Článek
V září roku 1972 se osmnáctiletý Hans Kretschmer vydal surfovat k pobřeží Kalifornie. Nebyl na žádné velké expedici, neplul přes oceán a nešel vědomě vstříc nebezpečí jako polárníci nebo horolezci. Přesto se během několika vteřin ocitl v situaci, kterou si většina lidí nedokáže představit ani v nejhorší noční můře. Pod hladinou se k němu přiblížilo jedno z nejinteligentnějších a nejsilnějších zvířat oceánu. Kosatka. Predátor, který dokáže zabíjet tuleně, lachtany, žraloky i velryby. Zvíře, které ve volné přírodě člověka téměř nikdy nenapadá. A právě proto je příběh Hanse Kretschmera tak mrazivý.
Hans Kretschmer
Stalo se to 9. září 1972 u Point Sur v Kalifornii. Kretschmer byl ve vodě na surfu, relativně blízko od pobřeží. Podle později uváděných popisů se v oblasti pohybovali také lachtani nebo tuleni, tedy zvířata, která patří mezi přirozenou kořist některých kosatek. Moře mohlo na první pohled působit obyčejně. Vlny, pobřežní skály, chladná voda Pacifiku a mladý surfař, který čeká na další vlnu. Jenže pod hladinou se odehrávalo něco, co neviděl. Něco velkého se k němu přibližovalo z hloubky.
Nejdřív ucítil náraz. V tu chvíli si podle pozdějších popisů mohl myslet, že do něj narazil lachtan nebo jiné mořské zvíře. Jenže pak se situace změnila v naprostý šok. Kosatka ho uchopila za nohu. Nešlo o malé zvíře ani o obyčejné kousnutí. Kosatka je největší člen čeledi delfínovitých a jeden z vrcholových predátorů oceánu. Dospělí samci mohou dorůstat zhruba šesti až osmi metrů, výjimečně i více, a vážit několik tun. Mají mohutné tělo, silné čelisti a zuby uzpůsobené k trhání kořisti. Když se takové zvíře dotkne člověka, rozdíl sil je absolutní.
Kretschmer najednou nebyl jen surfařem čekajícím na vlnu. Byl člověkem v čelistech kosatky. Podle dochovaných zpráv utrpěl vážné poranění nohy a rána si vyžádala přibližně sto stehů. Přesto přežil. A právě to je na celém případu stejně fascinující jako děsivé. Kdyby kosatka chtěla člověka skutečně zabít jako kořist, měla k tomu příležitost. Mohla ho stáhnout pod hladinu, roztrhat nebo znovu zaútočit. Jenže to se nestalo. Zvíře po kousnutí nepokračovalo v útoku tak, jak by pokračovalo při lovu tuleně nebo lachtana. Kretschmer se dostal z vody živý.
To neznamená, že šlo o banální situaci. Pro člověka ve vodě muselo těch několik okamžiků působit jako střet s něčím téměř nadpřirozeným. Kosatka není žralok, který často útočí rychle a instinktivně. Kosatka je tvor s mimořádnou inteligencí, sociálním životem a učeným loveckým chováním. Každý pohyb takového zvířete působí znepokojivě právě proto, že v něm cítíme záměr. Když se člověk dívá na kosatku z paluby lodi, může ji vnímat jako krásné, elegantní zvíře. Když je ale ve vodě a vidí obrovské černobílé tělo přímo u sebe, veškerá romantická představa končí.
Kosatky jsou často nazývány „killer whales“, tedy zabijácké velryby, ale ve skutečnosti nejde o velryby. Patří mezi delfínovité. Jsou to největší delfíni na světě. Mají typické černobílé zbarvení, bílou skvrnu nad okem, světlé břicho a vysokou hřbetní ploutev, která u dospělých samců může působit až jako černá čepel trčící z vody. Jsou dokonale přizpůsobené životu v oceánu. Umí plavat rychle, potápět se, spolupracovat a lovit způsobem, který někdy připomíná taktiku sehrané smečky. Právě jejich způsob lovu je jedním z důvodů, proč budí takový respekt. Některé populace kosatek loví hlavně ryby, například lososy. Jiné se specializují na mořské savce. Dokážou pronásledovat tuleně, lachtany, sviňuchy, delfíny, a dokonce i velké velryby. U některých loveckých strategií spolupracují tak přesně, že to působí jako promyšlený plán. Umí nahnat ryby do kompaktního hejna. Umí vlnou spláchnout tuleně z ledové kry. Umí využívat ticho, aby se přiblížily ke kořisti, která by je jinak mohla včas zaslechnout. A v některých částech světa byly zdokumentovány i útoky na žraloky, při nichž kosatky využívají slabiny kořisti s neuvěřitelnou přesností.
