Článek
Názor, že muži jsou živitelé rodiny a ženy se starají o teplo rodinného krbu, už dávno neplatí. V dnešní době je zcela běžné, že ženy mnohdy vydělávají mnohem více peněz než jejich muži, a přesto přijdou domů a musí se starat i o domácnost. Pokud mají navíc náročnou práci, mohou se často cítit unavené a pokud jim v domácnosti nikdo nepomáhá, může se postupem času stát a většinou i stane, že si připadají spíše jako uklízečky a kuchařky. Některé dámy to dělají rády a nevadí jim, že jim nikdo nepomáhá. Mohou mít pocit, že vše udělají mnohem lépe než kdokoliv jiný.
Kdo někdy neslyšel od své maminky větu „ukliď si svůj pokoj“ nebo „to špinavé nádobí patří do myčky“ ? Asi si to pamatujeme všichni, když se nás rodiče snažili vést k pořádku. Problém ale nastává už v momentě, kdy má žena malé děti. Hodně z nich po dětech uklízí a neučí je, že si po sobě mají uklidit. Přitom už v dětském věku se učíme jisté zodpovědnosti a k té určitě patří i úklid. Pochopitelně v pubertě je zcela běžné, že se ženy setkají spíše s tím, že své děti otravují svým požadavkem na to, aby byl uklizený pokoj, nebo aby se špinavé prádlo neválelo všude po pokoji. Je to ale puberta a odmítání je zcela běžný problém. Ten ale opět pomine. A pak opět můžete své děti učit tomu, že se v domácnosti pomáhá, a tak je připravovat na samostatný život.
Dalším členem domácnosti, pokud tedy je, je partner či manžel. To, jaký je, poznáváte už při prvních společných měsících soužití. Tedy, na pozdější reklamaci nebude brán zřetel. Je to ale realita. Pokud víte již na začátku, že se do pomoci s domácností moc nežene, těžko ho to naučíte později. A je s tím také potřeba počítat. Něco jiného by bylo, když požádáte o pomoc, a přesto se jí nedočkáte. To už není zcela partnerský přístup a máte možnost volby. Buď se s tím smíříte, nebo to vyřešíte jinak. Některé páry to mají například rozdělené a každý dělá něco. Nutno říct, že pokud muž s něčím pomáhá, měl by to vždy dělat pořádně a ne na půl. Pokud má ještě k tomu ženu, která je puntičkář, měl by se snažit o to více. Na straně druhé, by žena měla ocenit, že se jí partner snaží pomáhat.
Většina žen má ten problém, že pokud zavelí a rozdají úkoly a nic se neděje, jdou a stejně to udělají za ostatní. Tím se ale většinou příště dočkají stejné reakce. Nikoho nepřinutíte dělat něco, co nechce, jen tak. Vždy musíte hrát takový „výměnný obchod“. Pokud to neuděláte, stane se tohle… pokud to uděláte, stane se tohle. Motivace je velmi důležitá a pomáhá k utužení návyků. Důležitá je celkově komunikace. Každá žena by si měla umět říct o pomoc a v rámci rodiny komunikovat. Rozdělit úkoly a snažit se každému dát takový úkol, který je v jeho silách. Někdy stačí ulehčit drobnostmi, jako je třeba umýt nádobí nebo vyluxovat. Každá činnost se počítá. A ostatní si pak zase můžou oddechnout, že mají doma spokojenou ženu, která není tak unavená a je s ní větší zábava.
Pochopitelně tento problém může prožívat muž, který žije s partnerkou či manželkou. Někdy jsou ženy větší bordeláři a úklid domácnosti je pak na muži. Proč ne? Když už se do toho muž obuje, může se stát, že uklidí ještě mnohem lépe než žena. A určitě se nemusí cítit být menším mužem, než ve skutečnosti je. Ba naopak. Takový muž je vyloženě „svatý grál“. Která žena může říct, že jí muž pomáhá i s domácností? Já tedy za sebe mohu říct, že mám vedle sebe takového muže. A jsem na něj patřičně hrdá. Moc dobře si uvědomuji, že by s sebou mohl prásknout na gauč a unavený po práci nic nedělat. A když se vrhne na úklid, tak uklidí mnohem rychleji než já a musím říct, že je mnohem důkladnější. A to nemluvě o tom, že umí i uvařit.
Anketa
Zdroje:
Autorka čerpala z vlastních zkušeností a příběhů přátel, s jejich svolením.
