Článek
Zpěvák drobné postavy s vlnitými vlasy a knírkem patřil díky svému zajímavému hlasu k nejvýraznějším zpěvákům naší hudební scény. Muž obdařený sametovým barytonem zpíval způsobem, že jeho hudební projev často připomínal spíš melodickou recitaci nebo zpívané pobrukování. K jeho nejznámějším písním patří např. Plakalo Baby, Montgomery, nebo Až mě andělé, ze které se stala oblíbená pohřební píseň, což samotného zpěváka poměrně překvapilo: „Popravdě, to jsem nečekal. Byla to písnička pro divadelní představení Miloslava Šimka, který mi dal básničku Josefa Fouska a já jsem ji zhudebnil a později také nazpíval.“
Pražského rodáka, ročník 1944, lákala hudba už od dětství. Svůj podíl na tom nesla jeho maminka, která svým dětem hrávala na klavír. To poznamenalo i Petrova staršího bratra Jana, který se později stal úspěšným skladatelem a textařem. Během dospívaní se musel vyrovnávat s tím, že v jejich domácnosti chybí mužský vzor. Jeho tatínek totiž strávil mnoho let ve vězení. Po válce jej komunisté poslali za mříže, protože jej považovali za západního špiona. Brány věznice opustil až v roce 1960. Ani pak si ale Petr svého táty moc neužil, protože tragicky zemřel při výbuchu nádrže s čpavkem.
Po základní škole vedly jeho kroky na knihařskou školu, kde se vyučil. Tehdy získával své první zkušenosti s hraním na pódiu. Hrál na bicí v beatové skupině Hell´s Devils. Ani na vojně po hudební stránce nezahálel. V armádním souboru přidal k bicím i kytaru a flétnu. Po návratu z vojny působil jako zpěvák ve skupině Crossfire. „Bubnoval jsem tehdy ve skupině Crossfire, ve které hráli také kytarista Ladislav Klein a na basovou kytaru Zdeněk Rytíř. S touhle kapelou původně zpíval Pavel Petráš, ale ten odešel, hledala se proto náhrada – a nakonec volba padla na mně. Zvedl jsem se tedy od bicích a postavil se ke zpěváckému mikrofonu,“ vzpomínal na moment, kdy se z něj stal zpěvák. Následně zpíval ve skupině The Hipp´s (Hroši) pod vedením svého bratra Jana.
Roku 1967 si ho všiml Jiří Štaidl a nabídl mu profesionální angažmá v pražském Divadle Apollo, kde vystupovaly takové hvězdy, jako byl Karel Gott, Karel Hála a také Pavlína Filipovská, jeho budoucí manželka. Tehdy totiž odjížděl Gott s orchestrem Ladislava Štaidla na roční zájezd do Las Vegas, tudíž se pro skupinu Petra Spáleného vyskytla skvělá příležitost, kterou by byl hřích nevyužít. The Hipp´s s Petrem Spáleným tedy nabídku přijali, na popud Jiřího Štaidla se však přejmenovali na Apollobeat. „Původně měl sice zájem pouze o mě, ale trval jsem na tom, že by měl angažovat celou kapelu, ve které jsem měl velkou oporu. Přemýšlel, přemýšlel a po pár týdnech vyjednávání s tím nakonec souhlasil. Z Hipp´s se stal Apollobeat. A Jirka Štaidl mi napsal první české texty, Plakalo baby a Když dozrálo víno…,“ vzpomínal Petr.
V době, kdy působil v Divadle Apollo, se zrodila láska mezi Petrem Spáleným a Pavlínou Filipovskou, která už za sebou měla jedno nevydařené manželství. Jak po letech přiznala, za krach svého prvního manželství si mohla tak trochu sama. Její muž, kterého poznala v jízdárně na Trojském ostrově, byl prý moc hodný a slušný, ale ona byla na manželství nejspíš nevyzrálá. „No a já udělala tu blbost, že jsem se s ním rozvedla. Byli jsme spolu rok,“ prohlásila. Pak ale poznala charismatického Petra a cítila, že je to ten pravý, se kterým by chtěla založit rodinu.
Pavlína Filipovská
Vzali se a měli spolu 2 dcery - Pavlínu (pozn. dnes známá moderátorka Pavlína Wolfová) a Johanu. Po narození dcer ale došlo na manželskou krizi. Pro Pavlínu Filipovskou byly dcery na prvním místě, intimní život s manželem šel na vedlejší kolej. A tak se stalo, že se začal ohlížet jinde.
Pavlína Wolfová
V té době už Divadlo Apollo neexistovalo, Petr Spálený se svou skupinou koncertoval samostatně. Počátkem 70. let si změnili název na skupinu Apollo a slavili úspěch v prodeji gramofonových desek. Pak do zpěvákova života vstoupila krásná o 5 let mladší zpěvačka drobné postavy, která budila pozornost svými minisukněmi. Miluše Voborníková byla označována za sexbombu divadla Semafor, kam se dostala díky vyhranému konkurzu v roce 1968. V Semaforu zaujala půvabná tmavovláska na první pohled i poslech. Nejprve vystupovala jako jedna z „šantánových girls“, později sólově. Pozornost si získala nejen díky krásným nohám, ale také díky svému temnému altu. Úspěch jí přinesly roztančené písničky, při kterých předváděla své pohybové schopnosti. Vystupovala také v pořadech Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka.
