Článek
V poslední době čím dál více pozoruji něco, co mě celkem zaráží. Lidé se stále častěji obracejí s vážnými problémy svých zvířecích miláčků na sociální sítě, a to i v situacích, kdy jde doslova o čas. Dřív bych tomu možná nevěřila nebo jsem to možná tolik nevnímala, ale poslední dobou není den, kdy by se podobný příspěvek neobjevil. Domácí mazlíček, ať už pes, kočka, králík nebo třeba morče, ve vážném stavu, zjevně trpící, a místo toho, aby jeho majitel okamžitě vyhledal veterinární pomoc, začne psát příspěvek na sociální sítě.
Majitel své zvíře v klidu vyfotografuje a umístí fotku na danou skupinu. A co se stane? Většinou se začnou objevovat desítky komentářů, rady a nápady, co by tak zvíře mohlo trápit. Někdy se mezi sebou dokonce komentující hašteří. Někdy žasnu, co komentující píší za rady. Někdy padají jasné diagnózy. Ani jsem netušila, kolik veterinářů existuje. Jasně, existují zranění, která jsou podobná těm, co někdo jiný u svého mazlíčka řešil. Často se na fotkách objevuje i krev. Zadavatel příspěvku se pak dotazuje, zda někdo neví, co může jeho miláčka trápit? Jako vážně?
Takové jednání jako majitel zvířat moc nechápu. Pokud mé zvíře něco trápí, sedám do auta a jedu na veterinu. Někdy zadavatel píše, že nemá možnost automobilu. Existují přece ale jiné možnosti. Někde funguje záchranka pro zvířata, kde přijede veterinář k vám domů. Dokonce stále existuje taxi služba. Někdy zadavatel příspěvku píše, že má malé dítě a s ním se nikam nedostane. Často jsou to pouhé výmluvy nebo možná lenost. Nicméně pokud si pořizuji zvíře, spolu s ním přijímám odpovědnost. A to i za to, že mu zajistím veterinární péči.
Tento článek nepíšu jako výčitku konkrétním lidem. Píšu ho jako výzvu k uvědomění. Milujeme své mazlíčky, vnímáme je jako členy rodiny, tak proč s nimi v krizové situaci nejednáme stejně jako s blízkým člověkem? Kdyby naše dítě omdlelo, nezačneme přece psát na sociální sítě, ale okamžitě voláme sanitku. Zvíře si ale samo pomoct neumí. Je plně odkázané na nás. A ten čas, který promarníme váháním a psaním na síť, může rozhodnout o životě nebo smrti.
Známá měla takto problém se svojí fenou. Později jsem si všimla, že se zachovala úplně stejně. Vyfotila fenu a položila otázku na skupinu pejskařů. Když jsem prohlížela komentáře, byla jsem v šoku, kolik hloupých rad, stejných zkušeností a odpovědí typu „to nic není a chce to čas“, pod příspěvkem bylo. A známá z mnou nepochopitelných důvodů na tyto rady dala. Fenu nechala do druhého dne v klidu. Druhý den ráno však zjistila, že se její stav zhoršil. To už se k veterináři vypravila. Nakonec z toho byl vážný zdravotní problém a fena musela být hospitalizována. Slova veterináře asi nikdy nezapomene. řekl jí, že kdyby přijela už včera, měla by fenka větší šance.
Možná lidé váhají kvůli penězům. Veterinární péče není levná záležitost, a ne každý má nějaké rezervy. Jenže i v takových případech existují možnosti. Dnes už některé kliniky umožňují platbu na splátky, což je určitě skvělé a to hlavně v situaci, kdy musí zvíře na operaci, která je nákladná. Každopádně je prostě potřeba jednat. O tom je skutečná odpovědnost.
Sdílím tuto zkušenost i proto, že bych ráda ostatní povzbudila k větší pohotovosti. Každý z nás může být jednou v situaci, kdy jeho mazlíček bude potřebovat pomoc. A v tu chvíli je důležité nezmatkovat, ale také neztrácet čas zbytečnými radami od lidí, kteří situaci nevidí, neznají její pozadí a nejsou kompetentní k tomu posuzovat zdravotní stav zvířete. A to i kdyby měl každý pocit, že to samé mělo jeho zvíře. Někdy totiž „to samé“, vůbec to samé být nemusí. Nejde o odsuzování, ale o prevenci. Každé zvíře si zaslouží nejen lásku, ale i pomoc ve chvíli, kdy ji nejvíc potřebuje.
Zdroje:
Sepsáno na základě vlastní zkušenosti a názoru autorky článku.
