Článek
Na sociální síti jsem už od roku 2009. Uběhlo to jako voda, ani nevím jak. Od mala mám ráda zvířata, zažila jsem kocoura Dana, kterého moje nejstarší sestra před 27 lety přinesla jako kotě v době, kdy mi byly 3 roky. Nejstarší sestra (mám 2) kdysi tvrdila, že se o Dana bude starat. Ovšem to dopadlo tak, že se odstěhovala a Dana nám nechala, tudíž jsme se celý jeho život o něj starali my. V noci z 18. na 19. 09. 2017 zemřel ve spánku, bylo mu čerstvých 19 let.
Od 07. 02. 2018 máme kocoura Vašíka (viz foto). A teď k meritu věci. Dřív jsem na sociální síti byla v mnoha kočičích skupinách, kde jsem občas sdílela fotky kocoura Dana i Vašíka.
Nejdříve se to stalo někdy v roce 2021 (přesně nevím kdy, ale vím, že to bylo někdy před zářím, kdy jsem s tátou letěla na dovolenou na Rhodos), byl v jedné z kočičích skupin příspěvek od starší madam, která sháněla nový domov pro staršího kocoura, kterému zemřela majitelka.
Drtivá většina členek skupiny měla radost, když se mi nepodařilo sehnat pro kocoura nový domov
No a tak jsem se rozhodla, že mu pomohu sehnat nový domov. Babička byla u sebe doma sama, už neměla psa bígla Bernýho, a tak jsem do skupiny napsala, že se babičky zeptám, jestli by ho nechtěla. Vzhledem k tomu, že mám tátu z Moravy, tak mívám napůl moravské nářečí, což se mi bohužel vymstilo. Babičku jsem napsala ve skupině jako „babka“. Což není nic strašného, naopak, na Moravě i na Slovensku tak říkávají. Když jsem u příspěvku navrhla, že se babky zeptám, nejdřív všichni měli radost, že se snažím. Po tom, co babička řekla, že by ráda toho kocoura, ale nemůže, že neví, jak dlouho tu ještě bude a co by s ním pak bylo. No a tak jsem o tom informovala u příspěvku, a najednou jako kdyby všem ruplo v bedně. Začali: ,,Díky Bohu.“ apod. Další důchodkyně o mně řekla, že jsem ostuda. Ostuda jako proč? Že jsem se snažila najít staršímu kocourovi nový domov? A když máma ji na to něco napsala, a zeptala se tě důchodkyně na něco, tak to už důchodkyně neměla odvahu a na mámu nereagovala. Asi se bála.
Prý jsem spratek, tykala mi a vyhrožovala mými rodiči
Uběhlo pár měsíců a opět se ukázalo, jací dokážou být lidé v kočičích skupinách. Letos mi bude 30. V době, co se to stalo, mi bylo 26. Nějaký uživatel poslal fotku kočky, co se vymočila na sporák. Bohužel jsem v té době měla ve zvyku číst komentáře. Což se mi stalo též osudným. Nějaká důchodkyně měla jízlivé poznámky, které se od kočičích oblíbenkyň nečeká. Nebo alespoň pochybuji, že by někdo, kdo má rád kočky, je vyhazoval ven. Tak mi bohužel ruply nervy, napsala jsem ji, co si já o tom myslím, že jak by ji bylo, když by se třeba pomočila a místo toho, aby se o ní někdo postaral ji vyhodil ven, atd. Přesně si už nepamatuji, co jsem psala, prostě mě naštvalo chování. Můj komentář nezůstal dlouho bez odezvy. Hned se do toho začala vměšovat madam, co vypadala jako kuchařka někde ve škole, hned mi začala tykat (ano, sice jsem ročník '95, ale měřím 165 cm, tudíž vypadám mladě), začala se navážet do mých rodičů, jak mě to vychovali, ať se té důchodkyni omluvim (jasně, omluvit za to, že mám ráda kočky a snažím se je chránit), že to napráská mým rodičům. Což nevím, co by z toho měla a už vůbec netuším, jak by reagovala na mojí mámu, když by ji máma napsala, že je mi (v té době) 26 a jsem dospělá. Začala by ji taky tykat a vyhrožovat?
Podle mého názoru by neměli mít přístup na sociální sítě všichni. Z těchto dvou chyb jsem se poučila, komentáře nečtu, i když mě to láká, v současné době mám na sociální síti ještě jeden profil, ze kterého pomáhám jedné madam z kočičího útulku sdílet různé kočky, žádost o finance, atd. Komentáře, které mi tam píšou si nečtu (kdo ví, jestli bych i teď byla za spratka a blbku, která se snaží pomáhat kočkám z útulku, místo toho, abych to nechala být). Sice mi na messenger chodí žádosti o zprávy, ale ani ty si raději nečtu.
Sice je ve skupinách v pravidlech, že se lidé nemají urážet, hádat a prostě aby to tam probíhalo v pohodě. V době, kdy jsem tam psala za sebe komentáře, tak jsem schytávala bídu. I když už tam to pravidlo „neurážet“ bylo, prostě jako když by jisté dámy to schválně ignorovali. V prvním případě po mém oznámení správci skupiny udělal správce „očistu“ a plno uživatelek, které na mě nenechaly nit suchou, vyhodil. Proto už v žádné české kočičí skupině raději nejsem. Jsem jen v těch zahraničních, a do českých kočičích skupin píšu pod mým druhým profilem. Za monitorem je každý hrdina, ale když by dotyčný/á to měla říct druhému do očí v reálu, tak na to by neměla.
Podle mě by všichni noví i současní uživatelé sociální sítě měli projít psychotesty. A když by se ukázalo, že se neumí ovládat a naopak jsou agresivní, tak by jim měla být sociální síť odepřena. Pak se akorát zbytečně vyvolávají hádky, kdy si lidé honí svá ega.
