Článek
Každý oslavuje konec roku jinak. Někdo ve větším kolektivu přátel a rodiny, jiný pouze s nejbližší osobou. Každý to má trochu jinak, ale stále je zde mnoho společného. A to nákup surovin na oslavu. My s manželem máme tradici, že se společně scházíme s kamarády. Je to poklidná oslava ve čtyřech. Máme raději klidnější oslavu, kdy si popovídáme a případně zahrajeme nějakou deskovou hru, u které se vždy zasmějeme.
Nepřeháníme to s jídlem, ale přesto malé pohoštění připravíme. Většinou uděláme pár chlebíčků, nesmí chybět dokonalá česneková pomazánka a pro případ, že přijde chuť na sladké, dám na stůl trochu cukroví, které schovávám právě pro návštěvu. Prostě nic velkého a dle toho také nakupuji. Mám ráda co nejčerstvější potraviny, ale pracuji i poslední den v roce, a to pak stihnu nakoupit maximálně pečivo. Proto jsem dnes musela navštívit jeden větší obchod.
Nakupování všeobecně nepokládám za koníček. Prostě jdu, nakoupím co potřebuji a rychle pryč. Už ráno po cestě do práce jsem si říkala, že je nějaký klid na silnicích. Je to nejspíš logické. Ten kdo může, vzal si mezi svátky dovolenou a tak si protáhl volno. Když jsem však během dne viděla, kolik aut najíždí k obchodu, který se nachází v menším nákupním centru, věděla jsem, že to nebude běžné nakupování „šup a rychle pryč“.
Tak jsem se odhodlala a šla. Nápor lidí byl neskutečný. Určitě je to lokalita od lokality, ale tady na okraji Prahy to byl doslova „nálet sarančat“. Neskutečné davy lidí. Volných košíků, kterých je za normálních okolností dost, bylo nyní poskrovnu. Vzala jsem si tedy jeden z posledních košíků a vydala se pro těch svých pět věcí, které jsem potřebovala dokoupit. Už zbývala jen šunka. Vydala jsem se tedy do fronty, která nebyla úplně krátká.
A tak si tak v klidu čekám. Přede mnou stál pán a před ním dvě slečny, možná už paní, nedokážu odhadnout. To ale není podstatné. Jedna z prodavaček byla taková, no jak bych to popsala. Otrávená svojí prací by asi vystihlo její rychlost a výraz ve tváři. Slečny či dámy byly na řadě. Vypadalo to, že jsou společně, neboť spolu konverzovaly. A jedna z nich si začala poroučet, co si přála. A její známá či kamarádka ji poprosila, zda jí vezme nějakou uzeninu. Vyšla jí vstříc a požádala prodavačku u pultu o další druh uzeniny.
Už to vypadalo, že odchází a druhá prodavačka, která přišla, se zeptala té jedné z žen, zda má nějaké přání. A měla. Požádala ji ještě o nějaký druh uzeniny. To už ale pán přede mnou z nějakého důvodu neprostál a této dámě řekl, zda by si nechtěla jít vystát frontu. Vůbec jsem to nepochopila. Vždyť celou dobu stála i se svojí známou před ním? Tak v čem má problém? A tato dáma se na něj otočila a odvětila: „To si snad děláte srandu? Vždyť celou dobu stojím před vámi, tak o co vám jde?“ Neslyšela jsem, co jí pán odpověděl, ale dvě dámy už odcházely od pultu, když se ta jedna otočila a na celou prodejnu zakřičela, ať si laskavě pořídí brýle.
Nějak jsem nemohla vydržet se nesmát. Nebyla jsem sama. Pobavilo to i lidi za mnou a to si myslím, že pár z nich ani neslyšelo, co si tito lidé povídali. Pán byl nervózní už jen proto, že musel stát ve frontě. Nejspíš pána pobouřilo, že ženy stály vedle sebe a ta jedna hlásila i to, co chce ještě ta druhá. A nakonec si ještě jedna z nich uzmula prodavačku pro sebe, protože chtěla ještě něco z pultu. Když jsem ukořistila kus šunky, který jsem potřebovala, vydala jsem se směrem k pokladnám. Už v tu chvíli jsem měla pocit, že nebude zavřeno pouze jeden den, ale tak minimálně týden.
Ještě nejspíš nikdo nepochopil, že za jeden den, kdy jsou obchody zavřené, nikdo neumře hladem. A rozhodně to nestojí za to, chovat se k druhým sprostě. Když už jdete nakupovat do takové zběsilosti, do které jsem vlezla já, musíte počítat s tím, že už nejspíš nekoupíte všechno, co potřebujete. Některé obchody se bohužel nezásobují natolik, aby pokryly potřeby všech.
Chovejme se jako lidé a ne jako nenažraná sarančata. Všem přeji klidnou a příjemnou oslavu posledního dne tohoto roku.
Zdroj:
Vlastní zkušenost autorky.
