Český Herkules z Litovle. Gustav Frištenský ohýbal podkovy a porážel soupeře po celé Evropě

Jsou lidé, kteří po sobě zanechají knihy, obrazy, politická rozhodnutí nebo stavby. A pak jsou lidé, jejichž jméno se promění v obecný pojem. U Gustava Frištenského se stalo právě to druhé. Ještě dlouho po jeho smrti se o silném člověku říkalo, že je „jako Frištenský“. Nebyla to jen fráze. V českém prostředí se jeho jméno stalo zkratkou pro mimořádnou fyzickou sílu, tvrdost, houževnatost a také určitou starosvětskou poctivost.

Frištenský nebyl jen zápasník. Byl to muž z doby, kdy se sport teprve měnil v masovou podívanou, kdy zápasníci vystupovali v sálech, cirkusech, arénách a zahraničních podnicích, a kdy silák nebyl jen atletem, ale i veřejnou osobností. Lidé za ním chodili podobně, jako dnes chodí na slavné boxery, herce nebo sportovní hvězdy. Chtěli vidět tělo, které vypadalo skoro neuvěřitelně, a zároveň muže, který dokázal porazit soupeře před zraky davu.

Narodil se 11. května 1879 v osadě Kamhajek u Křečhoře nedaleko Kolína a zemřel 4. dubna 1957 v Litovli. Právě Litovel se později stala městem, s nímž je jeho jméno nejpevněji spojeno. Místní muzeum dodnes připomíná jeho sportovní kariéru, osobní předměty, medaile, poháry, činky i zápasnické úbory.

Když dnes mluvíme o slavných sportovcích, často si představíme tréninkové haly, trenéry, výživové poradce a pečlivě vedenou kariéru od dětství. Gustav Frištenský vyrostl v úplně jiném světě. Jeho první „posilovnou“ nebyla tělocvična, ale hospodářství, pole a každodenní práce.

Pocházel ze zemědělské rodiny. Jako nejstarší syn musel odmalička pomáhat. Litovelské městské stránky uvádějí, že už jako malý chlapec pomáhal při práci s koňmi a řepou, v osmi letech vstával velmi brzy a vozil cukrovou řepu do velimského cukrovaru, protože za časný dovoz byla lepší odměna. Ve dvanácti letech měl nosit na sýpku těžké pytle se zrním.

To zní skoro jako legenda, ale zároveň to dobře ukazuje dobu, do níž se narodil. Děti na venkově tehdy nezačínaly život dlouhým dětstvím v dnešním smyslu. Práce byla běžná, samozřejmá a často tvrdá. Gustavovo tělo se formovalo přirozeně, bez činek a sportovních plánů. Síla pro něj nejdřív nebyla sportovní výhodou. Byla prostě nutností.

Později se vyučil řezníkem. Ani to nebylo lehké řemeslo. Řeznická práce vyžadovala fyzickou sílu, zručnost, vytrvalost a odolnost. Manipulace s masem, nástroji a těžkými kusy zboží nebyla pro slabé ruce. Právě v tomto prostředí se z venkovského chlapce postupně stával muž, který měl brzy ohromovat diváky doma i v zahraničí.

Na přelomu 19. a 20. století měl zápas úplně jinou atmosféru než dnes. Nebyl to jen sport v moderním slova smyslu. Byl to také kus divadla, společenská událost a někdy i tvrdý způsob obživy. Profesionální zápasníci cestovali, nastupovali proti sobě v sálech a arénách, zápasili před hlučným publikem a jejich sláva se šířila novinami, plakáty a vyprávěním.

Frištenský se prosadil v řeckořímském zápase. To byl styl, který kladl důraz na sílu horní poloviny těla, práci v postoji, úchopy, hody a techniku bez útoků na nohy. Hrubá síla sice pomáhala, ale sama o sobě nestačila. Dobrý zápasník musel mít rovnováhu, cit pro těžiště soupeře, rychlou reakci a schopnost vydržet bolest i únavu.

Právě tady se ukázalo, že Frištenský není jen velký a silný muž. Kdyby byl pouze těžkopádný obr, mohl by v publiku budit údiv, ale v zápase by dlouho nevydržel. On však měl k síle i pohybovou schopnost, disciplínu a vůli. To z něj udělalo výjimečnou osobnost.

Jeho kariéra nabrala rychlý spád. Už kolem roku 1900 se účastnil zápasnických a siláckých soutěží. Podle dostupných pramenů se v říjnu 1900 zúčastnil mezinárodních závodů v Praze, kde uspěl ve zvedání břemen. Brzy se z něj stal profesionál, který začal objíždět nejen české země, ale i zahraničí.

Z mladého siláka se během krátké doby stal muž, o kterém se mluvilo. Paměť národa ho popisuje jako zápasníka, z něhož se během jednoho dne a noci stala hvězda, která potom ve světovém sportu zářila několik desetiletí.