Miluška Voborníková
Spolupráce Petra a Miluše začala počátkem 70. let. „Miluška je tvárná, šikovná, přizpůsobivá, chápavá, empatická a velmi nápomocná. Taková moje dobrá víla. Původně přišla jenom do studia, aby se mnou nazpívala duet Mně se zdá, jinak často nahrávanou píseň Johna D. Loudermilka Break my mind, v tomto případě podle předlohy Lee Hazlewooda a Ann-Margaret. Její hlas, a nejen hlas, se mi tehdy zalíbil. Brácha ji tedy sehnal a písničku jsme spolu natočili. A už u nás zůstala. Jenže – přesně v té době jsme dostali od Pražského kulturního střediska zákaz činnosti. Trvalo to skoro rok, než nás z toho vytáhnul Pragokoncert, ke kterému jsme přešli,“ popsal Petr.
V začátcích jejich spolupráce účinkovali společně v úspěšné hudební komedii Dlouho, dlouho spím v Divadle Rokoko. Libreto napsali cimrmanologové Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka, představení režíroval Jiří Menzel. „Mám na to ty nejlepší vzpomínky. Divadlo bylo pokaždé vyprodané, lidé se bavili vtipným příběhem, zatímco hudební složku téhle komedie tvořily písně, které jsme běžně hráli na koncertech. Souběžně s tímto divadelním představením jsme samozřejmě cestovali se svými koncerty po republice, divadlo bylo spíš takové milé zpestření v tom koncertním kolotoči,“ vzpomínal zpěvák. Po sametové revoluci pak oba přijali nabídku angažmá v Divadle Jiřího Grossmanna.
Mezitím se mezi nimi rozhořela láska, kterou jen těžko skrývali. Z jejich pracovního vztahu vznikl vztah milostný, o kterém si povídala celá Praha. Pavlína dlouhou dobu dělala, že nic neví, pak jí ale jednoho dne došla trpělivost a po pětiletém manželství následoval rozvod.
Vztah mezi Petrem a Miluškou se stal oficiálním. To, že nešlo jen o letmé vzplanutí, svědčí to, že ji požádal o ruku a roku 1980 si řekli své ano. Z jejich vztahu vzešla roku 1981 dcera Barbora, která se živí jako počítačová grafička. Usadili se v malém domku za Prahou, kde si užívají klidného života.
Zvládli spolu nejednu těžkou chvíli. Ještě v době, kdy nebyli manželé, se Miluška stala účastnicí vážné dopravní nehody. Měla štěstí, že neskončila na invalidním vozíku. Toho dne, 15. 6. 1976 se podruhé narodila. Stačila vteřina, která ji poznamenala po zbytek života. Stalo se to na cestě z Opavy do Ostravy, kde měli koncertovat. Znenadání do nich napálil protijedoucí vůz a zpěvačka skončila v nemocnici. Deset dní byla v bezvědomí. „Měla jsem jít do invalidního důchodu. V šestadvaceti letech! Vehementně jsme se tomu bránila. Jako bývalá baletka jsem se naučila znovu chodit a udržet rovnováhu, ale těžký úraz hlavy zcela napravit nešlo. Od té doby neslyším na jedno ucho,“ vzpomínala. Navíc si z nehody odnesla řadu jizev, které jí zůstaly po zranění obličeje. Naštěstí jsou umístěny tak, že je lze zakrýt vlasy. Díky této události zcela přehodnotila náhled na život.
Také Petra začaly sužovat zdravotní problémy, ale až ve vyšším věku. Jeho zdravotní problémy vyvrcholily v roce 2011 kolapsem během koncertu v Brně. Tehdy dostal křeč do obličeje, tudíž vystoupení nedokončil. Podezření na mrtvici se nepotvrdilo, šlo naštěstí pouze o následek přepracování. Nicméně to byl jen začátek. Posléze Petra postihly urputné bolesti krční páteře, kvůli nimž musel na operaci, při které mu zavedli do těla šrouby. Bohužel i po těžké operaci ho dál sužují bolesti. Jeho zdravotní stav ho donutil ukončit načas hudební kariéru.
Naštěstí má po svém boku Milušku, která je původní profesí zdravotní sestra a která o něj láskyplně pečuje. „Miluška mi z jednoho pokoje udělala jakýsi nemocniční pokoj včetně speciální polohovací postele, která je vysoká, takže jsem se z ní mohl po břiše lehce sešoupnout a postavil na nohy. Mě by něco podobného si pořídit vůbec nenapadlo,“ prozradil Petr. „Bez ní bych nemohl vůbec být. Víte, já jsem celkem takovej línej člověk a spoustu věcí bych si vůbec neudělal. Miluška je skvělá. Stará se o mě, rozumíme si a je to velmi dobrej člověk,“ dodal. Lékaři další operaci nedoporučují, nezbývá mu než rehabilitovat a brát prášky proti bolesti. Finanční nouzí naštěstí netrpí. Vedle důchodu dostávají tantiémy. Příjemným přilepšením jsou také peníze z pronájmu bytů, které se nachází v jednom pražském činžáku, který jim osud nadělil v podobě dědictví.
Zdroje:
1) ROHÁL, Robert. Legendy československé populární hudby: 70. a 80. léta. Praha: Grada, 2014. ISBN 9788024753645.
