Článek
Doby minulé a drsné si dnes můžeme prohlédnout v dokumentárních filmech či v různých filmových snímcích. Většinou jsme učarováni krajinou, ve které se příběhy odehrávají, herci či zvířaty, kteří v takových snímcích hrají. Málokdo se ale opravdu zastaví a uvědomí si, že se často takové příběhy skutečně staly a jak nebezpečný život v té době panoval. Pojďme se společně podívat na jeden takový příběh, který byl i námětem jednoho velmi úspěšného filmového snímku.
Hugh Glass
Rodák ze státu Pensylvánie žil v letech 1783 až 1833. Jeho rodiče měli skotsko-irský původ. O jeho životě se moc neví a všechno jsou to spíše střípky. Hovoří se o tom, že byl v jeho třiatřiceti letech zajat na moři piráty, kterým velel francouzský pirát Jean Lafitte. Pod ním musel sloužit jako pirát téměř dva roky. Glass z tohoto zajetí unikl tak, že vyskočil z lodi a doplaval až do přístavu Galveston, který leží u jihovýchodního Texasu. Glass neměl očividně mnoho štěstí, protože měl být zajat indiánským kmenem Pawnee. Nebyl však v ohrožení a žil s nimi několik let. Když bylo několik zástupců tohoto kmene později pozváno na setkání s americkými úředníky, byl právě Hugh Glass tím, kdo je na toto setkání doprovázel. Toto setkání mělo proběhnout ve známém městě St. Louis ve státě Missouri roku 1821. Na tomto místě setrval téměř rok.
Během roku 1822 vyšel v tamějších novinách inzerát, kde generál W.Henry Ashley hledal velký počet mužů, kteří podniknou výpravu po řece Missouri s cílem obchodovat s kožešinou, což byl v té době velmi dobrý zdroj peněz. Kvalitní kožešina byla velmi dobře oceněna. V té době generál založil společnost pod názvem Rocky Mountain Fur Company. V této společnosti pracovalo mnoho horalů. Glass se k nim však připojil o něco později. Obchodování s indiány však nebylo zcela snadné a ani v nejmenším bezpečné. Při jednom takovém obchodování s kmenem Arikara bylo společenství napadeno jejich válečníky. Sám Glass v dopise zaslaném rodičů jednoho z účastníků popisuje, že jsou to nebezpeční divoši a že byl jejich syn zabit a on sám střelen do nohy.
Po této události se měli všichni horalové vydat do stanice Fort Kiowa a připravit se na opět na cestu, která vedla na západ. K jejich skupině se přidal samotný společník generála Ashleyho a všichni se pak společně vydali k řece Yellowstone River. A právě tato výprava měla být pro Glasse něčím, co by nikdo zažít nechtěl. Po utáboření se vydal Glass na lov zvěře, která jim měla zajistit dostatek potravy. V drsné divočině a sám však narazil na medvědici obávaného medvěda grizzly, která s sebou měla mláďata. Co jiného se mohlo stát než to, že medvědice brala Hugha jako hrozbu pro svá mláďata a zaútočila na něj.
Noční můru, kterou musel při napadení prožívat, si nikdo z nás neumí představit. I když v současnosti je velmi dobře popsáno, co takový medvěd dokáže způsobit. Medvědice Glasse trhala, zakousávala se do jeho těla, zad i hlavy. I když měl u sebe pušku a vystřelil po ní, nepodařilo se mu ji zabít. Bohužel většinou to v medvědech vyvolá mnohem větší agresi. Zaútočil na ni i nožem, ale nepodařilo se mu ji zabít ani tak. Film, který zachycuje i napadení, vypovídal o tom, že medvědici Glass svým nožem usmrtil. Ovšem situace, která byla tehdy popsána, vypovídala spíše o tom, že medvědici zabili členové výpravy ihned potom, co slyšeli z lesa křik, který Glass vydával při napadení a přispěchali na pomoc.
Když členové skupiny viděli, co mu medvědice provedla, byli určitě zděšeni a nikdo mu nedával moc šancí. Velitel skupiny Andrew Henry nejprve rozhodl, že vyrobí nosítka a odnesou Hugha zpět do stanice, kde se mu dostane řádného ošetření. Toto řešení je však značně zatížilo a Glass vypadal, že to stejně nepřežije. Nakonec dal tedy mužům úkol, že s ním zůstanou do doby, než zemře a následně ho řádně pohřbí. Pověřil dva členy skupiny, Jima Bridgera a Johna S. Fitzgeralda, aby s ním zůstali a ihned potom měli skupinu dohnat a opět se k nim přidat.
