Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jsem paštikář a nestydím se za to. Relikt z dob socialismu si neseme v sobě všichni

Foto: Veronika Zoubková

My, Češi, býváme občas označováni za národ paštikářů. Jde o takový náš poznávací znak v zahraničí.

Článek

Zatímco někteří využívali v 90. letech příležitost vycestovat za hranice a užít si dovolenou u moře, my jsme to tak z finančních důvodů neměli. A nemyslím si, že bych byla nějak výrazně ochuzená. Bohatě mi stačil český rybník.

Za socíku byly zájezdy k moři vzácné. Slanou vodu si mohli užít jen někteří a to na určených místech. Člověk k vycestování potřeboval výjezdní doložku a devizový příslib. To krom jiného znamenalo, že se ke konkrétní dovolené konkrétního zaměstnance vyjadřoval a dával s ní souhlas zaměstnavatel.

Místo na Západ mířili lidé do spřátelených zemí socialistického bloku. „Atraktivita je v zemích, kde mají moře, kde je teplé počasí. Bylo to Rumunsko, Bulharsko a částečně také Albánie. Potažmo se jezdilo k Baltu,“ říká historička Lenka Krátká z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Monopol na zahraniční zájezdy měla cestovní kancelář Čedok.

Lidé dříve trávili svůj čas různě. Rozšířilo se ježdění na chaty a chalupy. S rozvojem automobilismu přišel také fenomén autokempů, paštik a masových konzerv. „Zájezdy se samozřejmě pořádají do hotelových ubytovacích kapacit. Ale i v přímořských oblastech a pak všude jinde se masově rozvíjí turistika autokempů. Cestovalo plné auto naložené rodinou a zavazadly se stanem a cestovalo se většinou neklimatizovanou Škodou 100 bez objednávky na neznámé místo,“ popisuje Krátká. Vařič, nádobí a trvanlivé potraviny byly vedle spacáků a stanu běžnou součástí vybavení při cestování do tuzemských kempů nebo do autokempů v Bulharsku. „Na jednu stranu je pojmenování ‚národ paštikářů‘ do jisté míry dehonestující. Na druhou stranu si uvědomme, že v sedmdesátých letech je centrálně řízené hospodářství a do značné míry nefunkční ekonomika. Takže mít s sebou konzervu znamená mít u sebe nějakou základní potravinu. Na daném místě se pak dalo zakoupit pečivo, jižní ovoce, když bylo potřeba, to byla jistota,“ dodala historička.

Ještě před sametovou revolucí byla má rodina celkem akční. Také jsme jezdívali do autokempů, jen jsem byla příliš malá, abych si to pamatovala. Přesto na sobě pozoruju určitý vliv tohoto období. Dodnes se mi líbí táborové písničky. Zvuk práskání ohně a pohled na noční oblohu mě uklidňuje. Když mám někam vyrazit na výlet nebo dovolenou, přemýšlím, jakou trvanlivou potravinu s sebou zabalit. Na paštikách si pochutnám i dnes.

„Je pravda, že to téměř ikonické vepřové nebo hovězí maso ve vlastní šťávě nebyla špatná konzerva. Možná i proto, že nebyla v tak vysoké míře rozvinutá technologie náhražek. A obsluhy aerolinek dodnes vzpomínají také na ikonické sušenky tatranky, které nás proslavily po celém světě,“ zhodnotila kvalitu trvanlivých potravin Krátká.

Náš národ je dovážením si vlastních potravin na dovolenou pověstný. Možná i proto je tak oblíbený film Účastníci zájezdu, který tak pěkně vykresluje české turisty. Myslím, že scéna, ve které si jedna rodinka vaří na pokoji jídlo, je pověstná.

Když jsem na dovolené, vařič sice s sebou nevezu, nicméně nějakou tu potravinu si do zavazadla vždy přibalím. Nikdy nevíte, co se může stát a ne vždy je poblíž nějaký obchod. Nejsem asi jediná, kdo to tak má. Není divu, že si toho všímají v zahraničí a označení „český turista“ na sebe nabaluje nemálo vtipů. Zajímavě tento pohled mapuje dokument Obnažený národ. Zde se divák seznámí s tím, jak Chorvati nahlížejí na české turisty. Mezi rozšířené chorvatské vtipy patří např.: „Nezapomněl jsi do těch sandálů ponožky? A kde máš to pivo?“ Podle Chorvatů si totiž Češi na dovolené vozí moc věcí. V jejich zavazadlech prý nechybí dostatek piva, konzerv, paštik a vařič, aby si na pokoji mohli dělat kávu.

Ten, kdo někdy zažil nějaký nedostatek, se snaží být připraven. Někdo to má zase tak, že nechce zbytečně utrácet. A někdo třeba jen chce jíst jen to, na co je zvyklý. Já ráda ochutnám mnohdy kvalitnější zahraniční stravu, nicméně bývám radši opatrná a dělám si drobné zásoby. Mám v sobě někde hluboko uložené, že člověk má být připraven na ledacos a nespoléhat se jen na nabízené služby. A tak se řadím mezi ty paštikáře a nestydím se za to.

Zdroje:

2) film Účastníci zájezdu

3) dokument Obnažený národ

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/213562262600005/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz