Článek
Když se v lednu roku 2010 prohnala kanadskými médii zpráva o muži, kterého zabil vlastní tygr, mnozí si jen povzdechli nad tím, jak nebezpečné může být soužití člověka s velkou šelmou. Ale za titulkem, který se dá shrnout do jedné jednoduché věty, stál složitější a osobnější příběh. Příběh Normana Buwaldy, muže z Ontaria, který většinu svého života zasvětil chovu exotických zvířat a zejména jednomu tvoru, obrovskému tygrovi sibiřskému, jehož síla i nepředvídatelnost byla patrná na první pohled, a přesto ji Buwalda nepřestával považovat za výzvu, partnerství i vlastní životní vášeň.
Buwalda nebyl žádný exhibicionista ani chovatel, který by chtěl exotickými zvířaty ohromovat okolí. Naopak, žil spíš stranou, na prostorném pozemku poblíž města Southwold Township, kde si vybudoval své malé soukromé safari. Měl v něm několik velkých kočkovitých šelem, ale nejznámější z nich byl právě jeho tygr sibiřský. Ať už jej vnímal jako parťáka, či jako živý symbol síly, je jisté, že vztah mezi nimi se vyvíjel mnoho let. Pokud se tedy dá o nějakém vztahu vůbec mluvit. Očité výpovědi lidí z okolí se shodují v tom, že Buwalda s tygrem trávil ohromné množství času. Vstupoval k němu do výběhu, krmil ho, čistil mu prostor, a to všechno většinou bez pomoci dalších osob.
Tady je ale právě mnoho momentů, u kterých by se odborníci na chov velkých šelem chytili za hlavu. Tygr sibiřský, největší kočkovitá šelma světa, není zvíře, s nímž se dá navázat bezpečný vztah v lidském smyslu slova. Jeho genetická výbava, instinkty i způsob, jakým vyhodnocuje dění kolem sebe, jsou stále zcela divoké, i když se narodí v zajetí. Dospělý samec může vážit i přes 300 kilogramů, měřit přes tři metry na délku i s ocasem a vyvinout sílu, kterou člověk nemá šanci přemoci. Jediný rázový pohyb tlapou stačí k tomu, aby způsobil vážné, často smrtelné zranění. Tygři patří mezi šelmy, které útočí tiše a bez varování. Nepotřebují výhružné postoje, jejich styl útoku je prostý, rychlý, přesný a většinou s fatálním koncem. Právě proto bývá v odborných kruzích stále zdůrazňováno, že na tygra, jakkoli ochočeného nebo vychovaného člověkem, se nedá stoprocentně spolehnout. Jeho chování je z podstaty věci nevyzpytatelné. To je ale riziko, které na sebe Buwalda vzal.
Příběh Normana Buwaldy nelze oddělit od faktu, že jeho sousedé se už mnoho let snažili dosáhnout toho, aby obec zasáhla a chov velkých šelem mu omezila nebo zakázala. Nešlo o šikanu ani o přehnané obavy. Někteří lidé se prostě necítili bezpečně, když za plotem žil tygr, lev nebo další velké kočky. Podávaly se petice, žádosti a probíhala jednání.
V roce 2004 dokonce došlo k incidentu, kdy jeden z Buwaldových tygrů zranil dvanáctileté dítě, které se přišlo vyfotit. Nebyl to sice útok smrtelný, ale byl to útok jasně varovný. Přesto se mnoho nezměnilo. Chovat exotická zvířata nebylo v té době v dané oblasti úplně zakázané. Pravidla byla spíše nejasná a do určité míry závislá na rozhodnutí rady obce. Ta po dlouhých debatách stanovila určité podmínky pro zabezpečení výběhů, ale Buwalda obvykle argumentoval tím, že všechny požadované prvky splňuje.
Vztahy mezi ním a komunitou tak byly roky napjaté. Někteří sousedé říkali, že se bojí pustit děti ven. Jiní zase tvrdili, že Buwalda je rozumný muž, který ví, co dělá. On sám si za svým chovem stál. Miloval exotická zvířata a odmítal uvěřit, že by mu jeho tygr mohl ublížit. A tady se dostáváme k jádru toho, proč se tragédie z roku 2010 dotkla tolik lidí, nejen těch z obce, ale i lidí po celé zemi, kteří sledovali debatu o soukromém chovu nebezpečných zvířat.
K tragické události došlo 10. ledna 2010. Norman Buwalda šel jako mnohokrát předtím do výběhu svého tygra. Chtěl mu podat krmivo, což byla činnost, kterou běžně vykonával sám. Nejspíš nic nenasvědčovalo tomu, že by byl nervózní nebo že by se tygr choval neobvykle. Ale u velkých koček stačí jedna jediná vteřina. Nečekaný zvuk, nepozornost, fyzická slabost člověka, pach, který je vyhodnocen jako podnět ke hře či k útoku. Tygři mají tendenci testovat své prostředí, a právě u jedinců chovaných o samotě se často objevuje problém, že člověka vnímají jako narušitele svého teritoria. Ne jako lovnou kořist v pravém slova smyslu, ale jako něco, co mohou ulovit, povalit a popadnout. Jenže když má zvíře tři sta kilogramů, i obyčejná hra může znamenat sílu, kterou lidské tělo nemůže vydržet.
