Článek
Největší strach mají asi rodiče, že se něco takového může stát jejich dítěti. Stalking nemusí postihnout pouze mladé. Může ho zažít i člověk ve vyšším věku. Rozhodně to není situace, která by byla příjemná a už vůbec ne taková, že se jí snadno zbavíte. Bohužel jak to v naší republice chodí, dokud se nestane nic vážného, musíte si poradit sami.
Stalking je z anglického slova šmírování nebo sledování. Člověk, který toto činí je stalker neboli šmírák. Spousta lidí si myslí, že se jich stalking netýká nebo ho nezažil, ale třeba se v článku dozvíte, že je vám situace povědomá. Nejdřív něco o stalkingu, pro představu, co ho nejvíc vystihuje.
Jedná se o nebezpečné pronásledování, které je systematické, s cílem být co nejblíž osobě, kterou dotyčná osoba sleduje. Sledující má za cíl navázání a udržování kontaktu a to i za výrazného nesouhlasu sledované osoby. Jedná se tak o omezování osobní svobody, které může negativně ovlivnit duševní a v horším případě i fyzické zdraví pronásledované osoby. Někdy se může jednat i o nevyžádanou emailovou poštu, sms zprávy nebo dopisy. Dotyčná osoba může poškozovat majetek osoby sledované. Může docházet k výhružkám, osočování, psychickému deptání. V těch nejhorších případech může dojít i na fyzické násilí.
S dovolením známé popíši její zkušenosti se stalkerem. Paní, říkejme jí Růžena, žena přes padesát let, rozvedená a velmi hodná žena. Po rozvodu byla dva roky sama. Asi i možná z důvodu nátlaku okolí, že by se měla seznámit, podnikla kroky, aby si našla nového partnera a svůj život tak opět přivedla na lepší stezku. Využila k tomu sílu internetu a nabízených seznamek. Vytvořila si inzerát, kde jasně specifikovala, koho hledá. Na pár schůzkách byla, ale nikoho zajímavého k sobě nenašla. Až jednoho dne přišla odpověď, která ji uspokojila a neváhala si s panem, říkejme mu Pavel, vyměnit několik mailů.
Po nějaké době přišel čas, kdy by bylo hezké, se s Pavlem potkat osobně. Schůzka probíhala v naprostém klidu a Růžena měla konečně pocit, že potkala někoho stejně založeného, jako je ona. Postupem času se ale začal Pavel více projevovat. Růženě se spousta věcí přestala líbit a zhodnotila, že s takovým člověkem se dál vídat nechce. Protože se s ním už setkat nechtěla, rozhodla se mu ukončení napsat textovkou. Odpověď, kterou dostala, ale vůbec nečekala. Když četla text, pouze vyvalila oči. V textovce stálo „miláčku, ty máš dnes špatný den, zítra si zavoláme a půjdeme na procházku“. Opět mu napsala, že už s ním nikam nepůjde. Jasně napsala „mezi námi je konec, už tě nechci vidět“. Do večera bylo ticho a žádná další reakce nepřišla.
Druhý den ráno jí v mobilu čekala zpráva „v 16 hod. na našem místě, těším se. P.“. Růžena si povzdechla, ale na zprávu již nereagovala. V 16:05 hod. jí začal Pavel volat. Ne jednou, ale telefon zvonil neustále, pořád dokola. Trvalo to věčnost. Růžena napsala zprávu, ať ji nechá být, že už ho nechce vidět, ať ji nevolá a nepíše. Dva dny byl klid. Zdálo se, že už bude klid.
Růžena jako každou sobotu ráno vyrazila do obchodu. Jenže měla pocit, že není sama. Když se ale zastavila a ohlédla se, nikoho neviděla. Když dorazila do obchodu, najednou proti ní stál Pavel. Nechtěla s ním ani mluvit, tak ho obešla a šla dál. On na ni jen koukal, bez jakéhokoliv slovního kontaktu. Když se ohlédla, byl otočený směrem k ní a pozoroval ji.
Od té chvíle přicházela zpráva za zprávou. Růžena nereagovala. Svěřila se pouze kamarádce. Bylo jí trapně, a tak svým dětem nic neřekla. Ráda jezdila na svoji pronajatou zahrádku, kde pěstovala zeleninu. Ten den ráno vyrazila na kole. Když přijela na zahrádku, nevěřila vlastním očím. Všude po jejím záhonku byly rozházené střepy. Byla tam sama nebo nebyla? Nevěděla, měla pocit, že tam sama není a raději rychle odjela. Když se vrátila k domu, bydlela v paneláku, všimla si, že na jejím zvonku je krev. Bylo to první, co ji napadlo. To už ji ale přepadal strach a panika. Neváhala a zavolala syna. Ten přijel a ona mu vše povyprávěla. Zvonek syn umyl a tak zjistil, že to byla barva. Naštěstí, ale bylo to naprosto ujeté. Napadlo ho, že ten člověk opravdu není normální a začal se o mámu bát.
Po dlouhém přemlouvání ji přesvědčil, že musí na policii. Vše důkladně popsala, vše se sepsalo. Na otázky, co bude dál, ale nepřišlo nic, co by jí výrazně pomohlo. Dokud se nestane nic vážného, nedojde k útoku nebo k něčemu horšímu, nedá se toho moc dělat. Musela změnit svůj režim. Nedělat nic stejně. Ideálně nikam nechodit sama. Její kamarádka ale řekla „dost“. Neváhala, vzala si na pana Pavla telefon a zavolala mu. Představila se jako právní zástupce a mistrovským výkonem, za který by se nemusel stydět herec, předvedla skvělé číslo. Do telefonu se s ní snažil lehce manipulovat a udělat ze sebe oběť, ale jasně mu sdělila, za co vše by mohl být obviněn a pokud s tím nepřestane, bude se to řešit dál. Bylo mu sděleno, že bylo vše nahlášeno na policii. A v tomto případě to dopadlo dobře. Ještě přišla jedna zpráva, ale od té doby byl klid.
Bylo to velice nepříjemné a trvalo to celkem dlouho. Růžena prožívala strach, byla psychicky vyčerpaná. Už nikdy až dosud neotevřela žádnou seznamku. Nemá chuť se s nikým seznámit. Strach asi nikdy nepřejde, ale s takovou zkušeností se není čemu divit.
Dávejte pozor, s kým se seznámíte a pokud se vám děje něco podobného, upozorněte svoji rodinu, kamarády a policii. Všechny zprávy si uložte a u dalších incidentů si pořiďte fotografie. Změňte svůj běžný denní plán a požádejte kamarády o doprovod. Někdy to takovou osobu odradí.