A přesto člověk mezi jejich běžnou kořist nepatří. To je na případu Hanse Kretschmera zásadní. Divoké kosatky žijí v oceánech po celém světě a lidé se s nimi setkávají po staletí. Námořníci, rybáři, potápěči, surfaři, vědci i původní obyvatelé pobřeží je pozorovali v mnoha různých situacích. Kdyby kosatky běžně považovaly člověka za potravu, historie by vypadala úplně jinak. Jenže potvrzené smrtelné útoky divokých kosatek na lidi nejsou známy. Odborníci často zdůrazňují, že ve volné přírodě je nebezpečné chování kosatek vůči lidem mimořádně vzácné. Právě proto je Kretschmerův případ tak výjimečný. Jedno z nejpravděpodobnějších vysvětlení je záměna. Kretschmer měl být ve vodě v černém neoprenu a v okolí se podle zpráv pohybovali lachtani. Z pohledu kosatky, která loví rychle, ve vlnách a často zespodu, mohl člověk na surfu připomínat jiného mořského savce. Podobná vysvětlení se používají i u některých útoků žraloků na surfaře. Shora vidíme člověka, prkno a okolní vodu. Predátor zespodu ale vidí siluetu, pohyb a kontrast. V takové situaci může přijít zkušební útok nebo kousnutí. Jakmile zvíře zjistí, že nejde o obvyklou kořist, často v útoku nepokračuje.
Jenže pro Hanse Kretschmera to nebyla teorie. Pro něj to byla bolest, krev a boj dostat se zpět na břeh. Představit si ten okamžik je téměř nemožné. Voda, která ještě před chvílí znamenala svobodu a radost z oblíbeného sportu, se náhle změnila v prostor, kde člověk nemá žádnou kontrolu. Na souši máme nohy, ruce, možnost utéct, schovat se, bránit se. Ve vodě jsme pomalí a nemotorní. A vedle kosatky jsme bezmocní. I kdyby člověk kopal, křičel nebo se snažil zvíře odehnat, proti několikatunovému predátorovi nemá téměř žádnou fyzickou šanci. Nejde jen o samotné zranění. Jde o vědomí, že se člověk na několik sekund ocitl mimo svůj svět. V prostředí, kde pravidla neurčuje on. Oceán nepřemýšlí lidsky. Kosatka je divoké zvíře, dokonale přizpůsobené svému prostoru. A když se lidský svět na okamžik protne s jejím, může se stát cokoliv.
Kretschmer útok přežil, ale jeho případ dlouho fascinoval biology i veřejnost. Podle některých zdrojů se uvádí jako jediný poměrně dobře doložený případ, kdy divoká kosatka člověka kousla a zranila. Existují i jiné incidenty, kdy se kosatky přiblížily k lidem, narazily do člunů nebo se chovaly nebezpečně, ale přímé poranění člověka ve volné přírodě zůstává extrémně vzácné. U Kretschmera byla navíc důležitá výpověď samotného zraněného a skutečnost, že zranění odpovídalo velkému mořskému predátorovi. Neexistují stovky stran expedičních deníků, oficiální vyšetřovací spis s desítkami svědků ani filmový záznam. Jde o incident, který se stal u pobřeží, byl popsán v dobových novinách a později opakovaně citován v souvislosti s chováním kosatek vůči lidem. Je tedy skutečný, ale zároveň je potřeba zacházet opatrně s detaily. Není možné si vymýšlet, co přesně kosatka chtěla nebo co si Kretschmer v každé vteřině myslel nebo jak dlouho útok trval.
