Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Zabijí jedovatého štíra a zaženou nebezpečně jedovatou kobru. Surikaty jsou nebojácné šelmy

Foto: Vecstock, AI, www.freepik.com

Některá zvířata klamou svým vzhledem. I na první oko roztomilá zvířata mohou být neuvěřitelně statečná. Když se takové zvíře dokáže postavit jedovatým nepřátelům, nemá vůbec snadný život.

Článek

Jedovatá zvířata spoléhají na svoji úhlavní zbraň a málokteré zvíře se chce s takovým dostat do křížku. Většina z nich se dá raději na ústup a snaží se svůj život ochránit. Jsou ale tací, kteří se jedovatým predátorům dokáží hrdě postavit a zvítězit. Pojďme společně nahlédnout do života takových malých, ale neuvěřitelně statečných šelmiček.

Surikata ( Suricata suricatta )

Jsou to malé šelmičky z čeledi promykovití, jejichž domovinou je jih Afriky, a to zejména oblast nejznámější pouště Kalahari. Své nory si staví na suchých či polosuchých pláních a většinou někde, kde je v blízkosti i nějaký vodní tok. Tyto roztomilé šelmičky dorůstají do výšky 35 cm a mají většinou i stejnou maximální délku, tedy 35 cm. Jejich váha není nikterak vysoká. Váží něco mezi 600 a 1500 gramy. Surikaty mají poměrně štíhlé tělo s větší hlavou. Na hlavě jsou dominantní jejich velké oči. Díky nim velmi dobře vidí na větší vzdálenost. Aby vše ale nebylo tak dokonalé, na velmi krátkou vzdálenost už tak dobře nevidí. Jejich malé uši jsou dokonalým strojem. Mohou je zavírat a otevírat dle potřeby. Tato schopnost pomáhá proti tomu, aby se jim dovnitř dostal písek.

Zbarvení horní části těla je stříbřitě hnědé. Spodní část je o něco světlejší s hnědým odstínem. Přes záda se surikatám táhne zhruba osm pruhů v tmavě hnědém odstínu. Špička ocasu, stejně jako kruhy kolem očí, má velmi tmavé zbarvení. Nad očima a okolo čenichu převažují bílé odstíny. Svalnaté nohy surikat jsou zakončené prsty. Každá noha má čtyři a na každém prstě je silnější dráp. Díky silným drápům mohou vyhrabávat svá doupata.

Foto: Vecstock, www.freepik.com

Surikata na stráži

Surikata je velmi koloniální zvíře. Ve skupině může žít klidně i 30 příbuzensky spřízněných členů. Celé skupině velí dominantní samice a nepanuje v ní až takový klid. Samice všechny členy drží přísně v lati a někdy z její strany dochází až k šikaně. Ovšem jen tak zajistí, že v klanu vše funguje tak, jak má. Aby byly spokojené a chráněné, ke svému životu potřebují nory v zemi. Ty si také velmi pečlivě budují a je to promyšlená spleť tunelů a míst k odpočinku. Aktivní jsou po většinu dne. Pouze pokud je počasí opravdu extrémní, ukrývají se ve svých norách. Když se skupina vydává za potravou a jsou v ní malá mláďata, vždy zůstávají nejstarší členové, většinou samice, a mláďata hlídají. Vždy zůstávají na stráži na vyvýšeném místě a v blízkosti otvoru do nory. Pokud se blíží nebezpečí, začnou vydávat pískavé zvuky a všechny ostatní surikaty se okamžitě ukryjí.

V jídelníčku šelmiček najdeme především různé druhy hmyzu. Nemají však problém lovit drobné savce, ptáky, ještěrky a nepohrdnou ani rostlinnou stravou či vejci různých zvířat. Nedělají si žádné tukové zásoby, a tak jsou nuceny každý den vyrazit a hledat něco k snědku. Co je ale velmi zajímavé, že jsou schopné velmi úspěšně lovit i jedovaté štíry. Proti jejich jedu jsou imunní. Ovšem kdo by chtěl neustále schytávat bodnutí, které je samo o sobě velmi nepříjemné a bolestivé. Surikata si našla velmi dobrou strategii lovu takových nebezpečných zvířat.

