Článek
Existuje mnoho různých plemen psů, která byla šlechtěna ke konkrétním účelům. Některá byla předurčena dělat společnost a radost, jiná zase k doprovodu při lovu a nahánění zvěře a některá měla sloužit k ochraně majetku či stád před predátory. A právě ta plemena, která sloužila k ochraně stád mají silně zakořeněné instinkty a neměla by být v rukou začátečníka. Pochopitelně takových plemen či kříženců je mnoho, ale určitá plemena mají větší tendence, stát se nebezpečnými. Pojďme se nyní společně podívat na jedno takové plemeno psa.
Středoasijský pastevecký pes
Molossoidní plemeno jehož původ pochází z Turkmenistánu, ale sahá i do jiných států střední Asie. Dle místa se také mohou lišit svým vzhledem. Plemeno bylo šlechtěno primárně k ochraně stád před predátory. Skupinou FCI bylo jako plemeno uznáno roku 1989. Bylo postrachem vlků, medvědů či jiných zlodějů. Postupně však plemeno zanikalo. Nevětší počty byly v Asii, ale také v bývalém Sovětském svazu. A právě v něm se plemene ujalo několik chovatelů, kteří plemeno udrželi a nyní je rozšířené na mnoha místech. I v naší republice se najdou majitelé a několik chovatelských stanic, které se tomuto plemeni věnují.
Jedná se o velmi mohutného, silného, robustného a velmi svalnatého psa. Samci mohou dosahovat okolo 70 cm v kohoutku. Feny jsou o něco menší a jejich průměrná kohoutková výška je něco okolo 60 cm. Dle standardu by ale neměla být nižší. Váha u samců je více než 50 kg a není neobvyklé, že mohou mít i okolo 60 a více kg. Váha samic by měla být od 40 kg, a i u nich není ničím výjimečným, pokud samice dosáhne i okolo 50 a více kg. Hlava středoasiata je masivní s poměrně velkou tlamou. Čelisti tohoto psal jsou široké a velmi silné. Pro toto plemeno je povolen jak nůžkový, tak klešťový skus.
Uši jsou středně velké, nízko nasazené a trojúhelníkového tvaru. V zemích původu a tam, kde není kupírování zakázáno, jsou kupírována. Ocas je velmi silný a celkem vysoko nasazen. Pokud je pes klidný, je ocas svěšen, a naopak při vzrušení je nesen vztyčeně. I zde je v zemích původu a tam, kde není zakázáno kupírován. Kupírování uší a ocasu se provádělo hlavně za účelem ochrany psa. V boji s predátorem se předcházelo tomu, aby jej za uši či ocas chytil a měl nad psem převahu. Srst tohoto pastevce má velmi bohatou podsadu a krycí srst. Díky tomu dokáží snášet i velmi nepříjemné a chladné počasí. Zbarvení srsti může bít bílé, šedé, červené, vlkošedé, plavé černé, ale nejčastěji se setkáme s žíhanou, strakatou nebo plavou.
Povaha tohoto plemene je poměrně náročná. Silně zakořeněný pud ochrany stáda je naučil vlastnímu rozhodování. Oni sami se rozhodnou, do jaké míry cítí hrozbu a dle toho reagují. Dají se naučit pár základním povelům, ale pro většinu dalšího cvičení nejsou zcela vhodní. Pokud jim jejich pán dává povel, v hlavě si sami rozhodují, zda je nutné jej vykonat. Obranu se učit nemusí. Své si hlídají bez nutnosti tréninku. Bohužel je u nich případný útok nevyzpytatelný. Může snadno zaútočit i na lidi, které zná. Mohou nechtěně vytvořit situaci, při které pes vyhodnotí, že se jedná o potenciální hrozbu. Nemusí však předem nutně upozornit, že se chystá zaútočit. Pokud už na útok dojde, je při něm velmi rychlý a obratný. Když už útočí, většinou ho povel od svého majitele moc nezajímá. Dělá pouze svoji práci-chrání.
Už od štěněte je velmi nezbytné ho co nejvíce socializovat. Bohužel ale ani dostatečná socializace nezajistí, že bude toto plemeno v určitých situacích reagovat adekvátně. K cizím je středoasiat přirozeně nedůvěřivý. Bez souhlasu majitele se nesnažte psa hladit nebo na něj jinak reagovat. To by obecně mělo platit u všech psů. Nikdy nevíte, jak bude pes reagovat. Rozhodně to není pes patřící do nezkušených rukou. A je to právě toto plemeno, které jeho vlastní majitel často nezvládá nebo se jej dokonce bojí. Jinak reagují štěňata tohoto plemene a jinak dospělý jedinec. Pochopitelně každý majitel či chovatel si toto plemeno bude hájit. Nicméně jeho přirozenost je hlídat si své stádo a je třeba s tímto povahovým rysem počítat. Jako u všech plemen se mohou najít výjimky, které se chovají zcela jinak.
Před časem jsem s kamarádkou na procházce potkala fenu tohoto plemene. Kamarádka uchvácena tímto velkým medvědem se tázala, zda ji může pohladit a vyfotit se s ní. Majitelka odvětila, že ano, že je hodná. Já jsem z toho nadšená nebyla. U těchto plemen je to opravdu celkem riskantní krok. Nicméně kamarádka se nedala přesvědčit. Vrazila mi do ruky svůj telefon a než cokoliv řekla, klekla si k této feně. Rychle jsem cvakla a podívala se směrem k nim. Na feně již byla patrná jistá nervozita. Nelíbilo se jí, že u ní klečí někdo, koho nezná. Když ji kamarádka do toho všeho pohladila za hlavou směrem dolů na tělo, začala se lehce olizovat a začala po ní zahlížet. V tu chvíli bylo ještě víc vidět, že se to feně silně nelíbí. Řekla jsem kamarádce, ať velmi, ale velmi pomalu odstoupí. V momentě, kdy se zvedla z podřepu a uhnula stranou, fena otočila hlavu, velmi potichu zavrčela a cvakla tlamou. Naštěstí se nic nestalo. Majitelka byla celkem pohotová a fenu si chytla. Nicméně kamarádka z toho měla velký šok, ale zároveň se z toho poučila. Z majitelky následně vypadlo, že to normálně nedělá, jen občas na jednu její známou. První její věta však byla, že je hodná.
Někdy ani majitel neví, jak jeho pes může zareagovat. Nesahejte a nehlaďte psa, kterého důvěrně neznáte. Nemusíte poznat, v jakém rozpoložení se pes právě nachází, a i u jinak hodného psa se vám může stát, že ho něco bolí a zareaguje zcela jinak, než očekáváte.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-agresivni-pes-ohrozoval-obyvatele-brna-pomohla-az-uspavaci-puska-40344813
https://www.dogster.com/dog-breeds/central-asian-ovcharka
https://en.wikipedia.org/wiki/Central_Asian_Shepherd_Dog
