Článek
Vánoce dnes jsou jiné než v našich dětských letech. Dříve to dle mého pohledu mělo zcela jiné kouzlo. Myslím tím celkovou atmosféru. Těžko říct, zda to bylo dobou nebo věkem. Nejspíš to byla kombinace obojího.
Naše generace čtyřicátníků si určitě ráda vzpomene, že většina Vánoc byla opravdu na sněhu. Sníh dělal určitě obrovskou atmosféru. V době, kdy rodiče jeli kupovat dárky, nás brali s sebou. To jsme ještě jako děti nevěděli, že nám dárky kupují rodiče. Většinou se jezdilo do centra, kde byl obchodní dům Kotva a Bílá Labuť. Na tu dobu to byly oba nádherné obchodní domy, kde se dalo koupit ledacos.
Teď to člověku přijde kouzelné. Už si ani nepamatuji, co nám bylo řečeno, když jsme dostali peníze nejdřív od tatínka, ať se koupí něco mamince a obráceně, peníze od maminky, ať se koupí něco pro tatínka. Možná to bylo vysvětleno tím, kdyby „Ježíšek“ nestihnul donést dárečky pro rodiče. Těžko říct.
I když nám bylo líto kapra, který se většinou domů přinesl živý, také to mělo své kouzlo. Patřilo to k Vánocům a v té době nikdo moc nepřemýšlel nad tím, zda se jedná o týrání, když kapři plavou v kádích. Tatínek kapra vždy doma připravil a my mu jako děti koukaly pod ruce. Byl to prostě zážitek a znamení, že brzy přijde ježura.
Jako děti jsme si toto období maximálně užívaly. Velká poklona rodičům. Neměli to vůbec snadné. Zabavit děti a vše uklidit a připravit. Pohádky v televizi běžely od rána do večera a bylo to opravdu kouzelné. Když se blížil Štědrý večer, maminka vždy zavelela a všichni se šli převléknout do svátečního oblečení. Připravila se večeře a celá rodina jedla společně.
Jako děti jsme díky nadšení a těšení se nikdy nepostřehli, že jeden z rodičů se na chvilku vzdálil a najednou začal zvonit zvoneček. Když se vešlo do obývacího pokoje, kde byl nastrojený stromeček, to byl opravdu nádherný zážitek. Musím říct, že jsme měli jako děti vždy velmi bohatého Ježíška. A nikdy nezapomenu na radost v očích rodičů, kteří měli radost z naší radosti. Všechny dárky byly vždy krásným překvapením. Určitě si každý někdy říkal „áá měkký dárek, to budou ponožky“ a člověk byl třeba trochu zklamaný. Myslím, že většina měkkých dárků nebyla zcela v oblibě. V dnešní době, kdy ponožek není nikdy dost, jsou někdy tyto měkké dárky skvělým dárkem.
S hračkami jsme si hráli do pozdního večera a nechtělo se nám jít vůbec spát. Dárky nás dokázaly zabavit na velmi dlouhou dobu. Nesedělo se ale jenom doma. Kousek od nás byl rybník, který byl tou dobou vždy připravený na bruslení. Scházelo se tam celé sídliště a byla to nesmírná zábava. Procházky ve sněhu s celou rodinou byly také báječné.
V dnešní době si většina dětí píše dopis a očekávají, že vše najdou pod stromečkem. Je to podle mého zcela jiné. Jdou tam s jasným očekáváním, že tam najdou to, co bylo v dopise. Určitě to tak není ve všech rodinách, ale v mnoha ano. V dnešních letech už to člověk bere zcela jinak. Jako dospělý člověk si vždy přeju hlavně to, ať jsou všichni zdraví. Dary nejsou důležité. Pro děti jistě ano, to je něco jiného. Jako dospělí ale nepotřebujeme dárky, aby se vyjádřila emoce. Je přeci krásné, když se o svátcích jako rodina sejdeme a můžeme spolu nějakou klidnou chvilku prožít, povyprávět si a zavzpomínat.
