Článek
Pes je nejlepší přítel člověk, říká přísloví. Také se ale říká, že život je pes. A v tomto případě se tím zrovna nemyslí, že by byl nejlepším přítelem člověka zrovna život, i když to z toho plyne. Další floskule pak říkají, že s někým bylo zacházeno jako se psem, že pes který štěká nekouše, občas je venku počasí, že by psa nevyhnal, jindy se nám daří pod psa, v něčem je zakopaný pes, občas by to ani pes nežral, někteří lidé mají chování řeznického psa, někdo je studentý jako psí čumák, nědo na nás dělá psí oči a někde dokonce chcípl pes. Našlo by se toho ještě mnohem víc, pes se nám vloudil nejen do života, ale také do jazyka. Jedno z těch nejvíce trefných rčení, která používáme, je: Jaký pán, takový pes. Ač se to na první pohled nezdá, má to s chovem psů a jejich chováním mnoho společného. Ono totiž také platí, že pes je skvělý přítel, ale často velmi zlý pán. Pán je pán a pes je pes, ať už ho milujeme sebevíc. Pes by páníčkovi nikdy neměl šéfovat, protože pokud taková situace nastane, je to nejen cesta do pekla, ale často také do pěkně velkého průšvihu.
Téma se České republiky týká mnohem víc než jiných zemí. Údajně až 40% lidí tu vlastní psa. Sice jsou země, kde je psů na počet obyvatel ještě víc (Rumunsko, Portugalsko či Polsko), ale Češi podle průzkumů vydají za mazlíčky a jejich péči mnohem více peněz, než obyvatelé v zemích s podobnou ekonomickou situací jako ČR. To potvrzují i data společnosti Nielsen, podle kterých jen za zvířecí krmivo Češi ročně vydají přes pět milard korun.
Podle statistik si nejvíce domácích zvířat pořizují senioři a bezdětné páry. Právě tyto dvě skupiny obyvatel jsou náchylné k tomu zanedbat výchovu svého čtyřnohého miláčka. U bezdětných párů proto, že pes u nich supluje často potomka a jako s dítětem s ním pak bývá zacházeno a v případě seniorů bývá pes často nejbližším přítelem, ne ojediněle dokonce jediným. Takový senior sám sobě šunku od kosti nekoupí, ale jeho čtyřnohý přítel ji dostává pravidelně.
Jsem také celoživotní pejskař a milovník čtyřnohých chlupáčů, ale vždy jsem dodržovala zásadu, že pes musí být vychovaný a zvládat alespoň základní poslušnost. To neznamená, že ho mám méně ráda. V rodině jsme měli velké psy (dogu, rottweilera apod.), lovecké psy ale i malá společenská plemena. Mohu naprosto bez zaváhání konstatovat, že vychovaný musí být i malý tříkilový jorkšír, jinak se z vašeho života stane cosi, po čem opravdu netoužíte.
Nechcete, aby to byl váš pes, kdo bude rozhodovat o tom, kde budete spát, kam můžete a nemůžete odejít a kdy, jak dlouho smíte být pryč bez něj nebo někde s ním, co bude a co nebude žrát a vy mu podle toho budete nakupovat nebo jestli vám bude pravidelně očůrávat doma všechen nábytek nebo pročurávat koberce a vy budete zoufale denně všechno drhnout a zahánět smrad nejrůznějšími vůněmi. Ne, proto jste přece po psovi netoužili.
Cesta do pekla je dlážděna dobrými umysly
„Bobíčku, chceš jít ven?“ ptá se panička svého pudla a ten stojí a rozpačitě na ni zírá. Při slově „ven“ lehce reaguje, protože to slovo dobře zná. Protože se však panička chová nejasně a psovi se ještě úplně hrozně moc na malou nebo velkou nechce a zrovna ani nemá chuť na probíhačku, rozpačitě postává a pak se vrací na pelíšek. „No, asi nechce…“ pronese panička a i ona pokus jít ven vzdává. Klasický příklad špatného vedení psa.
Je to páníček, kdo určuje, že se jde na vycházku. Je to páníček, koho musí pes poslechnout bez ohledu na to, jestli se mu chce nebo ne. Je to páníček, kdo nese za psa odpovědnost, a to ve všech ohledech. Nejen za to, jak se mu daří a jestli dobře prospívá, ale také za to, zda je svému okolí nebezpečný nebo je vítaným společníkem.
