Článek
Když se dnes člověk podívá na staré fotografie rodiny Davisových, jen těžko v nich najde něco, co by naznačovalo budoucí tragédii. Jsou to obyčejné rodinné snímky. Na některých stojí James vedle své ženy LaDonny na zahradě. Na jiných sedí společně na pohovce nebo pózují během výletu. Většina lidí by si těch fotografií možná ani nevšimla. Jenže téměř na každé z nich je ještě někdo další. Malý šimpanz jménem Moe. Na jednom snímku se drží Jamese kolem krku. Na jiném sedí LaDonně na klíně a dívá se přímo do objektivu. Na dalších fotografiích pobíhá po domě, hraje si nebo zvědavě sleduje dění kolem sebe. Když ty obrázky člověk vidí poprvé, téměř zapomene, že se dívá na zvíře. Moe působí jako dítě. A možná právě proto si k němu James a LaDonna vytvořili tak silný vztah.
Rodina Davisových a šimpanz Moe
Oba dlouho toužili po rodině. Když se jim naskytla možnost ujmout se osiřelého mláděte šimpanze, nepřemýšleli o tom jako o neobvyklém rozhodnutí. Viděli malé bezbranné stvoření, které potřebovalo péči. A tak ho přijali mezi sebe. Nikdo tehdy netušil, že se z tohoto rozhodnutí jednou stane jeden z nejznámějších příběhů spojených se šimpanzi v Americe. První roky byly téměř idylické. Moe vyrůstal přímo v jejich domě. Byl součástí každodenního života stejně přirozeně jako kdokoliv jiný. Ráno se probouzel ve stejném domě jako oni, během dne je doprovázel téměř všude a večer usínal s pocitem bezpečí, který mu dávala jejich blízkost. James později vzpomínal, že po čase přestal vnímat, že je Moe šimpanz. Prostě tam byl. Součást rodiny. Někdo, koho člověk automaticky zahrnuje do plánů, výletů i běžných starostí.
Návštěvy bývaly často překvapené. Někteří lidé nevěřili vlastním očím. Jiní se smáli tomu, jak přirozeně Moe mezi lidmi fungoval. Když se v kuchyni připravovalo jídlo, byl u toho. Když někdo přišel ke dveřím, zvědavě sledoval nově příchozího. Měl své oblíbené hračky, své nálady i své drobné zlozvyky. Právě tehdy vznikla iluze, která se ale později ukázala jako nebezpečná. Člověk si velmi snadno zvykne na něco, co vidí každý den. A James s LaDonnou si zvykli na Moea. Možná až příliš. Jenže příroda má vlastní pravidla. A ta se nedají obejít ani láskou. Moe rostl.
Nejdřív téměř nepozorovaně. Pak rychleji. Každý další rok přinášel větší sílu, větší sebevědomí a také větší rozdíl mezi tím, čím Moe byl, a tím, jak ho jeho majitelé vnímali. Pořád ho milovali stejně. Pořád v něm viděli toho malého šimpanze, kterého kdysi krmili a nosili v náručí. Jenže Moe už dávno nebyl mládě. Ve volné přírodě by v té době začínal zaujímat své místo mezi dospělými samci. Šimpanzi bývají často zobrazováni jako přátelská a hravá zvířata, ale jejich skutečný život je mnohem tvrdší. Ve skupinách existuje tvrdá hierarchie, soupeření i konflikty. Dospělí samci si své postavení nevyjednávají klidnými rozhovory. Síla a dominance hrají v jejich světě důležitou roli.
Jenže vědět něco rozumem a přijmout to srdcem bývají dvě rozdílné věci. A tak přišel den, kdy museli udělat rozhodnutí, kterému se dlouho bránili. Moe už doma dále zůstat nemohl. Nebyl agresivní. Nebyl nebezpečný v tom smyslu, jak si lidé představují nebezpečné zvíře. Stal se prostě příliš silným a příliš velkým. Ať ho milovali sebevíc, museli přijmout skutečnost, že dospělý šimpanz nepatří do běžné domácnosti. Loučení bolelo možná víc, než čekali. Když ho převáželi do zařízení určeného pro šimpanze, měli pocit, jako by ztratili člena rodiny. Dům najednou působil prázdněji. Chyběly drobné zvuky, na které byli léta zvyklí. Chyběla přítomnost někoho, kdo byl součástí jejich každodenního života.