V jídelníčku mají mimo jedovatých a nebezpečných štírů také hady. Když je to had nejedovatý, asi by to nikomu nepřišlo divné. Surikaty jsou však schopné se postavit i děsivému nepříteli, jakým kobra rozhodně je. Většinou se snaží predátora pouze odehnat. Skupina nepřítele obklíčí a střídají se ve výpadech. Snaží se hady kousáním do ocasu odradit a přimět k ústupu. Většina hadů se snaží rychle vzdát a uniknout, ale mnoho z nich se nechce vzdát bez boje a nechce odejít se svojí kořistí, kterou mláďata surikat rozhodně jsou. Ačkoliv by to do tak malých a roztomilých zvířat nikdo neřekl, jsou to znamenité a statečné šelmy. Paradoxem je, že s určitým druhem hadů je surikata schopna sdílet noru.

Ve skupině se rozmnožuje pouze vůdčí samice a vůdčí samec. Mohou se pářit libovolně během roku, nicméně upřednostňují páření tak, aby samice rodila počátkem jara nebo letních měsíců, kdy je větší hojnost potravy. Mláďat se rodí průměrně okolo čtyř, i když jich může porodit až sedm. Mláďata se rodí hluchá, slepá a holá. Jsou závislá na mateřském mléku matky a její péči.

Zhruba ve věku tří týdnů se mohou s dovolením matky poprvé podívat z nory a prozkoumávat okolní svět. Výletů za potravou se ještě nějakou dobu neúčastní. Jak jsem již psala, když jde skupina hledat potravu, mláďata zůstávají v bezpečí nor s matkou nebo starší samicí. Dospělí jim k norám nosí potravu, která je zprvu usmrcená a oni ji ochutnávají. Později jim nosí kořist raněnou a mláďata mohou trénovat její usmrcení. Když jsou schopna sama kořist usmrtit a sežrat, nastal čas, kdy jim rodiče přestanou potravu nosit. Pak se také poprvé vydávají na společné výlety za něčím na zub.

Ve skupině není dovoleno ostatním samicím, aby se pářily. Pokud by k tomu přece jen došlo, je jejich osud zpečetěn. Taková samice je vůdčí samicí ze skupiny tvrdě vyloučena a ve většině případů to odnesou i její mláďata, která budou nelítostně usmrcena. Je to tvrdé pravidlo skupiny, ale je třeba jej respektovat. Vyloučená samice má ale možnost přidružit se k samci, který se toulá sám a touží po založení vlastní skupiny. Dostat se do jiné skupiny je velmi náročné až skoro nemožné. Někdy se o to vyhnaný jedinec pokusí. Ve většině případů se ale začlenění nepodaří. V takovém případě je šance na přežití minimální, a to hlavně kvůli chybějící ochraně skupiny. Největší hrozbou jak pro skupinu, tak hlavně pro jednotlivce jsou především predátoři na nebi. Orli, sokoli či jestřábi krouží nad domovy surikat a čekají na chybu, aby se jedna z nich stala jejich kořistí. Nebezpečí číhá i na zemi. Na surikatě by si rád pochutnal třeba šakal nebo dokonce větší had.

Jednoznačně jsou ale surikaty skvělou fungující skupinou, která se o své členy stará se vší vervou a je schopna společně čelit nemalému nebezpečí. Našinec je může vidět především v zoologických zahradách. I když se jimi můžeme kochat, ani tam nikdy neuvidíme, čeho všeho jsou schopné.

Zdroje:

https://animaldiversity.org/accounts/Suricata_suricatta/

https://education.nationalgeographic.org/resource/strength-numbers/

https://www.nationalgeographic.com/magazine/article/basic-instincts-meerkat-sex

https://zoom.iprima.cz/priroda/surikaty-versus-kobra-video-414970

https://simple.wikipedia.org/wiki/Meerkat

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz