Článek
Jsou živočichové, o jejichž existenci většina lidí nikdy nepřemýšlela. Ne proto, že by nebyli zajímaví, ale proto, že žijí tam, kde se s nimi nikdy nesetkají. V hloubkách oceánů, kam neproniká světlo a kde panuje ticho přerušované jen pomalým pohybem vody. Právě v takovém prostředí se vyvinuly formy života, které nepůsobí hezky ani přívětivě, ale hrají v přírodě svojí roli. Batynomus obrovský je jedním z nich. Není to zvíře, které by člověk chtěl potkat zblízka, a přesto není pro člověka žádnou hrozbou. Vypadá tak, jak potřebuje, aby přežil. Nic víc, nic míň.
Batynomus obrovský (Bathynomus giganteus)
Když byl Bathynomus giganteus poprvé zaznamenán, panovala mezi vědci spíš nedůvěra než nadšení. Psal se rok 1879 a hluboké moře bylo stále považováno za téměř nehostinné a chudé na větší život. Francouzský zoolog Alphonse Milne-Edwards tehdy pracoval se vzorky z hlubin a narazil na tvora, který do tehdejších představ vůbec nezapadal. Byl velký, těžký, nápadně připomínající suchozemské stejnonožce. Jenže několikanásobně větší. Nešlo o žádnou deformaci ani výjimečný kus. Postupně se ukázalo, že podobných jedinců existuje víc a že Bathynomus patří do širší skupiny hlubokomořských stejnonožců.
Jeho výskyt byl potvrzen především v západním Atlantiku. Nejčastěji v oblastech Mexického zálivu, Karibského moře a podél amerických pobřeží. Nejde ale o druh, který by měl přesně vymezené hranice. Spíš jde o obyvatele hlubinných zón, kde se podmínky mění jen málo. Batynomus žije v hloubkách, kde se lidské pojmy jako den a noc úplně rozpadají. Světlo tam není. Teplota vody se drží nízko a tlak je takový, že by lidské tělo prostě nevydrželo. Mořské dno v těchto místech působí monotónně. Jemný sediment, bahno, občas kámen nebo zbytek něčeho, co kleslo shora. Batynomus se zde pohybuje pomalu, bez zbytečné námahy. Někdy se jen zastaví a zůstane nehybný. V takovém prostředí není kam spěchat. Nepotřebuje úkryt v pravém slova smyslu. Nemá noru ani pevné teritorium. Jeho životní strategie stojí na tom, že prostě vydrží žít co nejdéle.
Batynomus obrovský buď člověka zaujme, nebo mu je vyloženě nepříjemný. Tělo je masivní, zploštělé a rozdělené do jasně patrných článků. Každý z nich je chráněn tvrdým krunýřem, který nepůsobí nijak zajímavě, ale rozhodně je funkční. Délka dospělých jedinců se běžně pohybuje kolem čtyřiceti centimetrů, někdy víc. Barva je nevýrazná, šedá, místy s lehkým nádechem do fialova. V hlubinách to ostatně není důležité. Tam barvy ztrácejí význam. Oči jsou překvapivě výrazné. Ne proto, aby viděl dobře jako člověk, ale proto, že dokážou zachytit i minimální světelné změny. K tomu slouží i dlouhá tykadla, která neustále pracují. Dotýkají se okolí, reagují na pohyb vody a také na pachy. Končetiny jsou silné, zakončené drápy. Nejsou určené k rychlému útoku, spíš k pomalé, jisté manipulaci. Zadní část těla je zakončena tvrdou destičkou, která Batynomovi umožňuje chránit se stažením do jakéhosi obranného tvaru.
Bathynomus giganteus není aktivní lovec. Nehoní kořist, nevyvíjí zbytečnou energii. Je přizpůsobený na čekání. Když se v jeho okolí objeví mrtvý organismus, dokáže ho najít podle chemických stop ve vodě. Jakmile se k potravě dostane, jí hodně. Někdy až tak, že se sotva pohybuje. Poté následuje dlouhé období klidu, během kterého tráví a šetří energii. Právě tahle schopnost přežít bez jídla extrémně dlouhou dobu z něj dělá ideálního obyvatele hlubokého moře. Nepřátel nemá mnoho. Některé větší ryby nebo žraloci si na něj troufnou, ale tvrdý krunýř a obranné chování ho často zachrání. Bathynomus není agresivní, ale rozhodně není bezbranný.
O jeho rozmnožování se ví jen omezené množství informací. Samice nosí oplodněná vajíčka ve vaku na spodní straně těla. Jsou celkem velká a vyvíjejí se pomalu. Mláďata se líhnou už poměrně vyspělá. Nečeká je žádná dlouhá rodičovská péče. Jakmile jsou schopná samostatného pohybu, jejich cesta se s matkou rozchází. Batynomus není společenský tvor. Celý jeho život je spíš o solitérní živočichy.
Bathynomus giganteus dokáže hladovět celé roky. V zajetí byly zaznamenány případy, kdy jedinci nepřijali potravu velmi dlouhou dobu a přesto přežili. Patří mezi nejznámější příklady hlubokomořského gigantismu. Jeho drobní příbuzní na souši působí skoro směšně vedle tohoto obra z hlubin. Ačkoliv se občas objevuje v akváriích, nejde o živočicha, který by byl svým vzhledem určený k obdivování.
Hlubiny oceánů nejsou prázdným prostorem, ale světem s vlastními pravidly, rytmem a obyvateli, kteří nás nepotřebují. Určitě v temnotách žijí živočichové, o kterých zatím nemáme ani ponětí.
Zdroje:
https://animalia.bio/bathynomus-giganteus
https://allthatsinteresting.com/giant-isopod
https://www.montereybayaquarium.org/animals/animals-a-to-z/giant-isopod
https://oceanconservancy.org/blog/2023/09/21/meet-giant-isopod-deep-sea/
https://oceaninfo.com/animals/giant-isopod/
https://www.idnes.cz/xman/styl/extremni-gastronomie-bathynomus-ramen-tchaj-wan-hlubiny-more.A230625_112947_xman-styl_dohr
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/vedci-objevili-noveho-obriho-stejnonozce-358004
