Článek
K autobusům jsem se dostala díky tomu, že s nimi cestuji téměř každý den. Jak to celé začalo? Moje prostřední sestra s přítelem měla psa, fenu Sáru. Byla to kříženka Flat coated retrievra. V březnu 2017 jsem Sáru začala jezdit hlídat a venčit. Nejdřív bydleli mezi zastávkami Dobronická a Libuš (dnes: Stará Libuš, navíc nově je už i mezi těmito zastávkami zastávka Mílová, která dřív byla pouze směrem na Opatov), jezdila jsem 136 na Opatov, kde jsem přesedala na linku 165 (v té době ji ještě provozovala Arriva, od roku 2018 ji provozoval Dopravní podnik, a od 05/2023 byla tato linka zrušena a nahrazena linkou 154, která dříve jezdila ze Strašnické na Koleje Jižní město, po zrušení linky 165 se stala konečnou zastávkou, místo Koleje Jižní město, zastávka: Sídliště Libuš, kam byla prodloužena linka 17).
Linku 136 jezdí kloubové autobusy (může se stát výjimka, kdy se na operativní záloze může ukázat standardní, 12m dlouhý autobus), no a zezačátku jsem si sedávala na sedadlo u točny (což je ten kloub), případně u motoru. U linky 165 jsem si sedávala uprostřed, případně též vzadu u motoru.
Mě postupně začala budit zvědavost, jak ta linka vypadá z pohledu řidiče. Místo toho, abych začala nastupovat prvními dveřmi a měla to hezky přímo před očima, tak jsem si na YouTube našla videa s názvem: Linka 136 pohledem řidiče. A tak mi to tam našlo několik videí. Mě to natolik zaujalo, že jsem měla hned jasno, co bych chtěla dělat za profesi: Řidičku autobusu. Přece jenom je řidiček a řidičů celostátně nedostatek a moc lidí se do toho nehrne. Kdo by se asi tak dobrovolně chtěl stát téměř každodenním hromosvodem agresivních cestujících, kteří si svoje frustrace z jejich, zřejmě nudných, životů vybíjí na druhých?
No a tak jsem se rozhodla si udělat řidičák na auto. V dubnu 2018 jsem si našla velmi chválenou autoškolu v Krči. Majitel byl zároveň instruktor a měl auto Škodu Superb III. generace. Tak jsem se tam přihlásila, sehnala veškeré potřebné materiály (tj. lékařskou zprávu a vyplněnou přihlášku + v mém případě i psychotesty, které jsem hravě dala na první pokus).
Na závěrečky jsem měla jít koncem července a začátkem srpna téhož roku. Nejdřív jsem absolvovala jízdu na trenažéru, kde jsem trénovala rozjezdy, zastavování a řazení. Jízdy jsem mívala každou sobotu dopoledne. Nejdřív po trenažéru jsem jezdila ve vilové čtvrti (což jsem do té doby nevěděla, že tam nějaká je), ale pak začaly být větší a větší prodlevy mezi jízdami. Už to nebylo každou sobotu, ale 1× za 14 dní, jednou za měsíc, a tak se stalo, že v době, kdy jsem jinak měla mít už závěrečky, jsem měla sotva odježděnou polovinu povinných jízd.
Na závěrečné testy jsem šla až koncem listopadu. Dala jsem je na první dobrou. Jízdy jsem měla 5.12.2018. Byla jsem natěšená, viděla jsem se, jak je dám hravě na poprvé. Šla jsem druhá, a bohužel moje natěšenost, do které se vměšovala nervozita, udělala svoje, a po vyřknutí ortelu, kdy komisař řekl instruktorovi, že se budou střídat, jsem měla pocit, jako když by se mi zhroutil celý svět. Byla jsem nešťastná. Nebudu to zdržovat, řeknu jen, že v březnu 2019 (měla jsem mezi jízdami velké pauzy) mi propadl výcvik, a půl roku jsem musela čekat, než jsem mohla znovu zahájit výcvik. Abych se rozjezdila a znovu si zvykla na pražský provoz, tak jsem se rozhodla pro řidičák na automat.
Nakonec jsem to vše zvládla až v druhé autoškole, kde mají výcvik i pro automat, kam jsem přešla z jiné, a to kvůli instruktorovi a jeho chování, kdy byl vulgární, nepříjemný, občas měl i intimní otázky… Když už jsem si tedy vyzvedla hotový řidičák (rok 2020), tak nejdřív kvůli covidu Dopravní podnik nabíral řidičky a řidiče pouze s řidičským oprávněním sk. D + profesák.
Když už tedy se konečně otevřela pozice i pro vlastníky řidičáku sk. B, nelenila jsem a přihlásila se. V té době jsem měla známého, který je řidič autobusu v garáži Hostivař (3 roky nejsme v kontaktu). Když jsme to tehdy probírali, tak pronesl, že autoškola v Dopravním podniku má auta i s automatem. Což mě potěšilo, když mám to omezení na automat (důvod byl napsán výše). Tak jsem poslala přihlášku na pozici Řidič/ka autobusu s rozšiřováním kvalifikace.
Po několika dnech se mi ozvali a pozvali na zkušební jízdu autem, která byla v 7 ráno v Ústředních dílnách Dopravního podniku. Tak jsem tam teda přijela, za chvíli přišel pán, který to měl celé na starosti, dala jsem mu svůj řidičák a zeptala se ho, že jestli nevadí to moje omezení na automat. On se zarazil a šel se mnou kvůli tomu za někým dalším, a tak mi navrhovali tramvaje, že tam to omezení nevadí. Jenže jsem tehdy řídit tramvaje nechtěla.
Dřív jsem cestovala autobusem bez sluchátek, ale několik let si cestu MHD bez sluchátek nedovedu představit. Důvod? Když si poslouchám písničky, tak nevnímám chování cestujících, prostě to jde mimo mě. Bohužel jsem párkrát zažila agresivní cestující, kteří si svoji frustraci vybíjeli na řidičích, a o tom, že když jsem četla různé kritiky na řidiče MHD, tak jsem měla jasno, a to, že tato pozice pro mě není. Uznávám, že jsem pak chtěla zkusit tedy jít na tramvaje, ale po 2 neúspěšných psychotestech jsem to vzdala. A už mě neláká řídit ani autobus a už vůbec ne tramvaj. Sice mám oba dopravní prostředky moc ráda, ale u toho i zůstanu. Žádná honitba za tím je řídit. Nechtěla bych se téměř denně dostávat do křížku s protivným cestujícím, který by mi vyčítal snad i to, že dýchám.
