Článek
Když končila naše rodinná dovolená v Bulharsku, říkala jsem si, jak je super, že nám výjimečně vše tak nějak klaplo. Po letech jsme se odhodlali někam letět. Ten, kdo má malé děti jistě ví, jak takové cestování může být náročné. Záměrně jsme proto volili odlet a destinaci tak, abychom v dopravních prostředcích strávili co nejméně času. Aby byl celkově ten transport snesitelný i s naší nejmladší tříletou dcerou. Zvolili jsme let z Českých Budějovic do Burgasu. Sice nás lákaly i jiné destinace, ale to bychom museli letět z Prahy, což by celkový čas strávený na cestách poněkud prodloužilo.
Bylo tolik věcí, co se mohlo pokazit. Byla jsem skoro až v úžasu, že v den odletu nikdo z nás není nemocný, let nemá zpoždění, v letadle nám dali sedadla vedle sebe, cestou žádné dítě nezvrací, v hotelu žádný problém, pokoje jsou rezervované, po příjezdu jsme se dočkali i pozdní večeře. Dokonce i počasí docela vyšlo, pršelo jen jeden den.
Pak nastal den odletu, a jak se říká, nechval dne před večerem. Do konce letu z Burgasu do Českých Budějovic zbývalo už jen několik minut, když tu se najednou ozval hlas kapitána, začínající slovy: „Vážení cestující, mám pro vás bohužel špatnou zprávu…,“ což jsou slova, která opravdu nechcete slyšet. Jelikož v letadle seděla i značně unavená dětská posádka, nebylo anglicky mluvícímu kapitánovi úplně tak dobře vše rozumět, tu a tam zabrečelo nějaké to dítko, takže nezbývalo, než nastražit uši a skládat si mozaiku z toho, jaké kusé informace kolem nás prosviští od ostatních cestujících.
Pochopila jsem, že nepřistaneme v Českých Budějovicích, neboť letiště neumožňuje přistání, místo toho přistaneme v Praze. To samozřejmě vyvolalo řadu otázek. Vždyť je pěkné počasí, žádná bouřka, nebo vichřice. Co má sakra budějovické letiště za problém? Dle udiveného výrazu ostatních jsem asi nebyla jediná, kdo by měl rád odpověď na své otázky. Během přistávání v Praze byli všichni až tak zaražení, že zapomněli tleskat kapitánovi za zdárné přistání.
Po přistání jsme netrpělivě očekávali další informace, které se ale bohužel nedostávaly. V hlavě jsem si už začínala plánovat cestu z pražského letiště s kufry a čtyřmi dětmi na vlak do Budějovic. Jenže to by nás také z toho letadla musel někdo pustit.
Teplý letní den, letadlo plné lidí, malé děti dávající najevo svou nelibost s nastalou situací a bulharský personál, který má minimum informací. Zásoby pití a jídla minimální a do toho nevíte, kolik času ještě strávíte na cestách. Po nějaké době se ozve kapitán, že se do Budějovic poletí, jen neví za jak dlouho a že jak bude mít nějaké informace, dá nám vědět. A tak to člověk zkouší zlehčovat, pobízí dětičky ke sledování letadel, protože tolik letadel, jako je v Praze, na budějovickém letišti jen tak neuvidí. Naštěstí naše dítka letadla zaujala, takže ve výsledku z toho měla zážitek.
Náhle se po hodině a půl čekání znovu rozburácely motory, posádka zavřela dveře, rozsvítil se signál zapnutí pásů, z čehož se dalo usoudit, že nejspíš odlétáme. Jen co jsme vzlétli, měla jsem pocit, že zase postupně přistáváme. Po půl hodince letu jsme konečně, po lehce tvrdém přistání, byli v Budějovicích. Všem spadl kámen ze srdce, takže i na to tleskání došlo.
Až po příjezdu domů se člověk dozvěděl, v čem byl zakopaný pes. Českobudějovické letiště kromě našeho letu odklonilo rovněž také let z Turecka. Důvodem měla být aktivita české armády ve vzdušném prostoru, který sousedí se vzdušným prostorem jihočeského letiště. „Toto není žádný technický problém našeho letiště, ani letadel, my jsme to nezavinili, cestujícím jsme se omluvili. Cestující (kteří mají ve středu odletět do zahraničí) jsou odbaveni, připraveni k odletu. Jakmile armáda otevře vzdušný prostor, letadla sem přiletí,“ sdělil médiím ředitel jihočeského letiště Ivan Trhlík. Tak nevím, mně jako cestující se letiště neomluvilo, natož aby mi danou nepříjemnost nějak vysvětlilo.
Armáda tvrdí, že tato akce byla řádně ohlášena. „Konaly se ostré mezinárodní střelby českého stíhacího letectva a německých vzdušných sil ve VVP Boletice. Předem bylo vyhlášeno omezení vzdušného prostoru, a to v konkrétních lokalitách, kam zasahoval i vzdušný prostor letiště v Českých Budějovicích,“ tvrdí mluvčí armády Magda Dvořáková. Oznámení o omezení vzdušného prostoru je prý vždy plánované, a to měsíc dopředu.
Jako cestující si kladu otázku, zda daná armádní aktivita nešla přeci jen nějak lépe naplánovat. Tyto dovolenkové charterové lety se plánují několik měsíců dopředu. Tento konkrétní měl stanovené časy už před pěti měsíci. Navíc budějovické letiště není tak frekventované. Kolik tu denně přistává letadel? Podle mluvčí letiště Šárky Glaserové nebylo letiště o uzavření vzdušného prostoru dopředu informováno. Jak je to možné?
Naštěstí jsme v pořádku dorazili domů. I tak si ale říkám, opravdu to nešlo lépe zkoordinovat? Jako že střílet nejde po ranní kávičce? To to musí být odpoledne? Takto to vypadá, že si armáda hraje na svém vlastním písečku. Že ji nezajímá, co se děje v jejím sousedství, jak svou činností ovlivní ostatní. Jak je možné že letiště i armáda říkají, že jsou v tom nevinně, že to není jejich chyba? Kvůli neochotě zamyslet se, jak to zkoordinovat, mnoha lidem vznikl zbytečný stres a my krátce po příjezdu řešili plačící pětiletou dceru, kterou bolí uši. Ono přeci jen to opakované přistávání a vzlétání může být pro ty dětská ouška náročné. A samozřejmě za to nikdo nemůže. No a otázky typu, kdo ponese náklady za náš vyhlídkový let nad Prahou, si už radši nekladu.
Zdroje:
