Článek
Na fotografii možná Black Mouth Cur nevypadá nijak zvlášť zajímavě. Nemá neobvyklou srst, není přehnaně mohutný a většina jedinců vypadá na první pohled docela obyčejně. Krátká žlutá, plavá nebo červenohnědá srst, svěšené uši, atletické tělo a tmavá tlama. Jenže právě tenhle nenápadný pes doprovázel lidi při osidlování amerického Jihu a později oblastí dál na západ. Na farmě se od něj očekávalo skoro všechno. Měl hlídat dům a rodinu, pracovat s dobytkem a prasaty, vystopovat zvěř a podle potřeby pracovat i na divočácích, medvědech nebo pumách.
Black Mouth Cur
Black Mouth Cur je dodnes především pracovním psem. United Kennel Club jej sice uznává jako samostatné plemeno, ale jeho standard stále klade mnohem větší důraz na funkčnost než na drobné vzhledové detaily. Pes má být silný, pohyblivý, schopný pracovat v těžkém terénu a bez přehnaných tělesných znaků, které by mu v práci překážely. Dokonce ani jeho původ není možné popsat jednou větou. Jedni ho spojují s Mississippi, druzí s Tennessee a různé rodiny na americkém Jihu po generace udržovaly vlastní pracovní linie.
Anglické slovo cur dnes může znít nelichotivě. Používá se také ve významu voříšek nebo bezcenný pes. V americké kynologické historii má ale ještě jiný význam. Cur dogs představovali širokou skupinu praktických pracovních psů, které lidé na venkově chovali především podle toho, co dokázali. Patří sem například Mountain Cur, Catahoula Leopard Dog a právě Black Mouth Cur. V době, kdy jejich typ vznikal, byla podstatná otázka, zda pes najde zvěř, udrží ji na místě, pomůže s hospodářskými zvířaty a ohlídá dům. Přesný původ Black Mouth Cura se už dnes rozmotává těžko. Ani oficiální historie United Kennel Clubu se nesnaží předstírat, že zná všechny odpovědi. Tito psi byli široce využíváni prvními americkými osadníky jako všestranní pracovní psi a s postupem osídlení směrem na západ cestovali společně s nimi.
Kdo přesně byli jejich evropští předkové, už tak jisté není. Existují různé teorie o psech přivezených irskými, skotskými, anglickými a francouzskými přistěhovalci. V některých populárních textech lze narazit dokonce na konkrétní seznamy plemen, která měla Black Mouth Cura vytvořit. V době, kdy se jeho předkové formovali na amerických farmách, dnešní představa uzavřených plemenných knih často vůbec neexistovala. Farmář nepotřeboval vědět, jestli má jeho pes přesně stanovené procento krve nějakého evropského předka. Potřeboval, aby ráno vstal a šel pracovat.
Dnešní svět psů je plný specialistů. Jeden pes je ovčák, druhý barvář, třetí hlídač a čtvrtý lovec. Na staré americké farmě takový luxus často nedával smysl. Pes musel zvládat několik úkolů podle toho, co bylo právě potřeba. Black Mouth Cur dokázal pracovat s hospodářskými zvířaty, pomáhat při nahánění skotu a prasat, hlídat majetek a zároveň lovit. Při lovu se navíc neomezoval na jeden druh zvěře. Black Mouth Curs byli používáni na veverky a mývaly, ale také na mnohem větší a nebezpečnější zvířata. Standard National Kennel Clubu výslovně uvádí práci na divočácích a medvědech. U některých pracovních linií je doloženo rovněž využití při lovu pum, v Severní Americe označovaných jako mountain lion nebo cougar.
To už vyžaduje úplně jinou povahu než honění míčku na zahradě. Pes nesmí při prvním prudkém výpadu zvířete utéct. Současně ale nemůže bez rozmyslu naletět přímo pod kly divočáka nebo se vrhnout do zbytečného souboje s velkou šelmou. Potřebuje odvahu, rychlost, schopnost číst pohyb zvěře a dost samostatnosti, aby se rozhodoval i ve chvíli, kdy člověk stojí daleko za ním. A přesně tyto vlastnosti se po generace vybíraly.
