Článek
Krásné počasí je lákadlem k zahájení různých koníčků, které v zimním čase není snadné provozovat či nejdou provozovat vůbec. A takovým je například cyklistika či jízda na motorce. Ne však každý má z takových koníčků potěšení. A tím jsou převážně řidiči osobních či nákladních automobilů.
V mnohém k této (ne)radosti přispějí samotní cyklisté či motorkáři. Určitě nejsou všichni stejní a nebudeme je házet do jednoho pytle. Bohužel se však i já osobně na silnici setkávám třeba s takovou menší či větší skupinou cyklistů. Člověk by proti nim v zásadě žádnou nelibost necítil, ale pokud se skupina roztahuje po celém jednom jízdním pruhu, pak to vnímám jako bezohlednost. Je jim většinou totiž zcela jedno, že se za nimi táhne kolona aut, protože jsou úseky, které neumožňují jejich bezpečné předjetí.
Ve většině případů moc dobře vědí, že je za nimi auto a stejně dál pokračují v jízdě vedle sebe. Z jakého důvodu se neseřadí za sebe a neumožní autu jejich plynulé předjetí, nevím. Nikdy jsem toto nepochopila a myslím, že snaha o pochopení je asi zcela marná. Třeba mi tento počin někdo v komentářích objasní a já budu zase o něco chytřejší. Pokud máte ale nějakou silničku mezi vesnicemi, která není sama o sobě dost široká, tak už je to docela i o nervy. Táhnout se za takovou bezohlednou partičkou od vesnice k vesnici je opravdu k vzteku.
Ještě horší je, když po celkem frekventované silnici jede rodina, která má s sebou malé děti. Opět by to až tak nevadilo, ale když vidíte, že dítko cloumá řídítky ze strany na stranu, kolo vlastně nemá zcela pod kontrolou , tak to rozhodně příjemná situace není. Rodiče, kteří takto vyrazí se svojí ratolestí na výlet, by měli rozhodně zvážit zkušenosti svých dětí a případně zvolit méně frekventovanou cestu. Co je snad úplně nejhorší, jsou cyklisté, kteří požili alkohol. Mlátí s sebou ze strany na stranu a jeho reakce neodhadne snad nikdo. Spadne, nespadne? Vjede najednou více do středu?
Motocyklisté jsou druhá kapitola. Opět jsou slušní, co se nikam neženou a snaží se svému okolí nebýt nebezpeční. Pak jsou tu ale tací, co se přiženou obrovskou rychlostí a nalepí se vám na kufr auta. V takový moment si vždy představím, že řidiči auta někdo nebo něco skočí před kapotu a ten zabrzdí. Tak bude mít řidiče motorky na střeše a motorku narvanou v kufru. O šoku ani nemluvím a v případě většího ublížení nebo smrti motorkáře i doživotní trauma.
Někdy se snaží o projetí kolony kolem středové čáry. Taky patřím mezi ty, kteří v případě, že můžou, tak trochu uhnou a ať si jede. Opět sebe i ostatní může ale ohrozit. Ne každý tiká každou vteřinou do zpětných zrcátek. A tady může přijít problém. Motorkář za vámi kličkuje kolem aut a najednou se objeví u vás. V tem moment ale koukáte dopředu. A přesně v takový okamžik může přijít nepříjemná situace. Nejspíš mají pocit, že je nutně musíte vidět. Jejich mnohdy nebezpečné předjíždění také nezná hranic. Ačkoliv proti nim jede auto, prostě se středem procpou a předjíždějí.
Kdyby protijedoucímu do cesty něco skočilo a byl nucen byť jen o kousíček se svým vozem uhnout do strany, neměl by motorkář šanci, ale mohl by si za to sám. Co je vede k takovému chování, kdy ohrožují život nejen svůj, ale především okolí? To, že mezi řidiči osobních či nákladních vozů najdeme prasátka, to zná asi každý z nás, kdo sedí denně v autě. Nicméně tyto dvě skupiny jdou často neštěstí naproti a to zcela zbytečně.
Přemýšlejte, když se vydáváte na silnici, ať už jako řidič auta, motorky či kola. Může to být vaše poslední cesta, pokud se budete chovat nezodpovědně. Už tak je bezohledných řidičů kolem nás dost. Přece k nim nechcete patřit. Někdy se spěchat nevyplatí. Jak se říká „spěchej pomalu“. Žijeme přece jen jednou a nemá smysl si to hloupostí krátit. Tak příjemné cestování a nohu či ruku z plynu.