Je třeba říct, že podobné formulace v sobě nesou trochu dobové legendy. Sláva většinou nevzniká tak jednoduše. Za jedním velkým večerem bývají roky práce, neviditelného tréninku, cestování, bolesti a rizika. Ale u Frištenského skutečně platilo, že jakmile se o něm začalo mluvit, jeho jméno se šířilo rychle.

Lidé tehdy milovali siláky. Byla to doba, kdy veřejnost fascinovalo lidské tělo, fyzická výkonnost a představa, že se člověk může vlastní vůlí vypracovat téměř k nadlidským výkonům. Frištenský do této představy dokonale zapadal. Měl mohutnou postavu, výraznou tvář, charakteristický knír a vystupování, které působilo sebejistě, ale ne lacině.

Jeho sláva navíc nebyla jen sportovní. V českém prostředí se z něj postupně stal také symbol národní hrdosti. Češi v Rakousku-Uhersku hledali osobnosti, které dokazovaly, že nejsou malým bezvýznamným národem. Úspěšný český zápasník v zahraničí tak nebyl jen sportovec. Byl důkazem, že české jméno může znít i ve světě.

Profesionální zápas té doby se pohyboval na hranici sportu a veřejné podívané. Některé zápasy byly tvrdé a skutečné, jiné mohly mít prvky domluvené show. Silácká vystoupení zase často pracovala s efektem, nadsázkou a reklamou. To neznamená, že Frištenský nebyl silný. Naopak. Znamená to, že kolem jeho osoby vznikal obraz, který byl částečně sportovní realitou a částečně veřejnou legendou.

Vyprávělo se o něm, že ohýbal železo, lámal řetězy, zvedal neuvěřitelné váhy nebo dokázal zastavit koně. Některé historky mohou mít reálný základ, jiné byly nejspíš časem přikrášlené. U podobných postav je to běžné. Čím slavnější člověk je, tím více se jeho život proměňuje v příběh, který si lidé upravují podle toho, co chtějí slyšet.

Důležité ale je, že Frištenský nebyl žádný pouťový trik. Dochované doklady o jeho kariéře, trofejích a zápasech ukazují, že patřil mezi významné zápasníky své doby. Muzeum v Litovli uvádí, že procestoval téměř celý svět a absolvoval údajně kolem 10 000 zápasů, přičemž poslední měl absolvovat ve věku 72 let. Číslo 10 000 je velmi vysoké a u starých sportovních kariér je třeba ho brát s určitou rezervou, ale i kdyby šlo o nadsazený údaj, svědčí o tom, jak mimořádně dlouhá a bohatá jeho dráha byla.

I když byl legendou, nebyl bezchybný a neporazitelný. Samozřejmě i prohrával, zraňoval se a měl soupeře, kteří ho dokázali potrápit.

Jedním z nich byl Josef Šmejkal. Národní muzeum připomíná, že Šmejkal a Frištenský se proti sobě postavili několikrát. V roce 1904 Frištenský nad Šmejkalem zvítězil, ale v dalších zápasech už výsledek tak jednoznačný nebyl. V roce 1913 Frištenský Šmejkala neporazil ve stanovené lhůtě, a proto prohrál. Poslední známý vzájemný zápas v roce 1923 skončil vítězstvím Šmejkala, přičemž roli mohlo hrát i Frištenského zranění.

To ukazuje Frištenského ne jako pohádkového obra, ale jako skutečného sportovce. A skutečný sportovec se pozná nejen podle vítězství, ale i podle toho, že dokáže pokračovat po porážce. Frištenský nebyl slavný proto, že by nikdy nepadl. Byl slavný proto, že se dokázal zvedat znovu a znovu.

S Litovlí je Frištenského život spojen velmi silně. Do města se přiženil a zůstal s ním spjatý až do konce života. Jeho manželka Miluše byla dcerou zakladatele místního pivovaru, což připomínají i filmové a regionální zdroje.

Pro slavného zápasníka, který cestoval po světě, musela Litovel představovat pevný bod. Místo, kam se mohl vracet. Místo, kde nebyl jen plakátovou hvězdou, ale konkrétním člověkem mezi lidmi, kteří ho znali. A zároveň město získalo díky němu jednu ze svých nejvýraznějších osobností.

Dodnes se v Litovli nachází expozice věnovaná jeho životu. K vidění jsou těžké činky, zápasnické úbory, medaile, poháry, fotografie i osobní předměty. Zajímavé je, že Frištenský nepocházel ze zápasnické rodiny pouze symbolicky. Podle informací k litovelské expozici zápasili i jeho bratři a tvořili jakési zápasnické kvarteto.

To zase ukazuje, že Gustavova síla nebyla v rodině úplně osamoceným jevem. Přesto právě on vystoupil nejvýše a stal se jménem, které přežilo generace.

Frištenský žil v době, kdy sport nebyl oddělený od národní identity tak, jak si někdy představujeme dnes. Tělovýchova, zápas, veřejná vystoupení a národní hrdost spolu úzce souvisely. Silné tělo mělo být symbolem silného národa. A úspěšný český zápasník v zahraničí působil jako důkaz, že Češi nejsou jen malý národ utlačený většími dějinami.