Jméno Black Mouth Cur svádí k představě černého psa. Lidé by si však měli představit žlutého nebo plavého psa s výraznou černou maskou přes čenich. Takový vzhled je skutečně velmi typický, ale současný standard UKC připouští všechny odstíny červené, žluté a plavé, dále černou, hnědou, buckskin a žíhanou. Černá tlama nebo maska může být přítomná, není však podmínkou. Malé množství bílé se může objevit například na hrudi, bradě nebo končetinách. Merle a skvrnité zbarvení standard nepřipouští. Samotný název plemene navíc nemusí odkazovat pouze na černou srst kolem čenichu. U řady těchto psů je velmi tmavě pigmentovaná také kůže pysků a vnitřek tlamy. Srst je krátká, hustá a přiléhavá. U pracovního psa je to praktická věc. Nezachytává tolik nečistot a její údržba není složitá.
Zajímavější je však stavba těla. Black Mouth Cur není molos, který by měl svou sílu dokazovat obrovskou hlavou a přehnanou hmotností. Je popisován jako silný a pohyblivý pes střední velikosti. Tělo má být přibližně čtvercové nebo jen lehce delší než vysoké. Nohy musí být dostatečně dlouhé, aby se pes mohl rychle pohybovat v nerovném terénu, a zadní končetiny mají poskytovat výraznou hnací sílu. U dospělého psa se stanovuje minimální kohoutková výška přibližně 46 centimetrů a minimální hmotnost zhruba 18 kilogramů. Feny mohou být menší. Mezi jednotlivými pracovními liniemi však existují poměrně výrazné rozdíly. A právě rozdílnost linií je pro Black Mouth Cura typická.
Pokud začne člověk po Black Mouth Curovi pátrat trochu hlouběji, brzy narazí na jména jako Ladner, Howard Carnathan nebo Weatherford’s Ben. Jsou to pracovní linie, které vznikaly v různých částech amerického Jihu a jejichž chovatelé kladli důraz na trochu jiné vlastnosti. Velmi známá je například linie Ladner Black Mouth Cur spojená s Mississippi a rodinou Ladnerových. Její psi byli po několik generací chováni jako lovečtí a všestranní pracovní psi. Právě u Ladnerových psů se mezi lovenou zvěří vedle veverek, mývalů a rysů objevují také divoká prasata, medvědi a pumy. Tito psi byli ceněni především pro schopnost stopovat, pracovat samostatně a po nalezení stromové zvěře u ní vytrvat.
National Kennel Club ve svém standardu výslovně uvádí snahu zachovat původní linie L. H. Ladnera a dalších lovců. U požadovaných pracovních vlastností zmiňuje schopnost vystavovat zvěř na stromě a zároveň pracovat na medvědovi či divokém praseti. Právě to vysvětluje, proč mohou dva Black Mouth Curs na fotografii vypadat překvapivě rozdílně. Po dlouhou dobu totiž nebylo hlavním cílem vytvořit řadu téměř identických psů. Hlavním cílem bylo, aby fungovali, jak bylo třeba.
Práce na divokém praseti dobře ukazuje, jak tvrdý Black Mouth Cur dokáže být. Dospělý divočák je rychlý, silný a jeho kly mohou psa během okamžiku vážně zranit nebo zabít. Pes pracující s takovou zvěří proto potřebuje odvahu spojenou se schopností přemýšlet. Black Mouth Cur se tradičně používá mimo jiné jako takzvaný bay dog. Jeho úkolem je zvěř vyhledat, pronásledovat a tlakem a štěkotem ji držet na místě, aby se k ní mohl dostat lovec. To je důležitý detail, protože výraz „lovec divočáků“ někdy vytváří představu psa, který se musí do zvířete okamžitě zakousnout a bojovat s ním. Ve skutečnosti je pro psa často mnohem cennější schopnost udržet si bezpečnější odstup, reagovat na pohyb prasete a nedostat se mu zbytečně pod kly. Black Mouth Cur proto potřeboval nejen tvrdost, ale i rychlost a výdrž.
