Článek
Tuto otázku jsem si položila, když se mi do rukou dostala knížka Ani ryba, ani rak, ve které je vysvětleno několik idiomů, tedy ustálených slovních spojení. V knize jsou k českým idiomům uvedeny i ekvivalenty v jiných jazycích EU. Občas je to zajímavé počtení.
Jistě všichni víte, co znamená slovní spojení: Je to pro mě španělská vesnice. Tento idiom vyjadřuje něco neznámého nebo nepochopitelného. A víte, jaký obdobný idiom mají v Německu? Když je pro Němce něco nepochopitelné, řeknou, že je to pro ně česká vesnice. V Polsku by zase řekli, že je to pro ně český film. Co to o nás asi vypovídá?
To, co si o nás lidé v zahraniční myslí, je dáno tím, jakou s námi mají osobní zkušenost. Tedy třeba jak se chováme na zahraniční dovolené. Jací jsme my Češi jako turisté?
Nejblíže nám jsou asi Slováci. Těm, zdá se s českými turisty občas už dochází trpělivost. A to kvůli porušování pravidel ve Vysokých Tatrách. Například loni Slováky pobouřilo chování českých turistů, kteří navzdory upozornění, že je zakázáno koupat se v tamních jezerech, se vykoupali v jednom z Žabích ples a své fotografie sdíleli na sociálních sítích. Češi také často podceňují své síly a někdy to končí i tragicky. Na téma, jaký je český turista, vznikl i klip od slovenské kapely Smola a Hrušky ve spolupráci s Lou Fanánkem Hagenem. Píseň s názvem Český turista v Tatrách je pojata humorně. V klipu vystupuje coby český turista Pavel Novotný, který v bílém tílku a s ponožkami v sandálech vyrazí na túru do Tater. Společnost mu dělá slečna v botách na vysokých podpatcích. Samozřejmě pak po nich musí pátrat horská hlídka.
Anketa
Když se řekne český turista, vybaví se mi film Účastníci zájezdu. Film vtipně pojednává o českých turistech, kteří jedou autobusem k moři. Hlášku řidiče autobusu o podšálcích zná snad skoro každý. Je zde několik vtipných scén, které odráží českou povahu. Třeba jak si jedna rodinka vaří na pokoji jídlo. A právě to, jak si vozíme na dovolené své jídlo z domova a používáme na pokojích vařiče, je zdá se docela pověstné. Alespoň v Chorvatsku.
Nedávno jsem zhlédla starší dokument Obnažený národ, který je o tom, jak Chorvati nahlížejí na české turisty. České turisty mají rádi, nicméně nad jejich chováním občas kroutí hlavou a občas na ně dělají vtipy. Např. Nezapomněl jsi do těch sandálů ponožky? Nebo kde máš to pivo?
Prý to ale není jen o ponožkách v sandálech. Je to způsob uvažování. Fenomén český turista, je dle Chorvatů jistý předpoklad, že jsou Češi v něčem nemožní. Například se chovají hloupě, jsou často opilí a co se týká jídla, jsou nenasytní. Jdou v pantoflích do hor nebo se na lehátku ztratí na otevřeném moři. Berou s sebou vždy spoustu věcí. V jejich zavazadlech nechybí hodně piva, konzerv, paštik a vařič, aby si na pokoji mohli dělat kávu. Pořád si vaří. Když je stravování formou švédských stolů, opět prý mezi turisty spolehlivě rozpoznáte Čecha. Ten si na talíř nabere pořádnou hromadu jídla se slovy: „Kolik jsem si toho nabral? Vždyť to ani nesním! Ale když už jsem si to zaplatil a nebylo to zrovna levné…“ Občas se podivují, jak moc šetříme. Celý rok šetříme na dovolenou, abychom pak i na dovolené byli asketičtí. Oni žijí okamžikem.
Anketa
Závěr dokumentu končí epilogem, který shrnuje pohled na českého turistu. Češi se nechovají jako dospělí. Přežívá v nich duše dítěte, duše Pata a Mata. „Věční optimisté Pat a Mat, mohou být stokrát upozorněni, že míchačku nelze vyrobit z bubnu pračky, ale budou to pořád zkoušet. A když dostanou ránu proudem z podomácky vyrobené míchačky nebo když je vítr zanese tam, odkud již není návratu, Pat a Mat zemřou, protože příliš milovali život.“
Na dovolené jsem nebyla již několik let, tudíž se mi hůře posuzuje chování českých turistů. I já mám zkušenosti se stravováním Čechů, kdy jedna česká turistka potajmu vynášela z hotelové jídelny v ubrousku zabalenou housku. Jsme shánčlivý národ. Už dávno neplatí, že slevové akce jsou doménou hlavně důchodců. A také jsme národ, který nemá problém s obcházením pravidel. Dalo by se říci, že jsme stejně jako Pat a Mat vynalézaví. A ne vždy to dopadne dobře.
Dokument popisující chování českých turistů je z roku 2014. Možná se naše chování se zlepšující se životní úrovní někam posunulo. Možná v jiných exotických destinacích, kam létají ti bohatší Češi, jsme vnímáni jinou optikou. Nicméně když na internetu zadáte do vyhledávání spojení český turista, vyjede vám černá kronika, a to o něčem vypovídá.
Zdroje:
1) VALINA, Ondřej. Ani ryba, ani rak: 40 idiomů ve 24 evropských jazycích. Ilustroval Jitka F. M. HOLEČKOVÁ. Praha: Fragment, 2018. ISBN 978-80-253-3886-5.
4) https://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/213562262600005/