Podle policejních vyšetřovatelů došlo k útoku náhle. Tygr Buwaldu povalil, způsobil mu těžká poranění a nebylo v lidských silách jej od šelmy odtrhnout. Záchranáři už jen konstatovali smrt. Nikdo jiný ve výběhu nebyl, nebyl tedy svědek, který by popsal přesný sled událostí. A to je pro tragédie tohoto typu typické. Často jde o jediný okamžik, který nelze vrátit ani přesně rekonstruovat.
Pro pochopení celé situace je dobré přiblížit, jak tygr sibiřský funguje. Jde o poddruh tygra, který se ve volné přírodě vyskytuje především v ruském Přímoří a v severovýchodní Číně. Patří mezi nejohroženější velké šelmy světa. V přírodě žije přibližně 500–600 jedinců. Tento tygr má řadu znaků, které jej odlišují od ostatních poddruhů, zejména svou robustní stavbou těla, silnými končetinami, odolnou srstí a extrémní fyzickou silou. Je to samotář, zvyklý pohybovat se na rozlehlém území, které může mít i stovky kilometrů čtverečních. To znamená, že ani výběh o rozloze několika stovek metrů mu nemůže nahradit přirozené prostředí. Zároveň vyžaduje neustálé podněty a stabilitu. Pokud se začne nudit, frustrace se často promítá do chování, které může být pro člověka nebezpečné bez ohledu na to, jak krotce zvíře působí.
Tygři nejsou domestikovaní, to je zásadní věta, kterou experti neustále připomínají. Ani generace narozené v zajetí neztrácejí instinkty. Vědí, jak lovit, jak použít sílu, jak reagovat na slabost nebo pohyb. Proto je chov tygra věcí, která je vyhrazena zkušeným profesionálům a institucím s velkým zázemím, týmem, výcvikem a bezpečnostními postupy. Buwalda takové zázemí neměl. To nelze říct jinak. Měl vášeň, měl oddanost, měl zvíře, které miloval, ale neměl ani tým lidí, ani profesionální kontrolu, ani prostor, který by tygrovi zajistil život na úrovni, jakou vyžaduje jeho přirozenost.
Tragédie z roku 2010 rozdělila veřejnost. Mnozí lidé, kteří Buwaldu osobně znali, byli v šoku. Popsali ho jako slušného, vážného muže, který se svým zvířatům věnoval s opravdovou péčí. Nešlo o člověka, kterému by chyběla zodpovědnost, alespoň ne v běžném lidském chápání. Ale jiní v tom viděli potvrzení toho, že varování sousedů byla oprávněná. Někteří dokonce otevřeně říkali, že bylo jen otázkou času, kdy se něco takového stane. Ne proto, že by si to přáli, ale proto, že žít s tygrem za plotem je jako žít vedle sudu s benzinem. Dokud někdo neškrtne sirkou, nic se neděje. Ale stačí jeden okamžik.
Po Buwaldově smrti bylo rozhodnuto, že jeho tygr nebude utracen. Byl odchycen a převezen do specializovaného zařízení. To je důležité zmínit, protože zvíře neútočilo z čisté agresivity, nešlo o zlobu ani o vědomý čin. Byl to instinkt. A instinkt nelze trestat. Celý případ se nakonec stal katalyzátorem pro další úvahy o tom, zda by soukromé osoby měly mít právo chovat velké šelmy. Mnoho kanadských měst a obcí poté zpřísnilo své předpisy, některé dokonce chov exotických zvířat zcela zakázaly. Ať už to bylo spravedlivé nebo ne, jisté je, že Buwaldův příběh se stal mementem, upozornil na to, co se může stát, když se lidská láska ke zvířatům střetne s realitou jejich přirozené povahy.
Je těžké o Normanu Buwaldovi mluvit jen jako o oběti vlastní naivity. Byl to člověk, který své šelmy miloval, pečoval o ně a věřil, že jeho vztah s nimi stojí na důvěře. V určitém emocionálním smyslu tomu možná tak i bylo, jenže šelma není člověk. Její svět funguje podle jiných pravidel. A i když lidé dokážou z tygra udělat objekt fascinace, obdivu či strachu, nedokážou změnit jeho přirozenost. Tygr zůstane tygrem, bez ohledu na to, kolik času stráví po boku člověka.
Norman Buwalda zaplatil za svou vášeň cenu nejvyšší. A jeho příběh tak dodnes připomíná, že hranice mezi láskou ke zvířeti a podceněním jeho instinktů může být znepokojivě tenká.
Zdroje:
https://explore.britannica.com/explore/savingearth/win-one-lose-one-victory-in-the-courts-cost-cat-owner-his-life
https://www.huffpost.com/entry/norman-buwalda-exotic-ani_n_418032
https://www.nbcnews.com/id/wbna34810322
https://www.reuters.com/article/lifestyle/man-mauled-to-death-by-his-pet-tiger-idUSTRE60A4Q6/
https://www.upi.com/Top_News/World-News/2010/01/11/Exotic-animal-owner-killed-by-tiger/92011263238226/
https://lfpress.com/premium/lfp-archives-he-fought-to-keep-his-beloved-tiger-then-it-killed-him
