Článek
Když se řekne nespoutaná a divoká příroda, většina z nás si představí divokou přírodu někde v cizině. Ovšem i v naší republice je příroda nádherná a nabízí nádhernou podívanou. Ať už na krajinu či její zvířecí obyvatele. Jako amatérská fotografka vyrážím do přírody s touhou zachytit divoká zvířata. Jsou ale taková, která se mi nepodařilo za bílého dne spatřit, natož tak vyfotit. Většinou se jedná o zvířata, která svoji aktivitu směřují na dobu, kdy už není vidět. Pojďme se společně podívat na život jednoho takového zvířete.
Liška obecná (Vulpes vulpes)
Nádherné zvíře patřící do řádu šelem a spadající do čeledi psovití. Liška patří mezi nejrozšířenější volně žijící šelmy. Jejich domovina je poměrně rozsáhlá a vyskytuje se v Evropě, Asii, Severní Africe a Severní Americe a dokonce v Austrálii. Je známo dvanáct druhů lišek. Asi nejznámější je klasická liška obecná, liška polární, fenek a liška korsak. Některé je možné vidět v zoologických zahradách.
Jedná se o malé až středně velké zvíře, které žije zpravidla dva až čtyři roky. Najdou se však jedinci, kteří žijí mnohem déle, a to i do věku deseti let. Největším druhem lišky je liška obecná s váhou od 4 do 10 kg, a naopak nejmenším je fenek s maximální váhou do 1,6 kg. Liška obecná, stejně jako ostatní druhy, má nádhernou hustou a delší srst. Kohoutková výška se pohybuje od 30 do 40 cm a délka těla včetně ocasu je 100 až 140 cm. Asi nejznámější zbarvení je rezavé. Ovšem tato rezavá má mnoho různých odstínů. Srst na břiše, konci ocasu a spodní části tlamy může být zbarvena žlutobíle či bíle. Může být však zbarvena i stříbřitě nebo černě. U šlechtěných forem se může vyskytovat i jiné zbarvení.
Končetiny jsou krátké a na předních má liška pět prstů. Tělo je štíhlé, ale svalnaté. Čelisti lišky jsou poměrně silné. Lebku mají protáhlou a relativně štíhlou. Hlavě dominují poměrně velké uši. Jejich tělo není přizpůsobeno pro rychlý běh, ale přesto dokáží v případě nebezpečí či naháňky utíkat opravdu velmi rychle. Dokáží vyvinout rychlost 40 km za hodinu, což je podobná rychlost jako u psa. Její tělo je dokonale přizpůsobeno pro skákání, které využívají při lovu.
Liška se řadí mezi všežravce. Mezi její nejběžnější kořist patří především hlodavci jako jsou myši, hraboši, lumíci či veverky. Velkou pochoutkou a nutričně hodnotnou část potravy tvoří žížaly a různé druhy hmyzu. Nemají problém ulovit ptáka či zajíce a z větších kořistí jehňata či mláďata srn. Často si pochutnávají i na různém ovoci, které je tak akorát zralé. Jako většina šelem nepohrdne ani mršinou. Je známé, že se liška pohybuje okolo silnic, kde může snadno narazit na sražené či přejeté zvíře. Je to pro ně snadno přístupná potrava bez velké námahy.
Někdy se stahují i k lidskému obydlí, kde si mohou potravu hledat mezi odpadky či zaútočit na slepice. Nebylo by ani neobvyklé, kdyby si nepochutnaly na kočičím krmení. Jejich strategie lovu je pro ně celkem typická. Svoji kořist velmi dobře cítí a dokáží ji snadno lokalizovat. Pak provedou velký skok, který může být i pět metrů dlouhý. Zaboří tlapky a čumák do místa, kde by se měla kořist vyskytovat a svojí silnou čelistí ji zachytí. Je to velmi zajímavý a zároveň vtipný styl lovu. Lovit začínají v době, kdy se stmívá a také brzy ráno.
Lišky jsou známé tím, že si budují nory. Tyto nory slouží jednak pro odchov mláďat, tak jako úkryt před nebezpečím. Jsou velmi dobře propracované a mohou mít více komor a tunelů. Většinou má také únikový východ. Mohou také využívat již hotových doupat po jiných zvířatech, které si dle svého ještě upraví. Taková nora může být třeba ve srázu, v příkopech, skalní štěrbině nebo ve svahu.
Stejně jako feny psů, i samice lišek hárají. Někdy se hárání říká kaňkování. K tomu dochází v zimním období od ledna do února. Samci o samice často bojují. Vítěz se pak se samicí páří. Po úspěšné březosti, která trvá 49 až 60 dnů, porodí samice okolo čtyř mláďat. Může jich být méně, ale také mnohem více. Liščata se rodí slepá a jsou zcela závislá na své matce a jejím mléce. Po dvou týdnech začnou poprvé otevírat oči. Po třech týdnech začnou poprvé ochutnávat potravu, kterou jim matka přinese. Samice má vždy připraveno více nor, a to pro případ, že by musela mláďata stěhovat do bezpečí.
Liška byla vždy spojována s přenosem vztekliny. Nicméně díky očkování a imunizačním návnadám se podařilo toto nebezpečné onemocnění minimalizovat. Často také trpí na svrab. Stejně jako vzteklina, i svrab je možné přenést na domácí mazlíčky či hospodářská zvířata. Člověkem byla často zabíjena pro její kožešinu a také lovena pro zábavu. Protože je dle myslivců liška přemnožená, je povolen její odstřel. Často se používají psi norníci, kteří lišku vyženou z nory.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/red-fox
https://zoom.iprima.cz/priroda/liska-lov-366865
https://www.stoplusjednicka.cz/vsudypritomna-nepostradatelna-liska-predator-ktery-je-vsude-doma
https://www.priroda.cz/clanek/liska-obecna-legendarni-krasny-a-vychytraly-obyvatel-nasi-prirody/
https://en.wikipedia.org/wiki/Vulpes
