Článek
Šestinedělí je zvláštní období, kdy má žena pocit, že by měla být šťastná, ale ve skutečnosti se cítí docela na nic. Nemá chuť do života, který jí právě začíná, ale na drink, nebo aspoň na teplé kafe, které by si vypila jinak než za pochodu.
S nemytými vlasy a v poblitém tričku čeká na partnera, aby mu sdělila svůj největší highlight dne:
„Víš, že čert, co vyletěl z elektriky, nevyletěl ze zásuvky, ale z tramvaje?!“
Mimochodem, můžeme být rády, že nežijeme ve světě Václava Čtvrtka. Třeba takový Rumcajs byl mačo šovinista, který Mance netrpěl ani rozcuchané vlasy.
Nestíháme sledovat aktuální dění, ale podobných fun faktů máme v rukávu tucet.
Procházíme hormonální bouří, na kterou nás nikdo nepřipraví. Narodilo se nám zdravé dítě, ale nestačí to. Chceme víc a přitom ne tak moc. Jen chvíli sedět v tichu a nonstop nepečovat o cizí potřeby.
Dokola zpíváme ukolébavku o mravenečkovi a v duchu si představujeme, jak na mraveniště v chodbě stříkáme Biolit.
Všechny ty pochyby, obavy a lítosti doprovází permanentní strach, že jsme emocionálně ploché zrůdy. A proto máme tendenci to tajit. Stydíme se a bojíme, že nepřijde povzbuzení a slova útěchy.
Často zbytečně, protože světe div se, nejste první, která to zažila.
Často oprávněně, protože vždycky se najde někdo, kdo se zeptá:
„A co jsi čekala?“
Nebo:
„Počkej, až budeš mít druhé.“
Jenomže problém tkví v tom, že vy v tu chvíli nechcete ani to první.
Je potřeba dopřát ženám plné právo si podobné pocity odžít, aniž by je okolí hodnotilo, nebo dokonce soudilo. Podpořit je, že to, čím procházejí, je normální, i když se chovají iracionálně.
Že se to zlomí, že pocítí bezmeznou lásku k té malé bytosti, k níž budou ještě pěknou chvilku vstávat několikrát za noc. Možná to pro novopečené matky zní jako sci-fi, ale je to tak. Fakt.
Samozřejmě to není pravidlo a některé ženy tohle náročné období překlenou ve větší pohodě. To ale neznamená, že jsme špatné, horší nebo příšerné.
Keep calm a k tomu Netflixu si dejte i chipsy.