Ovšem puma představovala trochu jiný úkol než divoké prase. Úkolem Black Mouth Cura zpravidla nebylo velkou kočku dostihnout a pustit se s ní do přímého souboje. To by pro psa bylo mimořádně nebezpečné. Při tradičním lovu velkých koček se používali psi schopní zachytit pachovou stopu a vytrvale po ní jít. Puma před pronásledujícími psy často hledala únik na stromě nebo na jiném místě, kde ji psi dokázali lokalizovat a hlasitě označovat do příchodu lovce. Právě tato schopnost, tedy dostat zvěř na strom a zůstat pod ní, patří mezi významné pracovní vlastnosti curů. Pes musí mít výborný čich, protože stopa nemusí být čerstvá. Musí vydržet dlouhý pohyb těžkým terénem. Potřebuje dostatek samostatnosti, protože se během pronásledování může dostat daleko od člověka. A nakonec musí mít také odvahu zůstat pod stromem, na kterém se nachází velká šelma. To ale pořád není totéž jako požadovat, aby ji fyzicky přemohl. Dobrý pracovní pes měl především udělat svou práci a přežít ji.
Pes, který se v terénu dokázal postavit nebezpečné zvěři, měl současně žít přímo u rodiny a chránit její majetek. To vyžadovalo docela specifickou povahu. Má být odvážný, ale oddaný svému majiteli. Nemá být přehnaně bázlivý ani agresivní, ale nedůvěra vůči cizím lidem je u něj považována za běžnou. Standard zároveň výslovně zmiňuje teritoriální chování a schopnost hlídat. Black Mouth Cur může mít velmi silný vztah ke své rodině, ale není rozumné očekávat, že bude automaticky nadšený z každého cizího člověka, který otevře branku. Právě proto je u něj důležitá raná socializace, ale ne proto, aby se naučil milovat všechny kolem sebe. U dobrého hlídacího psa to není nutné. Potřebuje ale poznat dostatek lidí a situací, aby dokázal rozlišovat běžný život od skutečného problému. Pokud štěně vyrůstá pouze na samotě za plotem a cizího člověka vidí jednou za měsíc, nemůžeme se později příliš divit, když každou návštěvu vyhodnotí jako narušitele.
Black Mouth Cur
U některých psů majitelé záměrně podporují štěkání na plot, dráždí je přes bránu nebo mají radost z toho, že mladý pes začíná být ostrý. U Black Mouth Cura je to zbytečné. Majitel většinou nepotřebuje probouzet něco, co tam už je. Potřebuje chování dostat pod kontrolu. Dospělý pes musí být schopný přijmout návštěvu, nechat veterináře, aby na něj sáhl, projít mezi lidmi a pochopit, že člověk stojící před domem není automaticky nepřítel. Právě sebeovládání odlišuje dobrého pracovního hlídače od psa, který je jednoduše nezvladatelný. Black Mouth Cur je inteligentní, ale zároveň byl dlouho vybírán pro samostatnou práci. To znamená, že nebude nutně čekat na pokyn při každém rozhodnutí. V lese nebo kolem hospodářských zvířat byla schopnost reagovat bez neustálého vedení výhodou. V moderním životě může ale stejná vlastnost majitele docela překvapit. Pes totiž přemýšlí sám. A někdy dojde k jinému závěru než člověk.
Dospělý pes je svalnatý, rychlý a pokud se rozhodne fyzicky zasáhnout, rozhodně nejde o zanedbatelnou sílu. To ale neznamená, že správný představitel plemene má být bezdůvodně agresivní. U pracovního psa potřeboval člověk spolehlivost. Pes, který bezdůvodně napadal členy rodiny, sousedy nebo další pracovní psy, by byl na farmě spíš problém než výhoda. Při výběru štěněte bych se proto mnohem víc než na velikost hlavy nebo tmavost masky mělo koukat na povahu rodičů. Což tedy platí pro mnoho plemen.
Black Mouth Cur si dodnes zachoval určitou drsnost starých pracovních psů. Jednotlivé linie se mohou lišit velikostí, odstínem srsti i tím, na jakou práci byly po generace zaměřené. Je důležité, aby se takový pes dostal pouze do zkušených rukou. V rukou nezkušeného by mohl být opravdu nebezpečný.
Zdroje:
https://www.thesprucepets.com/black-mouth-cur-full-profile-history-and-care-4693759
https://www.dogster.com/dog-breeds/black-mouth-cur/
https://breedadvisor.com/black-mouth-cur/
https://dogacademic.com/black-mouth-cur/
https://bark.co/blogs/breeds/black-mouth-cur-guide
https://www.petguide.com/breeds/dog/black-mouth-cur/
