Článek
Když je sopka nečinná, působí klidně a nádherně. Během chvíle se ale dokáže proměnit v nebezpečného draka, který kolem sebe zanechává spoušť.
Na první pohled nevinná hora, která působí impozantně. Je to tajemný, fascinující a nebezpečný přírodní úkaz. Síla přírody je ohromně zdrcující. Pokud dojde k výbuchu a z hory začnou stoupat oblaky popela, je tento popel schopen ve svém nejbližším okolí vše pohltit a zadusí vše živé. Popel se nese vzduchem, a i u nás se můžeme setkat s jeho částicemi.
Na povrchu se zdá tak klidná, ale uvnitř kráteru se hromadí obrovské množství magmatu. Magma je v podstatě žhavá hmota z roztavených hornin. Vzniká při pohybu litosférických desek v takzvaném magmatickém krbu v hloubce zhruba 70-250 km. tření desek vytváří tak obrovskou teplotu, která roztaví naprosto vše. Magma si hledá cestu nahoru prasklinami v hornině a tím uniká ven. Magma vytékající po povrchu se nazývá láva.
Jistě mnoho z vás vidělo nějaký dokument, kde byly tyto lávové cesty zdokumentovány. Trvá velice dlouho, než rozžhavená láva vychladne.
Pokud dochází k opakovaným erupcím, hromadění horniny a popela, vytváří se kopce a hory. Sopky zpravidla dělíme na vyhaslé, spící a aktivní. U vyhaslých sopek se nepředpokládá jejich aktivita či výbuch. Spící sopky jsou sopky, které dlouhou dobu nevybuchly. Za aktivní sopky považujeme ty, které za sebou mají nějakou historii erupcí a s největší pravděpodobností opět vybuchnou.
Sopky se nenacházejí pouze na pevnině. Mnoho z nich leží na dně oceánů. Když dojde k výbuchu sopky na dně oceánu, často vytvoří nádherná podmořská pohoří a horské masivy. Je to i díky tomu, že láva mnohem rychleji chladne a tuhne. Když i zde dochází k erupcím opakovaně, nánosy hornin rostou a často se dostávají nad hladinu a dají tak vzniknout novému ostrovu.
Když se popel ze sopky smíchá s vodou, vznikají tak popelové masy připomínající cement. Valí se neuvěřitelnou rychlostí a jsou schopné zničit vše, co jim přijde do cesty.
Nejznámější sopky jsou Vesuv a Etna v Itálii, Popocatépetl v Mexiku, Fudži v Japonsku nebo třeba Kratatoa v Indonésii.
Sopek je celá řada. Velmi ničivým může být takzvaný „supervulkán“. Ten je schopen produkovat ejekta větší než jeden tisíc kubických kilometrů, což je více než většina historických erupcí. Tyto erupce již dříve způsobily katastrofy globálních rozměrů. Supervulkánů je na světě mnoho. Například Taupo na novém Zélandě, Pocana Caldera v severním Chile, Toba v Indonésii, La Caldera Garita v Coloradu.
Velmi známým „supervulkánem“ je Yellowstonská kaldera v národním parku stejného jména na severozápadu státu Wyoming. Pro představu má Yellowstonská kaldera rozměr zhruba 55 × 72 km. Výrazně tak překračuje velikost kalder u běžných sopek. Ukrývá v sobě obrovské množství magmatu. Je to stále činná sopka, která již několikrát vybuchla. Vědci spíš počítají s hydrotermálními explozemi a se středně silným nebo silným zemětřesením. Jsou to ale pouze odhady.
Nikdy nevíme, co si na nás příroda připraví. I Spící drak se může probudit k životu.