Pes potřebuje pravidelnost a jasný režim. To mu dává pocit bezpečí. Pes je spokojený, když svému pánovi rozumí a ví, co se po něm chce. Za dobré chování je odměněn, a to ho opět naplňuje spokojeností a pocitem bezpečí, protože ví, že to udělal správně. Odměnou přitom nemusí vždy být pamlsek, na to se často zapomíná. Odměnou je i pohlazení, páníčkova slovní pochvala a hlavně pozornost, kterou pán svému psovi věnuje (hraje si s ním, chválí ho, povzbuzuje apod.). Takovým chováním pán buduje pevný vztah mezi sebou a svým psem. Vztah založený na respektování vůdce, což je pro psa přirozené. Když pes neví, kdo doma velí, cítí se ztracen. Kdo mu pomůže, když by byl v ohrožení? Kdo je doma ten, který velí a vždy si ví se vším rady? To má být vůdce, tedy jeho pán. Není-li tomu tak, má snahu převzít velení čtyřnohý přítel a začíná cesta do pekla.
Pokud páníček psa chválí a ten neví proč, pokud páníček vyžaduje, aby se pes sám rozhodoval a určoval si, kdy půjde ven nebo co bude zřát, je to konečná. Tedy v tom lepším případě. V horším je to začátek velkého budoucího průšvihu.
Bohužel mám okolo sebe ne jednu rodinu, kde výchova psa selhala. Většinou jde o malé psíky typu jorkšír, jezevčík nebo čivava. U těch totiž jejich páníčci nejčastěji mívají pocit, že výchova není nutná. Jsou přece tak milí, ba přímo roztomilí. Když má člověk dogu, která váží 80 kg, většinou už nějakou tu nutnost výchovy chápe, alespoň na základní úrovni. Nemysleme si však, že takový malý čtyřnohý andílek nemůže nadělat rodině ze života běh přes překážky. Jezevčík mé známé jí doma pravidelně očůrává všechen nábytek, trpasličí pinč sousedů už dvakrát napadl jiného psa a nedávno dokonce sousedku doslova držel několik hodin v kuchyni, protože se bála, že když se zvedne z kuchyňské židle, pes na ni zaútočí a pokouše ji. Vysvobodil ji až manžel, kterého čtyřnohý miláček alespoň trochu respektuje. Zdá se vám to hrozné? Mně taky. Nemohou za to ale ti psi. Mohou za to jejich páníčci, kteří si o chovu psů nic nepřečetli a většinou si psíka pořídili tak trochu neuváženě a bez přípravy.
Dítě 21. století
Ještě méně veselá je situace párů, které si psa pořizují místo dítěte. I když, to by ještě tak nevadilo, protože proč nemít nejlepšího přítele člověka místo děcka. Proti tomu nic. Průšvih je, když se k němu jako k dítěti chováme a zacházíme s ním tak. Protože při vší úctě a že psy opravdu miluji, pes není dítě (byť bychom v jejich správné výchově mnohé podobnosti našli).
Mám ve svém okolí takový pár a pro lepší pochopení přiblížím, jak takové spolužití se psem u nich vypadá. Přes den oba mladí lidé pracují, pes má svou paní na venčení. Ta ho přijde dvakrát během dne vyvenčit. Krmení se zásadně nazývá jídlo, pokud někdo řekne „žrádlo“, je to prakticky důvod k tomu, že se pár urazí. Tak tedy krmení dostává tento psík tak, že mu do misek nandají nejméně tři různé druhy žrádla, misky před něj položí a nechají ho, aby si vybral, kterou chce. Zbylé dvě pak odnesou a často vyhodí, protože přece mu nebudou druhý den nabízet nečerstvé žrádlo. V létě má psík svůj vlastní psí bazének a v teplých dnech ho paní na hlídání napouští a kromě procházky, psovi také umožňuje osvěžení v bazénku. Pravidelně jednou za dva týdny chodí psík ke kadeřníkovi na vykoupání a učesání. Pravidelně jednou měsíčně na preventivní prohlídku na veterinu. Tam všude s ním ale chodí paní na hlídání, protože mladí musejí pracovat. Někdy jede na dovolenou psík s nimi, jindy se paní hlídačka stěhuje k nim domů, aby se o psa postarala v době nepřítomnosti páníčků. Svého miláčka oba neustále za vše chválí, což často končí tím, že miláček netuší, zač je chválen.
Výsledky? Jsou věru obdivuhodné. Jejich psík si vyštěká kdykoliv cokoliv, a to bez ohledu na hodinu, třeba uprostřed noci. Přinutí své páníčky kupovat neustále další a další druhy žrádla, protože odmítá hned tak něco žrát. Naposledy jsem slyšela, že mu nejvíce šmakuje BARF, tedy speciální syrové žrádlo, ale včera mi zrovna přátelé říkali, že obyčejný BARF už nežere a momentálně je hitem čerstvá syrová svíčková od jejich řezníka. Však o co jde, je to prcek a jedna porcička je stěží 20 dkg. Tak to kapsa unese!