Tento rozměr jeho života zesílil za první republiky. Nové Československo potřebovalo své hrdiny. Frištenský se do této role hodil skvěle. Byl slavný už z dřívějška, měl za sebou zahraniční úspěchy a zároveň působil jako muž z lidu. Nebyl to salonní elegán ani politik. Byl to zápasník, řezník, silák, člověk z práce a potu.

Jeho vlastenectví se často připomíná i v souvislosti s druhou světovou válkou. Některé zdroje ho uvádějí jako účastníka odboje a politického vězně. Paměť národa ho představuje jako člověka, který byl nejen řezníkem a sportovcem, ale také filmovým hercem a odbojářem.

Frištenský nebyl jen mužem žíněnky. Objevil se také ve filmu a jeho podoba patřila k dobře rozpoznatelným tvářím své doby. Veřejnost ho znala z plakátů, novin, vystoupení a později i z filmových záběrů.

Byl tak i jednou z prvních českých sportovních celebrit v moderním smyslu. Nešlo jen o to, co dokázal v zápase. Důležité bylo i to, jak vypadal, jak působil, jak se o něm psalo a jaký příběh si s ním lidé spojovali.

Dnes bychom řekli, že měl silnou značku. Tehdy by se tak nemluvilo, ale princip byl podobný. Frištenský byl okamžitě rozpoznatelný. Mohutná postava, knír, pevný pohled, pověst neporazitelného siláka. To všechno vytvářelo obraz, který se dobře pamatoval.

A právě proto přežil tak dlouho v české paměti. Mnozí sportovci své doby byli možná také výborní, ale jejich jména zmizela. Frištenský zůstal, protože jeho příběh byl jednoduchý, silný a zapamatovatelný.

Každá legenda však má jednu slabinu - její hrdina je pořád člověk. A člověk stárne.

U Frištenského je fascinující, jak dlouho si udržel fyzickou aktivitu a veřejný respekt. Podle litovelského muzea měl poslední zápas absolvovat ve věku 72 let. Ať už byl charakter takového pozdního vystoupení jakýkoli, vypovídá to o tom, jak neobyčejně dlouho zůstával spojený se světem síly a zápasu.

Jenže stáří u siláka působí možná ještě bolestněji než u jiných lidí. Kdo celý život představoval tělesnou moc, musí se jednou vyrovnat s tím, že tělo slábne. Svaly, které dřív budily úžas, už neposlouchají stejně. Ruce, které lámaly odpor soupeřů, už nejsou tak jisté. Publikum se mění, doba se mění a někdejší sláva se pomalu přesouvá do vzpomínek.

Po druhé světové válce navíc přišel komunistický režim. Ten měl k prvorepublikovým osobnostem často rozporuplný vztah. Některé využíval, jiné odsouval stranou. Frištenský byl příliš známý na to, aby zmizel úplně, ale zároveň patřil ke starému světu, který se nové moci nehodil vždycky do obrazu.

Gustav Frištenský zemřel 4. dubna 1957 v Litovli.

Po smrti začal jeho druhý život. Frištenský už nemohl zápasit, ale jeho jméno dál žilo v řeči, ve vzpomínkách, v regionální hrdosti Litovle, v muzeích, knihách a článcích. Lidé si ho připomínali jako muže, který dokázal něco mimořádného vlastní silou a vůlí.

Jeho odkaz není jen sportovní. Samozřejmě byl významným zápasníkem. Ale kdyby šlo pouze o výsledky, možná by dnes zajímal hlavně historiky sportu. On však znamená víc. Stal se symbolem určitého typu člověka - houževnatého, pracovitého, fyzicky silného, vlasteneckého a zároveň trochu starosvětského.

Frištenský nebyl pohádkový obr ani neporazitelný nadčlověk. Byl to sportovec své doby, člověk s mimořádnými dispozicemi, tvrdým životem, úspěchy, porážkami, bolestmi a stárnutím. Když se dnes řekne jeho jméno, slyšíme v něm ozvěnu starých arén, potlesku, těžkých činek, zápasnických soubojů i doby, kdy fyzická síla měla téměř posvátný význam. Ale slyšíme v něm také něco českého - touhu dokázat světu, že i člověk z malé země může mít velké jméno.

Zdroje:

http://www.gustavfristensky.cz/zivotopis

https://magazin.pametnaroda.cz/doba/odpor-proti-nacistum/reznik-filmovy-herec-i-odbojar-tim-vsim-byl-slavny-zapasnik-gustav-fristensky

https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=4166

https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-silak-vsech-silaku-gustav-fristensky-se-proslavil-po-celem-svete-15020

https://www.krechor.cz/nase-obec/zajimavosti/kamhajek/gustav-fristensky/

https://www.marsarms.com/a/gustav-fristensky-sila-odvaha-a-srdce-ceskeho-naroda

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gustav_Fri%C5%A1tensk%C3%BD