Jenže jejich vztah tím neskončil. Za Moeem pravidelně jezdili. A právě díky tomu se jejich životy o několik let později navždy změnily. Člověk si někdy myslí, že neštěstí přichází s varováním. Že mu předchází zvláštní pocit, špatná předtucha nebo alespoň něco, co zpětně dává smysl. Ve skutečnosti bývá mnoho tragédií až děsivě obyčejných. Začínají jako každý jiný den. Přesně tak to bylo i v případě Jamese a LaDonny Davisových. Když toho rána vyrazili za Moem, nebyl to žádný výjimečný výlet. Nešlo o poslední návštěvu ani o událost, na kterou by se nějak zvlášť připravovali. Byla to jedna z mnoha cest, které za poslední roky podnikli. Vlastně už ani nepočítali, kolikrát za ním byli. Stalo se to součástí jejich života. Stejně jako jiní lidé navštěvují příbuzné nebo staré přátele, oni jezdili za šimpanzem, kterého kdysi vychovali.
Když člověk něco dělá opakovaně, začne tomu důvěřovat. Přestane přemýšlet o tom, co by se mohlo pokazit. Přestane být ve střehu. Všechno je přece známé a bezpečné. James tehdy nemohl tušit, že za několik minut bude bojovat o život. Areál, kam přijeli, byl domovem více šimpanzů. Někteří se narodili v zajetí, jiní měli za sebou složitější osudy. Každý z nich byl jiný. Každý měl vlastní povahu, vlastní postavení ve skupině i vlastní minulost. A právě mezi nimi byli dva dospělí samci, Buddy a Ollie. Na rozdíl od Moea neměli s Jamesem žádný vztah. Neznali ho, nevyrůstali s ním. Nikdy neseděli v jeho obývacím pokoji ani neusínali pod jeho střechou. Pro Jamese byli šimpanzi součástí dlouhé životní kapitoly. Pro Buddyho a Ollieho byl jen člověkem. A právě v tom byl zásadní rozdíl.
To, co následovalo, trvalo jen několik okamžiků. Později se mnozí snažili přesně rekonstruovat sled událostí, ale podobné situace bývají chaotické. Lidé si pamatují útržky, krátké obrazy, zvuky a pohyby. James později vzpomínal na pocit překvapení. Na okamžik, kdy pochopil, že se něco děje. A pak na chaos, který následoval. Buddy a Ollie zaútočili. Neexistoval čas na přemýšlení. Neexistoval prostor pro přípravu. Bylo to jen několik vteřin, během kterých se obyčejný den změnil v boj o přežití. James si celý život spojoval šimpanze především s Moem. S mládětem, které kdysi držel v náručí. Se zvířetem, které vyrůstalo vedle něj a které znal lépe než většinu lidí kolem sebe. Jenže Buddy a Ollie nebyli Moe. Byli to dospělí a velmi silní samci. Sebevědomí a nepředvídatelní. A v tu chvíli také nebezpeční.
Když Jamese strhli k zemi, muselo mu být okamžitě jasné, že proti nim nemá šanci. Šimpanzi nejsou velcí jako gorily a na první pohled nepůsobí tak impozantně jako medvědi nebo velké kočky. To bývá jeden z důvodů, proč je lidé podceňují. Jenže jejich skutečná síla se skrývá v něčem jiném. V obrovském svalstvu, rychlosti a výbušnosti. Ve volné přírodě tráví velkou část života ve větvích stromů. Šplhají, přitahují se vlastní vahou a pohybují se způsobem, který vyžaduje mimořádně silné paže a ramena. To, co člověk považuje za běžný pohyb, představuje pro šimpanze každodenní trénink. James proti sobě neměl jednoho rozzuřeného samce. Měl dva. A oba na něj útočili současně.
