Článek
Miroslav Zikmund se dožil úctyhodných 102 let. Za svůj život stihl procestovat téměř celý svět. Podle jeho syna Miroslava měl slavný cestovatel stále co dělat, celý život víceméně nestíhal.
Narodil se 14. února 1919 do rodiny strojvůdce Antonína Zikmunda. Mirkovi se tak díky zvýhodněné jízdence otevírala cesta prozkoumávat tehdejší republiku ještě i s Podkarpatskou Rusí. Cestovatelská vášeň se projevovala už při jeho studiích na plzeňském gymnáziu.
Během studia na Vysoké škole obchodní v Praze se seznámil se svým nejlepším přítelem Jiřím Hanzelkou, se kterým ho pojila stejná cestovatelská vášeň. Jejich plán cesty kolem světa přerušila druhá světová válka, během které museli kvůli německým okupantům přerušit svá vysokoškolská studia. Mirek po dobu války pracoval jako pomocná síla v kanceláři, získal tak alespoň prostor ke vzdělávání se v jazycích.
Zikmund a Hanzelka
Jak ale válka skončila, mohli začít uskutečňovat své sny. Po dokončení vysoké školy vypracovali plán své cesty a předložili ho vedení Tatry. Jejich projekt se podniku natolik zalíbil, že jej podpořili. Prozíravě viděli v jejich cestách potenciál pro propagaci Tatry. Mladým mužům byla proto poskytnuta nová Tatra 87, se kterou se roku 1947 vydali do Afriky, kde jako první na světě pokořili autem Núbijskou poušť. Následně zamířili do Jižní Ameriky, kde se z Argentiny dopravili do Mexika. Jejich cesta se ukázala jako skvělá obchodní příležitost pro Tatru, neboť mladí muži zasílali do Československa mnoho objednávek na Tatrovky. Vedle toho si dělali také mnoho záznamů ze zajímavých míst. Postupně se z nich stali reportéři, fotografové a filmaři.
Tatra 87
Po třech letech cestování se vrátili domů, kde se prakticky ze dne na den se stali atrakcí. O svých zážitcích napsali několik knih, jezdili po besedách, v kinech uváděli své snímky. „U nás se nikdy veřejnost nedozvěděla, kterou kapitolku knihy napsal Jiří a kterou jsem napsal já. Ani kdo je autorem jednotlivých fotografií. I honoráře nám chodily na společný účet. Fifty-fifty. A hotovo,“ popsal vzájemnou spolupráci Zikmund. O jejich zážitky, jak přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, jak vystoupali na vrchol Kilimandžára, nebo jak se setkali s Pygmeji či lovci lebek, byl velký zájem.
Archiv h+Z, fond Hanzelka Zikmund, Ekvádor 1950
Mladí muži se v 50. letech usadili v tehdejším Gottwaldově, kde založili své rodiny. Na krátký čas dokonce bydleli kousek od sebe. Mirek se v roce 1953 oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla v Praze Evou Maškovou a zkoušel žít poklidný rodinný život. Roku 1955 se dočkal syna Miroslava, jenže ho to stále táhlo do světa.
Opět vyrazil se svým parťákem prozkoumávat daleké kraje. Tentokrát naplánovali cesty do Asie a Oceánie. Jako dopravní prostředky zvolili terénní Tatry 805. Navštívili například Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko nebo Irák.
Tatra 805 Zikmunda a Hanzelky
Během svých cest nasbírali velké množství filmového materiálu a fotografií, zažili velké dobrodružství, bohužel na to doplatil jejich rodinný život. „Oba jsme už měli děti. Když jsem v roce 1959 zase odjížděl, byly mému synovi 4 roky. Vrátil jsem se domů a bylo mu deset. V období, kdy děcko potřebuje mámu a tátu nejvíc, jsem se toulal po světě,“ konstatoval Miroslav Zikmund v roce 1994.