Kosatky přitom nejsou bezduché stroje na zabíjení. Naopak. Patří mezi nejspolečenštější a nejinteligentnější savce oceánu. Žijí v rodinných skupinách, učí se od sebe, používají zvuky ke komunikaci a u různých populací mají odlišné způsoby lovu. To znamená, že jedna skupina kosatek se může chovat úplně jinak než jiná. Některé loví ryby, jiné savce. Některé používají techniky, které se předávají mezi generacemi. Vědci u nich sledují silné sociální vazby, péči o mláďata i složité formy spolupráce. Tahle inteligence je ale zároveň důvodem, proč z nich máme tak zvláštní pocit. U žraloka si člověk často představuje prostý instinkt predátora. U kosatky cítí myšlení. Když kosatky loví, nechovají se u toho chaoticky. Pohybují se ve skupině, čekají, zkoušejí, ženou kořist a mění taktiku. Jsou schopné učit se z úspěchu i neúspěchu. Dokážou působit hravě, zvědavě, něžně i nemilosrdně. V tom je jejich zvláštní děsivost. Nejsou kruté v lidském smyslu. A přesto znovu platí, že člověk pro ně není běžnou potravou.
Když se dnes mluví o kosatkách a lidech, často se směšují dva úplně jiné světy. Kosatky ve volné přírodě a kosatky v zajetí. V zajetí došlo k řadě vážných incidentů a několika smrtelným útokům na trenéry. Nejznámější je Tilikum, kosatka spojená se smrtí trenérky Dawn Brancheau v roce 2010 a také s dalšími tragickými událostmi. Jenže chování zvířete v betonovém bazénu nelze jednoduše převést na chování divoké kosatky v oceánu. Stres, omezený prostor, nucený kontakt s lidmi, oddělení od přirozených sociálních struktur a umělé prostředí mohou chování zásadně změnit. Ve volné přírodě je situace jiná. Kosatky mají prostor, loví přirozenou kořist a lidem se většinou buď vyhýbají, nebo je jen pozorují. Potápěči a vědci opakovaně popisovali setkání s divokými kosatkami, které byly klidné, zvědavá nebo dokonce překvapivě mírné. To ale neznamená, že je bezpečné zapomínat, čím kosatka je. Není to ochočené zvíře. Je to vrcholový predátor s vlastními pravidly, silou a schopnostmi, které daleko přesahují člověka.
Kdyby byl Kretschmer skutečně považován za kořist a kosatka by pokračovala, pravděpodobně by neměl šanci. Jenže zvíře ho pustilo nebo nepokračovalo v útoku. To podporuje teorii, že mohlo jít o omyl, zvědavost nebo neúplný lovecký pokus, který skončil ve chvíli, kdy kosatka zjistila, že člověk není tuleň ani lachtan. V přírodě ale rozdíl mezi „omylem“ a „útokem“ pro zraněného člověka neznamená téměř nic. Kretschmer byl v tu chvíli člověk s roztrženou nohou, který se musel dostat co nejdřív z vody. Hans Kretschmer se z vody dostal živý, ale jeho jméno zůstalo spojené s jedním z nejvzácnějších a nejpodivnějších incidentů mezi člověkem a kosatkou ve volné přírodě.
Proč kosatka zaútočila? Spletla si ho s lachtanem? Byla zvědavá? Šlo o zkušební kousnutí nebo o lovecký omyl, který si zvíře uvědomilo až příliš pozdě? Na tyto otázky už nikdo nedá úplně jistou odpověď. Oceán si většinu svých tajemství nechává pro sebe. Víme jen to, že Hans Kretschmer byl kousnut divokou kosatkou, přežil a jeho případ zůstává jednou z nejvýraznějších výjimek v jinak překvapivě klidné historii vztahu mezi lidmi a kosatkami ve volné přírodě.
Zdroje:
https://orcazine.com/in-the-jaws-of-an-orca/
https://www.berrypatchfarms.net/are-orcas-more-dangerous-than-sharks/
https://inherentlywild.co.uk/orcas-vs-humans/
https://greywolfexpeditions.com/has-there-ever-been-an-orca-attack-on-a-human-in-the-wild/
https://centerforsurfresearch.org/do-orcas-attack-humans/
https://www.whalefacts.org/killer-whale-attacks/
