Článek
Narodila se v roce 1920 do rodiny účetního v obchodním domě Brouk a Babka. Maminka byla v domácnosti. Herectví ji lákalo už od dětství, tatínek ale o tom nechtěl ani slyšet. Za podpory maminky chodívala alespoň každou neděli ochotničit. Musela si nejprve udělat maturitu na gymnáziu, až pak mohla na vysněnou konzervatoř. V prvním roce války, kdy studovala, se nesmělo při studiu hrát, přesto vystupovala pod pseudonymem Dáňa Čechová. K volbě příjmení ji inspiroval název ulice, ve které žila. Na škole vydržela jen rok, dostala angažmá v Brně. Jenže divadlo, do kterého nastoupila, bylo během okupace zavřeno. Ředitel divadla následně umřel v koncentračním táboře. Po atentátu na Heydricha, když po celé zemi probíhaly gestapácké razie, ukryla její rodina ve svém bytě manželku režiséra brněnského divadla, Josefa Skřivana. Byla zrovna na návštěvě, host nebyl ale přihlášen. To znamenalo v době stanného práva trest smrti pro všechny obyvatele bytu. Tehdy Dana uplatnila svůj herecký talent. Když přišlo gestapo, sedla si polonahá na postel a dělala, že se učí text nějaké role. Postel, na které byla, tak zapomněli prohledat.
Po uzavření divadla v Brně, působila rok v Plzni. Do Prahy se vrátila v roce 1943. Ve Vinohradském divadle okouzlila o 18 let staršího herce Václava Vydru, syna ředitele Národního divadla. Zkušený a vyzrálý herec Daně imponoval. Dokonce si spolu zahráli i v Měsíci nad řekou, kde Vydra hrál staršího učitele, jenž si Slávku (Danu Medřickou) neúspěšně namlouval. Přitom již byli manželé. Vzali se v roce 1945 po půlroční známosti. Pětadvacetiletá Dana tak sňatkem s třiačtyřicetiletým Václavem vstoupila do slavného divadelnického rodu.
Dana Medřická, film Měsíc nad řekou, 1953
Václav Vydra byl konzervativní, dominantní hlavou rodiny. Ona po jeho boku ale byla šťastná, brali se z velké lásky. Cenila si na něm to, že byl galantní, vtipný a pozorný. Byl pro ni dokonalý muž, kterému ráda porodí syna. Jejich první dítě, které se narodilo krátce po svatbě, se ale bohužel nedožilo jednoho roku. S druhým mateřstvím po smrti svého prvního syna Václava, který umřel na záškrt, velmi váhala. „Mám co děkovat životu za to, že jsem měla vždycky doma bezpečí, že jsem mohla dotvářet v klidu sebe samu v soukromí i na jevišti. Samozřejmě, že život nebyl vždycky lehký. Nerada o tom mluvím, ale když nám zemřel roční chlapeček, bylo to tak strašené, že jsem již nechtěla léta děti. Pak přece jen přišel Vašík…“
Po deseti letech přišlo překvapení. Dana zjistila, že je nečekaně opět těhotná. Narodil se syn, kterému dali opět jméno Václav. Na své druhé dítě se Dana velmi upnula, udělala by pro něj cokoliv. Mateřství si užívala, byla vzornou mámou. Vašík se spolu s divadlem stal náplní jejího života. „Nikdy nezanedbávala rodinu, vždycky mohla vzít syna do školky, pohrát si s ním. Na nic si nehrála, byla prostě máma, která je náhodou herečkou. Nic víc, nic méně,“ uvedl Pavel Rousek pro Čtidoma.cz
Dana Medřícká s manželem a dvouletým Vašíkem, 1958
Dařilo se jí v soukromém životě i v tom pracovním. Kromě divadla točila i pro televizi, objevila se v některých oblíbených seriálech, jako byl např. F. L. Věk nebo Taková normální rodinka. Vybavit si ji můžete také jako macechu v Popelce z roku 1969, nebo z televizního filmu Romeo a Julie na konci listopadu.
Pak ale přišel rok 1968. Na počátku normalizace vystoupila z komunistické strany a na Danu se upřel kritický pohled režimu. Z inscenace Matka kuráž, kde hrála hlavní postavu, se stala politická aféra. Představení, jehož vyznění si zjitřené publikum vyložilo tak, že tanky jsou tanky, co se dá dělat, musíme tu svoji káru táhnout dál, vzbudilo rozruch. Hra byla stažena z repertoáru Národního divadla a protagonisté dostali nepsané zákazy činnosti. Dana sice i nadále zůstala členkou Národního divadla, dostávala ale už spíše podřadnější role. V roce 1974 dostala roli v inscenaci Kočičí hra. Ze zdánlivě bezvýznamné hry se díky jejímu výkonu stal hit. Představení se pro velkou diváckou oblibu hrálo 9 let.
