Článek
Určitě někdo z vás zažil ten nepříjemný pocit, když se v období konce roku snažíte nakoupit dárky pro své blízké a najednou do vás někdo strčí. Nevíte, zda to bylo omylem nebo jste právě přišli o peněženku z bundy nebo mobil z kapsy. Prohledáte si bundu a přijde „UFF“, dobrý, mám všechno. A člověk vedle vás v dalším obchodě zjistí, že nemá peněženku.
Ano, byl to pravděpodobně šikovný kapsář, který strčil do vás a do dalšího člověka a využil chvíli zmatku, pro obohacení se na úkor někoho jiného. Nákupní centra jsou ideálním cílem takových zlodějů. Většinou jsou tak zdatní, že si ani nepovšimnete, že vám právě strčil ruku do bundy a něco vytáhnul. Jak se bránit proti takovým zlodějům „šmátrákům“? Nejlepší je, když si všechny věci dáte do tašky nebo kabelky přes rameno a otočíte si ji tak, že ji budete mít na hrudi, a tak si své cennosti můžete hlídat.
Co je ale mnohem horší, tak to jsou organizované skupiny, které chodí po obchodech ve více lidech. Mají za úkol zabavit obsluhu a udělat si tak prostor pro krádeže. Přijdou minimálně ve dvojici. Většinou nic nekoupí, jen se doptávají a snaží se o plnou pozornost. Další má prostor pro krádež. Pokud je ještě někde za regálem, jste zcela bez šance. Mnoho prodavačů toto samo zažilo a bránit se je velmi složité. Než vám dojde, co se děje, jsou většinou dávno pryč. V obchodních centrech je zpravidla nějaká ochranka, kterou můžete povolat v případě, že máte podezření, že u vás tato skupina je.
Drzost takových zlodějů nezná hranic. Vedle v prodejně ukradnou zboží a jdou do dalších obchodů vedle, kde zboží nabízejí. V žádném případě by takové lidi nikdo neměl podporovat a okamžitě takovou aktivitu nahlásit. Pokud neumíte kung-fu, nepouštějte se do větších akcí, když nevíte, co je zloděj zač. Může být pod vlivem návykových látek a mohl by vám ublížit. Vždy je lepší jít stranou a ihned aktivitu takového člověka nahlásit.
Obchody se mohou chránit tak, že mají dostatečné množství zaměstnanců, kteří mají prostor prodejnu neustále hlídat. To je ale pro některé podnikatele zcela ekonomicky nemožné. Používají se také zrcadla, ale i v nich neuvidíte vše a když budete koukat do něj, nebudete mít pod kontrolou vše ostatní. Další hodně používaná metoda jsou čipy, které jsou na produktech a na pokladně je musí sundat, aby se při průchodu bránou nespustil alarm. Nicméně zloději prý i proti tomuto našli účinnou zbraň.
Další metodou je kamerový systém, který je poměrně nákladný. Pokud ale chcete lupiče dopadnout, záznamy musí někdo online sledovat, a to už je takové sci-fi. Řetězce toto využívají. Jsou velké a mít deset tajných agentů po obchodě by ani tak nebylo dostatečným řešením. Pro malé obchodníky to může být opět ekonomicky náročné. Tito menší prodejci mají zase výhodu, že většinu svých stálých zákazníků znají a můžou se tak případně více zaměřit na ty, které neznají.
Nápomocní by mohli být i zákazníci na prodejně, kteří mnohdy krádež vidí, ale mnohdy bohužel dělají, že nic nevidí. Není to jejich věc a tak se do ničeho nechtějí plést. Na jednu stranu je to zcela pochopitelné, na tu druhou, proč dělat, že to nevidím? Vy si na to musíte vydělat a musíte to koupit a nevadí vám, že ten u regálu si to strčí pod bundu a v klidu si odchází?
Nedávno mi vyprávěla známá, která má kamarádku v obchodě. Pán, celkem dobře oblečen, nevypadal jako lupič, šel a v klidu si strčil pod bundu ponožky. Ty ale neměly kódy, a tak pán vůbec nepípal. Její kamarádka šla a upozornila prodavačku. Ta někam zavolala, muže dle popisu popsala ochrance a ta jej díky kamerám zachytila. Sice to bylo za malou částku, ale musel ponožky vrátit. Prohra pro zloděje a vítězství pro obchod. Ten měl své zboží zpátky. Její kamarádka měla dobrý pocit. Prodavačka jí velmi pěkně poděkovala. A to stojí za to.
Nebuďme ke svému okolí lhostejní. Nebojme se upozornit, když víme, že je to správné.
