Článek
V přírodopisných dokumentech můžeme vidět nepřeberné množství zvířat. Velká část takových dokumentů nabízí pohled do divočiny v jiných částech světa. Ovšem i naše příroda má svá zajímavá zvířata. Ať už se jedná o ptáky, hmyz, kopytníky nebo třeba predátory. Jedním z takto zajímavých tvorů je psovitá šelma, která je mnohem menší, než je vlk, ale přesto dokáže ulovit například kozu nebo ovci. Pojďme se společně podívat na psovitou šelmu, o které mnozí ani neví, že žije i na našem území.
Šakal obecný (Canis aureus)
Domovinou této nejrozšířenější psovité šelmy je téměř celá Evropa. Ač dříve v naší zemi nežili, kvůli změnám klimatu se postupně začali na našem území rozšiřovat. Šakal obecný byl u nás zaznamenán například v Milovicích u Nymburka či třeba na Benešovsku. Vyskytují se i v oblastech Německa, Dánska, od Arabského poloostrova k Thajsku. Byl též pozorován například ve Vietnamu či Kambodži. Jejich nejoblíbenějším stanovištěm jsou krajiny, kde je dostatek vysoké trávy, keřů a někdy i v blízkosti obydlí člověka, kde mohou velmi snadno přijít k potravě. Přesto, že přežijí i teploty okolo -25 °C, dlouhodobě zasněžené oblasti nepreferují.
I když je šakal podobný vlkovi, je snadné jej rozeznat například dle velikosti. Šakal je mnohem menší. V ramenou měří jen něco mezi 45-50 cm. Samci jsou celkově větší a těžší než samice. Pro představu je tělo samce dlouhé 69-73 cm a váží od 6 do 14 kg. Samice měří na délku mezi 69 až 73 cm a váží od 7 do 11 kg. Jejich tělo je na kratších nohou a jejich tlama je špičatější a užší než u vlka. V tlamě má sice silné a velké špičáky, ale jsou mnohem tenčí než u vlka. Barva srsti se může lišit dle poddruhu a jejich výskytu. Nicméně šakal obecný je dle ročního období zbarven od zlaté přes krémově žlutou až po tmavší žlutohnědou. Na zádech je většinou směs černých a bílých chlupů. Bílou můžou mít také na hrudi, pod krkem až po celé spodní čelisti. Srst (pelichání) mění dvakrát během roku, a to jako mnoho jiných zvířat počátkem jara a v podzimním období.
Strava šakalů se může měnit dle poddruhu a jejich výskytu. Nicméně je to jak predátor, tak mrchožrout. Mezi jeho nejběžnější potravu patří ptáci, hlodavci, hmyz, mršiny, různé plody a odpadky. Pokud je třeba, jsou schopni ulovit i menší kozu či ovci. Dá se říct, že jejich nejčastějším konkurentem, co se potravy týče, je liška a vlk. Pokud však šakal zjistí, že se v jeho okolí vyskytuje vlčí smečka, své teritorium raději opouští. Lišky se šakalů celkem bojí, ale taková hyena by si na něm spíše pochutnala. Šakala je možné vidět jak samotného, tak v párech. Jsou aktivní jak ve dne, tak v noci. V noci často urazí i 15 km. Když je šakal na lovu, střídavě poklusává a stojí. Když stojí, snaží se poslouchat, co se děje v jeho okolí a zda nezaslechne potencionální kořist. Když ji lokalizuje, vyskočí do vzduchu a skočí na ni. Solitérní lovec loví většinou menší kořist. V párech či větší smečce jsou schopni ulovit i kořist mnohem větší. Jejich teritorium může být velké až 20 km. Stejně jako vlk, i šakal si své teritorium značkuje trusem a močí.
Tvoří celoživotní páry. Samice je schopna se rozmnožovat pouze jednou za rok. Doba rozmnožování je dána lokalitou výskytu. Když je samice v říji, může ji pronásledovat více samců a dochází tak s hlavním partnerem k potyčkám. Po úspěšném páření je následně samice březí okolo 63 dní. Dostatečně předem si začne pár připravovat doupě nebo využije doupě po jiném zvířeti, které si upraví dle své potřeby. Většinou jsou dlouhá mezi dvěma až třemi metry a mají více otvorů pro případ nebezpečí. Některé poddruhy si doupata nebudují, ale využívají houštiny. I počet mláďat se může lišit dle výskytu šakala. Může jich být od jednoho do osmi. Mláďata se rodí slepá a na svět se poprvé podívají mezi 8 až 11 dnem. Jak štěňata rostou, mění se jim i jejich srst. Od narození jsou závislá na matčině mléce a ta je kojí zhruba 8-10 týdnů. Maso však ochutnávají již v průběhu laktace, a to už od 15. dne jejich věku. Když jsou mláďata soběstačná, matka je vyžene a začíná jejich vlastní životní cesta.
Šakal pro člověka není nijak zvlášť nebezpečný. I když bylo hlášeno několik případů agresivních šakalů vůči člověku, většinou to nebylo na našem území. Většinou se jednalo o samici, která chránila svá mláďata.
Zdroje:
https://www.animalspot.net/golden-jackal-canis-aureus.html
https://animalia.bio/golden-jackal
https://www.stoplusjednicka.cz/index.php/temata/sakal
https://en.wikipedia.org/wiki/Golden_jackal
