Článek
Okamžitě se strhla lavina hejtů na její hlavu. Hanba! Vyměnit! Ráda bych připomněla heslo právě zvoleného prezidenta: Hlavně v klidu.
Celé je to trochu úsměvné, protože stačilo tak málo. Pozvat, poděkovat, vyzvat novináře.
I já mám nachystanou svou oscarovou děkovnou řeč, přestože ji pronáším jen ke svému odrazu v zrcadle, a proto nevěřím, a že by si Markéta Řeháková ráno řekla: Hm, všechny průzkumy tvrdí, že můj šéf vyhraje volby. Tiskovku budou sledovat miliony lidí, kašlu na přípravu, budu improvizovat!
Bum. Síla okamžiku. Radost. Dojetí. A totální vypadnutí z role. Jenže nejste Natalie z Lásky nebeské, aby vám diváci fandili, když panikaříte, ale mluvčí nastávající hlavy státu. Smolíček.
Přece by se s tím měla ze své pozice umět popasovat!
Jasně, měla.
Ale stejně jako se oba prezidentští kandidáti v průběhu celé kampaně snažili více či méně úspěšně přesvědčit voliče, že jsou taky jenom lidi, pojďme stejnou optikou nahlížet i na tohle klopýtnutí.
Osobně doufám, že dostane příležitost ukázat, že je pro svou funkci dostatečně kompetentní. Nebude to mít snadné. Ale dokážu si představit, že si ji Petr Pavel vezme bokem a řekne: Spolu to zvládnem.
Keep calm a hodně štěstí!
