Článek
Herečka Nina Divíšková se do srdcí diváků zapsala zejména svou postavou babičky Běty z retro seriálu Vyprávěj, který mapuje osudy členů rodiny Dvořákových v kulisách historických událostí od roku 1964.
Představitelka babičky Běty byla velkou herečkou malých rolí. Kvůli jejímu třídnímu původu se jí nedostávalo tolika šancí. Byla stranou pozornosti, což bylo podle jejích slov to nejlepší, co ji mohlo potkat. „Divadlo mi určitě - přes všechny bolesti a strasti - dává pocit sebeuspokojení, hravosti, důstojnosti a snad i svobody. Pro mě je ale v životě nejdůležitější rodina,“ uvedla herečka. „To je má svoboda, to je mé slunce, bez kterého bych jen těžko dokázala žít,“ dodala. Raději nechala vyniknout svého muže, herce a režiséra Jana Kačera, kterému byla životní oporou více jak padesát let.
Nina se narodila do brněnské rodiny, která poněkud vyčnívala. Oba její rodiče patřili v předválečném Brně k významným postavám tamního společenského života. Její tatínek Karel Divíšek, přezdívaný Tunal, byl mužem mnoha zájmů a profesí. Sportovně létal s letadlem, závodil na motocyklu i v automobilu, provozoval autoškolu, byl také potápěč a jeskyňář. Pro Ninu byl vzorem, dlouhé roky na něj byla fixovaná. I její maminka byla výjimečná. Byla nejen krásná, ale také uznávanou tanečnicí. Provozovala taneční školu, kde se ledasčemu přiučila i malá Nina. „Tanec herci pomáhá po celý život. Když ovládáte své tělo, snadno zahrajete starou, mladou, rozvernou, smutnou, intelektuálku, magora…,“ hodnotila maminčinu školu herečka.
Když Nina pozorovala svou maminku, rodila se v ní láska k umění, která vyústila v touhu stát se herečkou. Osud ji zavedl na pražském DAMU, kde se v 50. letech seznámila i ses svým budoucím mužem, Janem Kačerem. Slušně jej pozdravila, ale on si něco kreslil a ani nezvedl hlavu. Tehdy jí přišel nesmírně nafoukaný. Za jeho chováním ale nestála nafoukanost, ale plachost. Nina ho zaujala na první pohled: „Byla to noblesní osoba, až aristokratická. Mluvila hlubokým altem a byla z Moravy.“
Jan Kačer
Už tehdy Jan Kačer věděl, že před ním stojí výjimečná žena, nicméně to nějakou dobu trvalo, než se z přátelství stala láska. Chodívali spolu do divadel a pak si o představení dlouze povídali. Čím více času spolu trávili, tím více jí obdivoval. Najednou si začal uvědomovat, jak moc je mu nepříjemné, že Nina každý pátek odjíždí do Brna, kde už na ni netrpělivě čeká letitý ctitel Vašek. „Vždycky když se vrátila z Brna, věděl jsem, že ji musím začít stále znovu a znovu dobývat. Nebylo to jednoduché, ale já si prostě řekl, že do toho půjdu. I přes to, že jsem musel čelit neskutečnému sokovi, kterým byl dvoumetrový svalovec, veslař, antisemita s vlastním autem, jenž se navíc těšil obdivu Ninina táty,“ vzpomínal Kačer.
Kačer vytrval a vyplatilo se. Nina nakonec dala přednost přemýšlivému studentovi, se kterým se jí tak dobře povídalo, před svalovcem. Hned po škole, v roce 1959, odešli do Ostravy, kde spolu založili rodinu. Poměrně v krátké době za sebou se jim narodily dvě dcery, zažívali příznivé období nejen v soukromí, ale také v profesní oblasti. Dostali nabídku angažmá ve vznikajícím Činoherním klubu, kde vytvořili první herecký soubor.
V rozletu je ale zarazil rok 1968. Jan Kačer musel téměř ze dne na den skončit ve svém milovaném divadle. Zachránila ho ale nabídka z Ostravy, kde strávil dalších deset let. Nina zůstala v Praze, kde se sdrala o dvě dcery Simonu a Kláru, ke kterým přibila dcera Adéla.
Právě v tomto období, kdy byl Jan pracovně v Ostravě a každý víkend za rodinou dojížděl, svou ženu nejvíce obdivoval. Nina se totiž rozhodla pro početnou rodinu vybudovat prostorný domov, což se jí nakonec díky její urputnosti povedlo. Vyhlídla vhodnou parcelu a nedala pokoj, dokud nedosáhla svého. „Tu parcelu ve Slivenci u Prahy jsme získali usilovnou snahou. Moc se nám líbila a já byla urputná a majitele neustále bombardovala dotazy, zda by ji skutečně nechtěl prodat. No a nakonec prodal. Když se ale začalo stavět, Honza byl najednou v Ostravě a všechno zůstalo na mně. A tak jsem jezdila s kolečkem, domlouvala se se zedníky a instalatéry, sháněla materiál a vozila cement. Naštěstí se vždycky našel někdo, kdo mi pomohl,“ vzpomínala na budování domova Nina.
Jan se nakonec dostal zpět do Prahy a rodina byla opět kompletní. Když už to vypadalo, že už je nemůže nic zlého potkat, herečce diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Péče o ni byla velmi vyčerpávající, poslední rok už Nina nevycházela ven. Pro Jana Kačera se poslední roky života s jeho milovanou „Diviznou“ staly utrpením. „Nesnáším tu nemoc. Mám čím dál víc Ninu rád. Čím je hubenější, tím víc ji mám rád. Ale projevy nemoci, sobecké výkřiky a poroučení: ‚Dej mně pivo, dej mně cigaretu!‘ A jak se opakuje, jak zapomíná… To mě tak neobyčejně štve, že na ni někdy i řvu. Stáří člověk nezastaví a není to jednoduché,“ přiznal upřímně herec v jednom ze svých rozhovorů.
I přesto, jak péče o nemocnou ženu byla náročná, nepřestal ji milovat: „Žil jsem s několika Divíškovejma. První byla naivka, měla sedmnáct, osmnáct let, byla z Brna, mluvila altem, a když jsem ji pozval do hospody, chtěla kompot a hósku. Nenáviděla každého, kdo kouřil a kdo pil, to byl alkoholik. Pak to byla novomanželka v krásných šatičkách. Pak přišla nádherná maminka, která se starala o dvě, později o tři děti, potom zase teta, když se starala i o jiné, pak byla matróna, to když se děti začaly vdávat, a teď je bába. Tak s těmito ženskými jsem žil. Furt je to ta samá, ale v podstatě furt jiná.“
Alzheimerova choroba ničila jak Ninu, tak její rodinu, která se o ni starala. Její blízcí se trápili vědomím, že ji nelze nijak pomoci. Občas měli i pocit, že je to nad jejich síly. Přesto s ní zůstali až do jejího konce, který nastal 21. 6. 2021. Za necelý měsíc by oslavila pětaosmdesáté narozeniny.
Zdroje:
2) REMEŠOVÁ, Michaela a SCHUSTER, Roman. Herecká manželství: …i ta bez prstýnků. 2017. ISBN 978-80-905355-9-6.
