Článek
Děvčátko má sice intimní partie zakryté pěnou, ale stejně jako existují lidé, kteří se „smějí“ s dívkou Blesku, přestože není kompletně nahá, jsou i tací, které podobné záběry uspokojují, ať už je na nich něco vidět, nebo ne.
Bylo by krátkozraké se domnívat, že mezi vyššími desítkami, nebo dokonce stovkami tisíc sledujících ten či onen influencer nikoho takového nemá.
Sdílení dětí na sociálních sítích je citlivé téma, neexistuje pro něj návod a záleží jen na rodičích, kde si stanoví pomyslnou hranici. Většinou to bývá právě nahota nebo situace, ve kterých se dítě necítí komfortně - smutek, vztek, nemoc nebo jednoduše něco, za co by se v budoucnosti mohlo stydět.
Motivace rodičů je přitom úplně stejná, ať už nás sleduje 100 známých nebo 100 tisíc neznámých.
(Když si tedy odmyslíme sponzorované příspěvky, kdy v jednom případě člověk za plenky platí, a v druhém dostává zaplaceno, že je jeho miminko nosí.)
Děti jsou roztomilé, vtipné, jsme na ně pyšní, jsou naší součástí a chceme se jimi pochlubit. Navíc pokud je pro někoho přirozené sdílet svůj každodenní život s širokou veřejností, znenadání skrývat identitu svého potomka by pro něj mohlo být nejspíš přes sílu.
Jenže v tom je ten rozdíl. Najednou se i z něj stává veřejná osoba.
Před nějakou dobou jsem na hřišti zahlédla dítě jedné české celebrity, jejíž účet na Instagramu sleduje kolem půl milionu lidí. Okamžitě jsem jej poznala, přestože tam nebylo s rodičem.
Najednou jsem si uvědomila, co o něm všechno vím. Kdy se narodilo, co rádo jí, jak vypadá jeho pokoj, jak se chová v určitých situacích, co umí a neumí… Vlastně víc informací, než vím o dětech některých svých známých.
Chtěla bych, aby cizí lidé věděli totéž o mých dětech? Já ne.
A to je ten střet s realitou. Dokud nahráváme fotky a videa našich dětí, dostáváme lajky, pochvaly nebo i nevyžádané rady, může to vyvolat mylný dojem, že je to veškerá interakce.
Většinu z nás podobný obsah pobaví, inspiruje nebo ho přejdeme bez zájmu, ale za displeji a monitory bohužel sedávají i lidé, kteří toho zneužívají. Protože jak asi všichni dobře víme, internet není úplně nejbezpečnější místo.
Kdybyste věděli, že si někdo ukládá fotky vašeho dítěte a prohlíží si je dokola před spaním, jak byste reagovali?
Jak byste se cítili, kdybyste věděli, že si někdo tyhle fotky stahuje a následně nahrává na servery, kde o nich diskutuje s dalšími lidmi?
O případu, kdy redaktoři našli na ruském webu hojně využívaném pedofily fotky českých dětí, si můžete přečíst třeba tady.
Najít balanc není snadné, ale stojí za to ho hledat.
