. Nicméně je schopen žít i v sušší oblasti. Rád se ukrývá v listí, v dutinách kmenů nebo pod kamením.
Palovčík brazilský patří k větším pavoukům. Vyznačuje se hlavně svojí délkou nohou. Včetně svých silných nohou může dorůst až do 18 cm, kdy samice patří k těm větším. Jeho tělo i nohy jsou pokryté chloupky. Zbarvení pavouka se pohybuje v odstínech hnědé nebo šedé, kdy na nohou má tmavší pruhy. Makadla jsou proti tomu jasně červená. Jeho břišní část je vždy o něco světlejší. Dlouhé nohy umožňují velmi rychlý pohyb a také skoky, kdy dokáží překonat i vzdálenost 40 cm.
Jako většina pavouků i palovčík žije samotářským životem. Preferují noční život, kdy se za svoji potravou aktivně přesouvají i na poměrně velké vzdálenosti. Nestaví si pavučiny jako většina pavouků. Tím nikdy nevíte, kde na něj narazíte, což může být velmi děsivé. Občas se rádi vyskytují na banánových plantážích a jsou omylem přibaleni do beden, které jsou určeny na export. Tak se občas stane, že se vydá do jiných končin. Takových případů je ale velmi pomálu a často nalezení pavouci v banánech jsou zcela jiný druh.
Jejich jídelníček tvoří kromě hmyzu a jiných pavouků také obojživelníci, plazi a drobní obratlovci. Na svoji kořist se doslova vrhnou. Při lovu využívají svá kusadla, kterýma svoji oběť kousnou a vstříknou do ní svůj jedovatý koktejl. Jeho jed obsahuje velmi silné neurotoxiny, které útočí na nervovou soustavu. Tím svoji oběť doslova paralyzují. Do obvyklé kořisti pak pustí směs enzymů, které pomůžou útroby proměnit ve výživnou kaši, kterou pavouk následně vysaje. Pro člověka je kousnutí samo o sobě velmi bolestivé a mezi příznaky patří zejména nepravidelný srdeční tep, silné křeče a nevolnost, dvojité vidění a u mužů může způsobit velmi silnou, bolestivou a dlouhou erekci.
Většinou však pavouk nepustí všechen jed, a proto většina kousnutí samotnou smrt nezpůsobí. Palovčík je ale extrémně agresivní a pokud by vpustil jedu hodně, mohlo by snadno dojít k úmrtí. Protijed existuje, ale je třeba ho podat opravdu velmi rychle. Ve své domovině pokouše až 4000 lidí, což je poměrně velké číslo. K úmrtí však dochází velmi zřídka. Jeho jed je odborníky využíván k vytvoření léků podobných Viagře.
V době rozmnožování si samice vybírají svého partnera. Ti se před samicemi předvádí a často o ni bojují. Pokud jeden ze samců vyhraje, musí být přesto velmi obezřetný. Samice ho může po oplodnění velmi rychle usmrtit. Zajímavé je, že samice si může sperma uchovat až do doby, kdy bude vhodná chvíle. Poté jsou vajíčka oplodněna. Samice si pro ně musí najít vhodné a bezpečné místo. Takovým místem může být třeba dutina kmenu nebo skulina pod kamenem. Předem si upřede vak z hedvábí a do něj naklade velké množství vajec. Když se mladí pavoučci vyklubou, jsou okamžitě připraveni na svůj vlastní život. Rozprchnou se do okolí a každý žije dál svůj relativně krátký život, který trvá maximálně dva roky.
Zdroje:
https://animals.howstuffworks.com/arachnids/brazilian-wandering-spider.htm
https://animalcorner.org/animals/brazilian-wandering-spider/
https://animalia.bio/index.php/phoneutria-fera
https://zoom.iprima.cz/priroda/nejjedovatejsi-pavouk-sveta-432364
https://www.stoplusjednicka.cz/devastujici-jed-pavouka-palovcika-se-mohl-stat-novou-viagrou