Na pracovním poli byla nedoceněná, v soukromém životě to také nebylo idylické. S přibývajícími roky se horšil zdravotní stav jejího muže. Ten nakonec potřeboval neustálou péči. Stal se z něj morous, už zapomínal. V noci si například umanul, že půjdou do kavárny na kávu. Dana i přesto, že byla noc, vzala na sebe kabát a šla s ním, aby se sám přesvědčil, že je už kavárna zavřená. Pak už skoro nevycházel z domu. Stále k němu cítila velkou úctu, měla s ním velkou trpělivost. Nikdy si nestěžovala, nechtěla nikoho obtěžovat svými starostmi: „Když mě zastaví na ulici neznámí lidé a řeknou mi, že jsem je povzbudila, že jsem jim dala radost, chuť do života k překonání jejich těžkostí, říkám si, že nemám právo nad ničím naříkat.“
Věrně stála po manželově boku až do jeho smrti v roce 1979. Vydra zemřel v nedožitých 77 letech a podle jeho syna, byla jeho smrt vlastně pro oba rodiče vysvobozením. Umíral velmi pomalu. „Otec už byl hodně nemocný, měl roztroušenou sklerózu, špatně chodil, bylo to s ním opravdu těžké. Máma se o něj úžasně starala. To, že zemřel, bylo vlastně vysvobození, jak pro něj, tak i pro mámu,“ uvedl Václav Vydra pro redakci webu Prima Ženy.
Rodinná fotografie
Dana už žádnou velkou hereckou příležitost nedostala, přesto své role maminek a pak babiček hrála excelentně. S radostí sledovala, jak se z jejího syna Václava Vydry stává také herec, dávala mu cenné rady.
V posledních letech svého života, kdy jí už táhlo na šedesát, se stalo něco, co už nečekala. V době, kdy byl její manžel už velmi nemocný, se setkala se svým dávným obdivovatelem. Španělský obchodník a učitel makroekonomie na Karlově univerzitě Artemio Precioso Ugarte herečku obdivoval už od 50. let. Po smrti jeho manželky jejich přátelský vztah přerostl v lásku. „Znali se delší dobu. Patnáct let tady žil, učil tu ekonomii na vysoké škole. Dokonce se mu tady narodily i dvě děti, celkem měl tedy tři. Pravidelně chodil do divadla a mámu obdivoval. Když se rozhodl se svojí tehdejší manželkou vrátit domů do Španělska, chtěl se s ní rozloučit. A tak koupil kytici růží a po představení na ni počkal. Pak poslal pár pohledů, táta si je ještě doma schovával. Pak nás všechny pozval do Španělska, kde jsme měli strávit prázdniny, jenže táta na jaře zemřel. Já byl v tu dobu na vojně, tak jsem jet nemohl. A máma říkala, že tam přece sama nemůže. Naprosto tvrdě jsem ji tenkrát přemlouval, aby letěla, že už se tam také nikdy nemusí podívat. Nakonec tedy souhlasila. Artemio jí tam zařídil veškerý servis, nemusela se absolutně o nic starat. Ze Španělska přijela nadšená, připadala si tam jako královna,“ vzpomínal Václav Vydra.
V roce 1981 si řekli své ano. Díky pozdní lásce rozkvetla. Vedle velkého štěstí ale měla i starosti. Její druhý muž si přál, aby se za ním přestěhovala do Španělska, ona se ale na velké stěhování necítila. Doma jí bylo dobře, měla tu syna a svou milovanou hereckou profesi. Možná Artemio někde ve skrytu duše tušil, že na společné štěstí už nemají moc času.
Její srdce vypovědělo službu v roce 1983. Všichni byli jejím nečekaným odchodem ve věku 62 let šokováni. Představení, natáčení v Maďarsku, rekonstrukce bytu, do toho tlak od jejího muže, aby se za ním odstěhovala, to vše byl komplex okolností, které se podepsaly na tom, že prodělala těžký srdeční infarkt. Artemio se s ní už nestihl rozloučit, přežil ji o 24 let.
Zdroje:
1) Božská Dana Medřická: První syn zemřel, pak ji uštvala láska!
2) ČERNÝ, Jindřich. Dana Medřická. 5., rozšíř. a přeprac. vyd. Praha: Brána, 2002. ISBN 80-7243-163-3.
