Článek
Na naší planetě existuje mnoho zvířat, která jsou velmi zajímavá, ale jsou tak plachá, že je téměř nemožné je ve volné přírodě zahlédnout. Mohou patřit mezi ohrožená nebo téměř ohrožená. Vlivem člověka ztrácí své přirozené prostředí nebo byla či jsou stále lovena. Je třeba si uvědomit, že každý živočišný druh má na naší planetě svoji roli. Díky různým programům či zoologickým zahradám je možné takové druhy udržet. Díky nim je také možnost si tato nádherná a zajímavá zvířata prohlédnout. Pojďme se nyní na jedno takové velmi zajímavé zvíře podívat.
Vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus )
Přesto, že svým vzhledem může některým lidem připomínat spíše lišku, jedná se o živočicha patřícího do čeledi psovitých. Ani jeho hlavní pojmenování „vlk“ nemá s vlkem nic společného. Někdy se mu proto také říká pes hřivnatý. Domovinou této psovité šelmy je Jižní Amerika, kde je také největší psovitou šelmou. Nachází se hlavně v oblastech Argentiny, Brazílie, jihovýchodní části Peru, jihu Bolívie a Paraquaye. Soustředí se na území, které je pokryto vysokou vegetací, savanu a pastviny, na kterých se nachází křoviska a stromy.
Šelma patří oprávněně mezi jedny z nejvyšších, neboť její výška v kohoutku dosahuje ke 110 cm. Jejich váha se pohybuje mezi 20 až 30 kg. Včetně ocasu je tělo dlouhé až 145 cm. Jejich tělo stojí na vysokých a tenkých nohách. Charakteristické je pro ně jejich zbarvení, které může připomínat lišku. Je totiž stejně krásně oranžovočervené. Bílé znaky se nachází na konci ocasu, pod hrdlem a na prsou. Dlouhé tenké nohy jsou z větší části tmavě zbarvené. Na hřbetě mají charakteristickou hřívu, podle které zvíře nese své druhé jméno. Hříva se ježí v momentě, kdy se zvíře cítí ohrožené, či jako náznak dominance. Uši na celkem malé hlavě jsou poměrně velké a dlouhé jsou 18 cm.
Jedná se o samotářské zvíře, které svoji aktivitu soustředí na ranní a večerní hodiny. Stejně jako liška netvoří smečky. Vliv na jejich aktivitu má teplota. Když je počasí chladnější, nemají problém s celodenní aktivitou. Za potravou se vydávají na otevřenější prostory. Své velké uši využívá k zachycení zvuku kořisti. Když má pocit, že něco slyší, začne tlapou poklepávat v místě, kde se kořist pravděpodobně nachází a čeká, zda ji uvede do pohybu. Většinou se mu podaří kořist vyplašit. Následně se na kořist vrhne a kousnutím či silným zatřesením svoji svačinku usmrtí.
Součástí jídelníčku jsou hlodavci, králíci, ptáci, plazi, hmyz, ale uloví i středně velká a menší zvířata. Nicméně jsou vlci hřivnatí všežravci a přesto, že velmi dobře loví, jejich více než 50 % potravy tvoří různé druhy zeleniny, hlíza a další desítky rostlin. Je významným roznašečem semen, která vylučuje trusem. Dokáže bez problémů chytnout letícího ptáka, což je u psovité šelmy opravdu zajímavé. Jako mnoho šelem, nepohrdnou ani nalezenou mršinou. Vlk hřivnatý sám občas padne za oběť panterům nebo pumám.
V době rozmnožování si páry hájí svá území, která se mohou rozkládat až na 30 km čtverečních. Stejně jako jiné psovité šelmy využívají své moči k vyznačení svého teritoria. Díky ní může šelma nalézt zahrabanou kořist, kterou si nechala na horší časy. Jejich moč je značně cítit. Tento zápach je často přirovnáván k pachu konopí či chmelu. Patrně je za něj může organická sloučenina s názvem pyrazin. Tu totiž obsahují obě zmiňované rostliny. Tento zápach také způsobil komickou situaci, kdy v Zoo Rotterdam policie naháněla lidi údajně kouřící konopí.
Hlavní rozmnožovací období vlků hřivnatých je od počátku listopadu do dubna. Po úspěšném páření trvá březost samice zhruba 60-65 dní. V jednom vrhu může být od jednoho do šesti mláďat. Rodí se slepá a oči se jim poprvé otevřou okolo 9. dne jejich věku. Štěňata mají černé zbarvení a váží od 340 do 430 gramů. Stejného zbarvení jako mají rodiče dosáhnou okolo 10. týdne. Od narození jsou zcela závislá na rodičích. Matka mláďata kojí až do čtvrtého měsíce. Ovšem od třetího týdne věku jim matka vyvrhuje potravu. Od třetího měsíce ji postupně doprovází při hledání potravy. Převážná péče o mláďata je na matce. Otec se sice zapojuje, ale většinou pouze minimálně. Okolo jednoho roku života jsou mláďata dospělá a hledají si svá vlastní teritoria. Ovšem dospělosti se dožije pouze malé procento mláďat.
Pro člověka nejsou nijak zvlášť nebezpeční. Většinou se jedná o velmi plachá zvířata. V současnosti je možné ho vidět v některých zoologických zahradách. U nás jsou to Zoo Praha, Zoo Plzeň a také v zoologické zahradě Ústí nad Labem.
