Článek
Konec školního roku je pro mnohé děti ve znamení radosti, prázdnin a sladkých odměn. A co je sladší než zmrzlina zdarma za hezké vysvědčení? Obchody každoročně lákají na tuto zdánlivě nevinnou akci, která však pravidelně přerůstá v neřízený chaos. Fronty až ke dveřím, někdy i ven za dveře, křik, nepořádek, děti bez dozoru a prodavači v naprostém vypětí. Z akce, která měla potěšit, se stává stresující divadlo, kde se nevychovanost a lhostejnost mění v hlavní roli.
Při takových akcích je velmi zvláštní pozorovat, že obchody, které za celý rok nenavštívíte, jsou najednou přeplněné. Lidé z okolních vesnic, menších měst a čtvrtí, kteří by za normálních okolností do daného podniku ani nezavítali, sem míří s cílem jedním „zmrzlina zdarma“. Děti vlají za rodiči jako draci ve větru, nadšeně mávají vysvědčeními a předbíhají se, kdo bude první. Parkoviště praskají ve švech a řidiči jsou k sobě neohleduplní.
Oslava školních výsledků se často mění v křik, zmatek a chaos. Děti jsou plné energie, často bez dohledu a hlavně bez zábran. Dělají nepořádek po sedačkách či židlích, křičí, házejí po sobě kornouty… a co na to rodiče? V lepším případě scrollují na mobilu. V horším přísně prohlásí: „Vždyť jsou to jen děti“. Jenže tohle „jen děti“ znamená, že pracovníci obchodu musí během pár hodin zvládnout více krizových situací než během celého měsíce.
Je to psychicky velmi náročné. Začíná to nevinně, ale během hodiny už to jede. Čtyři roky po sobě stejná akce a každým rokem více nevychovaných lidí. Děti se perou, rodiče se hádají, že chtějí jiný druh zmrzliny, než bylo připraveno k akci. Rodiče mají nejspíš pocit, že prodavač je „někdo pod nimi“. Zaměstnanci, kteří jsou tam s úsměvem a chutí zpříjemnit dětem den, často odcházejí znechucení a vyčerpaní. A tak se z původního záměru odměnit děti za snahu, stane nástroj pro ulovení výhody zdarma. Z radosti je výkon, ze zážitku fronta a z oslavy stres.
Tohle zmrzlinové šílenství ale nekončí u mrazicí vitríny. Jakmile děti dostanou svou sladkou odměnu, nastává fáze „volná zábava“. Rodiče často nechají své potomky běhat po okolí, zatímco si sami vyřizují nákupy nebo si v klidu sednou na kávu. A tak se rojí malí zákazníci i v sousedních prodejnách, kde pobíhají mezi regály, berou do rukou zboží, hrají si na schovávanou nebo křičí přes půl provozovny a to zcela bez dozoru svých rodičů.
Bez dozoru, bez zábran, jen s cukrem v krvi a energií, která hledá ventil. Není výjimkou, že se děti prohánějí mezi regály sousedních provozoven, sahají na vystavené zboží, dělají hluk, nebo dokonce zanechávají nepořádek. Prodavači, kteří se akce vůbec neúčastní, tak jen nechápavě sledují, jak se jejich provozovna mění v dětské hřiště. Rodiče, pokud jsou vůbec nablízku, situaci často ignorují nebo se tváří, že se jich to netýká. Výsledkem je, že nevinná odměna za školní úspěchy dokáže během jediného odpoledne kompletně narušit chod celé nákupní zóny.
Celá situace přitom odhaluje mnohem víc než jen nápor na nervy prodavačů nebo sousedních provozoven. Ukazuje, že chování dětí je často přímým zrcadlem jejich rodičů. Pokud je dítě hlučné, neohleduplné a nedbá žádných hranic, zpravidla to není jen o jeho temperamentu. Je to také důsledek výchovy, nebo spíš její absence. Když rodič místo vysvětlení pravidel pouze mávne rukou nebo se ani neobtěžuje zvednout pohled od telefonu, dítě si logicky myslí, že si může dovolit všechno.
Rodiče si musí uvědomit, že nikdo, a už vůbec ne prodavač, nemůže ani nebude suplovat jejich výchovu. Nestanou se z nich dozorci, aby hlídali, že se vašim ratolestem nic nestane. Rodiče za ně nesou odpovědnost a to by si měli uvědomit. Štěstí je, že ne všichni rodiče jsou nezodpovědní . Mnoho z nich na slušné vychování své a svých dětí nezapomínají.
