Článek
Ať už chceme nebo ne, pod tlak nebo do stresu se dostane jednou každý. Každý to ale řeší svým způsobem. Někomu postačí se vypovídat nejlepšímu příteli, někdo si dá panáka a někdo třeba více kouří. Někdo to ale sám nezvládá, nepije a nekouří a potřebuje pomoc jinou.
Znám člověka, který si prošel opravdu velkým stresem. Jako mladý poznal ženu svého života, kterou si za pár let vzal. Žena otěhotněla a těšili se tak na společné chvíle ve třech. Vždy se snažil dost vydělávat a dělal zásobu financí na dobu, až bude další člen rodiny na světě a nemusel se tak honit a být s rodinou.
Ke konci těhotenství začala mít žena problémy. Začalo se tedy řešit, co je za problém. Zjistili ji problémy s placentou. Musela tak okamžitě do nemocnice, aby byla v naprostém klidu a pod dohledem lékařů. Už v tu dobu lékaři situaci vysvětlovali a všechny případné komplikace oznámili předem. Normální porod nepřicházel v úvahu. Verdikt byl jasný. Císařský řez.
Po celou dobu se muž snažil být se svojí ženou co nejvíce. A když přišel den D dřív, než měl, vše se otočilo vzhůru nohama. Bohužel přišly komplikace a muselo se jednat okamžitě. Od lékařů přišla naprosto příšerná zpráva. Jeho žena začala masivně krvácet. Dítě se povedlo vyndat a žilo. Manželku se lékařům ale zachránit nepodařilo. Byla to obrovská rána. Během několika málo minut se mu změnil život. Přišel o nejmilovanější osobu. Byl tu ten malý človíček, holčička, ale ani ona v tu chvíli nedokázala zahnat bolest, kterou cítil.
Postupně začal upadat do letargie, nemohl spát, jíst ani s nikým mluvit. Za dcerou, která byla v inkubátoru, jezdila babička. Věřila, že přijde zlom a on přijde.
Hodně přátel se mu snažilo pomáhat, dostat ho za dcerou. Nakonec přišla poslední možnost, a to prášky na stres, nebo jak chcete antidepresiva. Zafungovala celkem dobře. Začal pak přemýšlet, co dál. Nikomu však nic neřekl. Babička na něj sehrála bolest nohy a on byl nucen ji odvézt do nemocnice. Donutila ho přijít a vidět své dítě. Dcera byla neuvěřitelně podobná matce a když ji viděl, nemohl necítit to, to cítil. A život se začal otáčet. Všichni přátelé měli radost, že je z nejhoršího venku.
Když pak všem povídal, jak se cítil, že už se propadal na dno a že mu doktorka předepsala léky na nervy a úzkost, přišlo něco, co vůbec nečekal. Mnoho z nich nedokázalo vůbec pochopit, že právě prášky jsou to, co ho postavilo a vrátilo zpět. Mnoho z nich to zcela odsoudilo. Není přece možné, aby se o dítě staral chlap, který bere prášky. Většina z nich byla ženského pohlaví. Jednoho dne ho navštívila paní ze sociálky. Někdo z jeho „přátel“, musel být tím, kdo na něj sociálku poslal. Jen kvůli tomu, že si každý den zapil jednu tabletku, předepsanou od lékaře, která neovlivňovala jeho další činnosti. Kontrola naštěstí dopadla skvěle. Byl to vzorný otec, který se snažil, a i díky babičce postarat se o své dítě, jako by to dělala jeho žena. Přátelství, které považoval za velmi dobré, ukončil se všemi, kteří ho odsoudili.
Před lety se opravdu nahlíželo na užívání antidepresiv zcela jinak, než je tomu dnes. Dnes konzumuje antidepresiva větší část populace. A není na tom vůbec nic špatného. Naopak to člověku může pomoct, vrátit se zpět do života.