Jejich Beník je také hvězdou sociálních sítí. Má každý týden nový obleček, ve kterém pózuje na fotkách a s paničkou se fotí ze všech stran. Místo aby se svými páníčky dvě hodiny coural někde v přírodě, stráví je focením. No, proti gustu páníčků, žádný dišputát, ale co ten pes?
Také se zdá, že psíka už moc nebaví pobíhat po venku, hlídačka dostala nařízeno používat psí kočárek. Pes začal přibírat na váze, veterinář sice doporučil více pohybu, ale jak přátelé konstatovali, ten Beníka vůbec nezná. Nebudou ho nutit do něčeho, co sám nechce. To hraničí s týráním.
No, můžeme na to mít různé pohledy, ale pes, který slouží v prvé řadě jako mazlící plyšák po večerech, když přijdou unavení domů z práce, většinu času tráví s hlídací paní a nakonec místo zdravého pohybu jezdí ve psím kočárku, i když k tomu není žádný zdravotní důvod, to je z mého pohledu týraný pes. Je týrán naprosto nevhodnou láskou a péčí, která i jemu samotnému ubližuje.
Když to končí nejhůř
Ze všeho nejhorší pak je, když špatná výchova skončí průšvihem. Pes někoho někde pokouše nebo zraní. Často ani nejde o agresivního jedince, spíš o souhru velmi nešťatných náhod a faktorů, které se tak nějak v jednu chvíli sešly na jednom místě. Pokud to končí utracením psa, je to opravdu to nejhorší, co může člověk tomuto tvorovi způsobit.
Nemysleme si však, že k utracení dochází jen z těchto důvodů. Jsou rodiny, které přivádějí svého nejlepšího přítele k uspání proto, že jim dělá ze života peklo, za které si ovšem mohou oni sami. Nebo proto, že jim doma čůrá od rána do večera, za což si rovněž mohou páníčci sami. A co to nebohé zvíře? Má zaplatit životem za to, že si ho pořídili naprosto neznalí páníčci?
Na každé auto je třeba mít řidičák a pro legální chytání ryb dokonce musíte v Česku nejprve složit zkoušky. Proč? Protože abyste rybám neubližovali, abyste přírodu nevhodně nedrancovali apod. Nejlepšího přítele člověka si můžeme pořídit jen tak, lusknutím prstů, a to bez ohledu na jeho výšku, váhu, povahu, plemeno…
Přitom opravdu platí, že jaký je pán, takový je pes. Zlý a agresivní pán často vychová zlého a agresivního psa. Jsou lidé, kterým by pes nikdy neměl být svěřen ani do chovu, ani do výchovy. Je přitom úplně jedno, jestli se bavíme o čivavě nebo bernardýnovi. Spíše než velikost rozhoduje ve finále povaha plemene, přesto, že lidé se zásadně mnohem víc bojí velkých psů.
Neubližujme těmto zvářatům tím, že si je budeme pořizovat neuváženě, bez znalostí a také tím, že s nimi budeme zacházet jako s dětmi. Jsou úžasní a často lepší než lidé, dokážou nám dát mnoho radosti a lásky, nikdo nás doma nikdy tak radostně nebude vítat, jako právě oni. I přesto však platí, že pes je pes a ne dítě. Tomu by měla odpovídat i jeho výchova.
Anketa
Zdroj:
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/cesi-chovatelstvi-utrata-osetrovani-naklady-mazlicek-pejskar-pes-kocka.A220128_114909_hobby-mazlicci_bma
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-kazdy-treti-obyvatel-ceska-ma-psa-nektera-plemena-vsak-cely-zivot-trpi-230498
https://prazsky-magazin.cz/lifestyle-pro-zeny-muze/volny-cas/domaci-mazlicci/cesi-jsou-nejvetsi-milovniky-psu-v-evrope/
https://www.e15.cz/magazin/necviceny-pes-je-jako-odjistena-zbran-848049
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/zive-darky-vanoce-stene-kote-kralik-pod-stromecek.A201217_131427_hobby-mazlicci_mce
https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/nase-dite-pes-mlada-generace-si-misto-potomku-porizuje-ctyrnohe-mazlicky.A151029_182844_ln-zajimavosti_ELE
https://www.ceske-novinky.cz/2023/07/01/pes-a-spravny-vycvik-proc-je-nezbytny-jak-ma-byt-dlouhy-a-jakou-roli-hraje-odmena/