Později si nedokázal vybavit každou vteřinu útoku. Některé vzpomínky zůstaly rozmazané. Jiné byly naopak až nepříjemně ostré. Tvrdý dopad na zem. Pocit naprosté bezmoci. Křik. Bolest. A vědomí, že všechno, co se děje, je skutečné. LaDonna přihlížela šílené scéně, kterou si nesla v hlavě ještě dlouho poté. Člověk si těžko představí větší bezmoc než sledovat někoho blízkého ve chvíli, kdy mu nedokáže pomoci. Každá vteřina útoku musela působit nekonečně. Čas se zpomalil a současně běžel příliš rychle. Lidé kolem se snažili zasáhnout. Křičeli, snažili se šimpanze odehnat. Pokoušeli se dostat k Jamesovi. Jenže Buddy a Ollie v útoku nepovolovali.
Ve volné přírodě patří šimpanzí konflikty k nejtvrdším střetům mezi primáty. Když bojují dospělí samci o postavení nebo teritorium, bývá cílem protivníka co nejvíce poškodit nebo dokonce zabít. Je to tvrdý svět, ve kterém se síla a dominance stávají součástí každodenního života. Právě tato stránka šimpanzů bývá lidem skryta. Většina z nás zná jen jejich inteligenci a podobnost s člověkem. James tehdy poznával druhou tvář jejich světa. Nakonec museli zasáhnout ozbrojení zaměstnanci. Teprve poté útok skončil. Když se lidé dostali k Jamesovi, bylo okamžitě jasné, že jeho zranění jsou mimořádně vážná. Utrpěl devastující poranění obličeje a dalších částí těla. Krev byla všude kolem. Někteří přítomní si později nebyli jistí, zda vůbec přežije převoz do nemocnice. Jenže James měl obrovské štěstí a přežil.
Možná ještě těžší než samotný útok byl čas po něm. V nemocnici následovaly operace. Jedna za druhou. Lékaři bojovali o záchranu toho, co bylo možné zachránit. Rekonstrukce obličeje, transplantace tkání a další komplikované chirurgické zákroky. Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce. Většina lidí si pod slovem přežití představí šťastný konec. Jenže skutečné přežití často vypadá jinak. Je to dlouhá a často velmi bolestivá cesta, kterou provází únava a nejistota. A hlavně každodenní rozhodnutí vydržet a pokračovat dál. James podstoupil více než šedesát operací. Číslo, které se snadno vysloví, ale jen těžko představí. Za každým zákrokem byly další hodiny v nemocničních pokojích, další rehabilitace a další překážky. Přesto svůj boj nevzdal. Právě v tom spočívá síla jeho příběhu. Ne v brutalitě útoku ani v množství zranění, ale ve skutečnosti, že po tom všem dokázal pokračovat.
Osud Moea dodává celému příběhu zvláštní smutek. Nebyl to on, kdo na Jamese zaútočil. Nebyl to on, kdo způsobil všechna ta zranění. Přesto se jeho jméno s celou událostí navždy spojilo. Protože bez Moea by se James a LaDonna nikdy nevydali na cestu, která je zavedla až k onomu osudnému dni. Nejde jen o útok šimpanzů. Jde o důvěru a o vztah mezi člověkem a zvířetem. O hranici, kterou lidé někdy přestanou vidět, protože příliš věří vlastní zkušenosti. A také o neuvěřitelnou lidskou odolnost. Protože kdyby někdo Jamese viděl v den útoku, pravděpodobně by nevěřil, že se ještě někdy vrátí do normálního života. On se však vrátil.
Většinou lidé zapomínají nebo si nechtějí připustit, že některá zvířata jsou opravdu nebezpečná. I divoká zvířata, která jsou v různých azylech či záchranných stanicích, jsou stále divoká. Mohou být roztomilá, ale jedno zůstává jasné. Mají své instinkty a mohou být velmi nebezpečná. Někdo má roky štěstí a nic se nestane. Někdo takové štěstí nemá. Následky jsou ale často devastující. A kdo přežije, má většinou obrovské štěstí.
Zdroje:
https://www.nbcnews.com/news/story-california-couple-mauled-chimps-become-even-disturbing-rcna74173
https://nypost.com/2024/10/26/us-news/couple/
https://www.aol.com/couple-mauled-chimpanzees-horrific-attack-154309173.html
https://www.themirror.com/news/us-news/nascar-legends-face-ripped-chimps-1765373
https://boxstory.net/mysteries/when-love-turned-deadly-the-chimpanzee-attack-that-destroyed-st-james-daviss-face/
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2005-mar-05-me-chimp5-story.html