Jak se říká dodnes „v nouzi poznáš přítele“, tak Glass takové štěstí neměl. Nemohl se sice hýbat a komunikoval pouze očima, ale nevzdával se a bojoval. Fitzgerald však přesvědčil mladého Bridgera, že Glass umírá a je to pouze otázka pár hodin, kdy zemře. Společně mu tedy začali kopat hrob, kam ho nakonec uložili a téměř celého zahrabali. Sebrali mu všechno, co u sebe měl, a to včetně všech zbraní. Jediné, co mu bylo ponecháno, neboť ho tím údajní přátelé přikryli, byla medvědí kůže. Ke skupině se vrátili s informací, že Glass zemřel a že se je snažil napadnout kmen indiánů, a proto museli sebrat všechny zbraně, bránit se, a nakonec uprchnout. Nebyl nikdo, kdo by jim nevěřil.
Nicméně bojovný Glass se probral a nechtěl takhle zemřít sám v divočině. Rozhodl se tedy bojovat ze všech svých sil. Sice ještě nemohl chodit, ale na zpevnění poraněných nohou použil, co našel. Na sebe hodil medvědí kůži, aby byl v teple a otevřené rány nechal tak, jak je měl. Musel v nich dokonce nechat i červy, protože právě oni mohli zamezit případné gangréně. Červi hodovali na infikované ráně, a tím se rána držela alespoň v rámci možností čistá. Věděl, že jeho jediná šance je dostat se zpět do stanice Fort Kiowa. Vzdálenost, která ho čekala byla okolo 320 km a to nebyla jediná překážka. V okolí bylo mnoho nebezpečných predátorů, on byl zraněný a navíc kdekoliv mohl narazit na nebezpečné a bojovné indiány. Než se vydal na cestu, musel něco sníst. Živil se na plodech lesa a když našel vlky sraženou kořist, urval si kus masa i pro sebe. To si vysušil a měl tak alespoň něco do žaludku.
Postupně se doplazil ke břehu řeky Cheyene. Nechat se však unášet proudem divoké a ledové řeky nemohl. To by nepřežil. Musel si tak svépomocí vyrobit alespoň vor, který byl schopen tuto řeku zvládnout. Řeka směrovala přesně tam, kam potřeboval, do stanice Fort Kiowa. Tato nebezpečná cesta mu údajně trvala šest týdnů. Více jak šest týdnů brutálně zraněný a v nehostinných podmínkách s predátory v zádech, tuto cestu přesto zvládnul. Po jeho návratu byli všichni v táboře v šoku. Dostala se k nim zpráva, že Glass zemřel. V táboře mu byla poskytnuta zdravotní péče a postupně se dal dohromady. A to natolik, že se rozhodnul dva členy skupiny, kteří ho nechali na pospas osudu, vyhledat a zabít je.
Měl informace, že se skupina pod vedením A. Henryho nachází ve Fort Henry na řece Missouri u ústí řeky Yellowstone River. Když tam však Glass dorazil, našel pouze opuštěnou stanici. Našel však v deníku poznámky A. Henryho, že se se skupinou stěhují dál k řece Bighorn, která je přítokem do řeky Yellowstone River, kde postavili nový tábor. Když Glass do tohoto tábora dorazil, nikdo nechtěl věřit vlastním očím. Stál před nimi někdo, kdo zemřel. Glass vyhledal mladého Bridgera, ale když viděl, že je mu vše, co se stalo, upřímně líto a jednal na základě informací staršího ze skupiny, odpustil mu a nechal ho žít.
Dalším, koho chtěl Hugh vyhledat, byl John S. Fitzgerald. Bohužel se mu však povedlo dostat se k armádě, a tak se Glass nemohl pomstít a zabít jej. Byl by obviněn z vraždy člena armády. Ve filmovém ztvárnění se mu však povede tohoto lumpa zabít a pomstu vykonat. Realita byla však zcela jiná. Vyprávělo se, že Glass Fitzgeralda alespoň postřelil, nicméně jsou to pouze dohady a spekulace. Později se Glass i se svými dvěma kolegy vydal opět k řece Yellowstone, kde však došlo k útoku indiánů kmene Arikara. Tím skončil život a cesta tohoto odvážného, silného a velmi bojovného muže Hugha Glasse.
I v dnešní době by měl téměř každý problém přežít v takové divoké a drsné krajině, a to i bez přítomnosti kmenů, které si pouze hájily své území. Na počest tohoto statečného muže byl vyroben pomník, který leží na místě, kde byl zabit.
Zdroje:
https://www.denik.cz/ze_sveta/revenant-hugh-glass.html
https://www.britannica.com/biography/Hugh-Glass
https://allthatsinteresting.com/hugh-glass
https://www.historynet.com/hugh-glass-the-truth-behind-the-revenant-legend/
https://en.wikipedia.org/wiki/Hugh_Glass