Archiv H+Z, fond Hanzelka Zikmund, Indie,Kašmír 1960
To, že by místo Hanzelky vzal s sebou svou milovanou ženu, ho ani nenapadlo. Nedovedl si představit, že by se kolem světa vydal manželský pár. „Nikdy jsme na cestách takovou dvojici nepotkali. Strávit spolu prázdniny, to ano, ale pět a půl roku? Často jsme se ocitli v situacích, do kterých by chlap, kdyby s sebou měl mít milovanou ženu nebo partnerku, nikdy nelezl. Řekl by: ,Tam tě nepustím.´“ A tak nechal rodinu doma a společně se svým kamarádem nasadil své toulavé boty.
Doma nechal malého syna, kterého v podstatě vychovávali prarodiče. „Když jsem se narodil, tak maminka byla se mnou doma, ale později se dostala do Národního divadla v Praze, kde i bydlela. Do Zlína jezdila, ale moc času neměla, tak jednou dvakrát za měsíc. Tatínek byl doma dvakrát za dobu druhé cesty. Jednou, to byl rok 60, nebo 61, to bylo ze zdravotních důvodů. Podruhé přijeli v roce 1962, jeli jsme na dovolenou všichni tři do Tater na Štrbské pleso,“ vzpomínal na dětství cestovatelův syn pro idnes.cz.
Rodičů si moc neužil, ale tehdy to vnímal jako něco přirozeného. Nebral to jako újmu, bral to tak, že jsou jeho rodiče pracovně zaneprázdnění a že se nemohou domů přijet jen tak podívat. Táta domů posílal pohlednice, o Vánocích i balík. V novinách vycházeli z jejich cest reportáže, v televizi byly krátkometrážní filmy. Už si ani nevybavuje, zda měl radost, když jej po dlouhé době viděl. „Vím, že někde tatínek řekl nebo napsal, že Hanička Hanzelková tehdy řekla svému tatínkovi při jeho příjezdu strejdo, což nejen jeho šokovalo. Protože ho prostě znala jen z fotek,“ sdělil před 6 lety.
Jak vidno, rodinný život se s cestováním jen těžko dával dohromady a manželství Miroslava Zikmunda zavedlo ke konci. Rozvedli se ještě během jeho druhé cesty. Když se v roce 1964 vrátili z cest, zkoušel se věnovat svému synovi. Zapojoval ho do korektury cestovatelských knih. Desetiletému chlapci dal za úkol hledat typografické chyby a za každou odhalenou chybu dostal korunu. Pro malého chlapce to byla obrovská motivace. Časem se ale začaly projevovat jejich rozdílné povahy a moc blízký vztah k sobě neměli. „Nehádali jsme se, ale rozpor byl znatelný, a ani jeden jsme nehodlali ustoupit a neshodli jsme se. Vlivem všech okolností je mezi námi odstup, každý jsme povahou jiný,“ přiznal jeho syn po letech. Nicméně geny v sobě nezapřel. I on miluje cestování, dává ale přednost železniční dopravě. Stejně jako jeho děda, který byl strojvůdcem i on pracuje u Českých drah.
Ale zpátky ke slavnému cestovateli. Miroslav Zikmund si po návratu domů musel dát kvůli normalizaci od cestování několikaletou pauzu. Oba cestovatelé byli po roce 1970 takzvaně v klatbě a měli nepsaný zákaz nejen publikovat, ale být i zaměstnáni. Zikmund se tedy věnoval zahradě kolem domu a studiu archívu. Dával dohromady svůj rodokmen. Jeho čas přišel až po roce 1989, kdy se rozhodl navštívit Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. Hanzelka s ním ze zdravotních důvodů nemohl jet. Zikmund se i přes pokročilý věk nechtěl cestování vzdát. Stihl se podívat ještě na Sibiř, na Srí Lanku, Maledivy a také do USA.
Dočkal se čestného doktorátu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a udělení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Deníky z cest jsou uloženy v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Jeho životní cesta skončila v Praze dne 1. prosince 2021. Dodnes je spolu s Hanzelkou inspirací pro mnoho dobrodruhů.
Zdroje
4) DOČEKAL, Boris. Život je jen náhoda. Havlíčkův Brod: Hejkal, 1996. ISBN 80-901646-7-6.
