Článek
Všimla jsem si, že je tento pán na internetu stále více zmiňován a tak jsem si jej ze zvědavosti vyhledala. Na webu na mě vyskočily fotografie mladého floutka, který sedí s doutníkem v koženém křesle. Byl to pro mě tak trochu šok, že někoho takového opravdu může chtít někdo volit. Nevěděla jsem, zda je to sranda, nebo zda tu svou sebeprezentaci dotyčný milovník rychlých aut myslí vážně. Prvním dojmem na mě působil jako typický představitel zlaté mládeže, který si pod vlivem drog dělá z Prahy závodní dráhu. Pak si k němu člověk dohledá stručné informace a zjistí, že jde o bývalého závodníka, podnikatele a influencera a že co se týká volebních preferencí, získává body hlavně u mladých mužů. Vrána k vráně, pubertální žrouti adrenalinu říkám si.
Nedalo mi to a pustila jsem si debatu pana Turka s paní Nerudovou. A následoval druhý šok. Místo debaty nad tématy jako je Green Deal, válka na Ukrajině či migrační pakt, to byla spíše snaha moralizující dámy pokárat nezbedného hocha za jeho nevhodné chování. Paní Nerudová se hned v úvodu postavila do pozice obhájkyně různých menšin, kterých se prostě musí zastat. Urážek na sociálních sítích už bylo tolik, že prostě cítila, že musí vystoupit a zastat se všech žen, homosexuálů a duševně nemocných, které tento pán uráží. Poté začala vytahovat Turkův jeden starý výrok za druhým, který jej měl očernit. Turek tyto ataky celkem dobře ustál. Dle něj tyto výroky byly často vytrženy z kontextu. Párkrát si i posypal popel na hlavu, že je prostě kluk z paneláku, který možná není tím lepším člověkem a občas řekl něco drsnějšího, nicméně k tomu měl celkem i důvod. Prohlásil také, že kdyby potkal sám sebe v pětadvaceti, že by si asi nafackoval, ale to je prostě vývoj. Na rozdíl od paní Nerudové byl ochoten přiznat nějakou tu chybku, čímž si jistě získal sympatie některých diváků. Každý si prošel určitým telecím obdobím, či udělal něco, na co není zrovna pyšný. Díky tomuto vystupování je mu člověk ochoten odpustit i některé ty přešlapy.
Místo hrubého frajírka jsem zde viděla mladého charismatického muže v obleku, který si po rétorické stránce vedl lépe než kdejaký profesionální politik. Muže, který má svůj pohled na věc a to co říká, má hlavu a patu. K určitým politickým otázkám došlo až k závěru debaty a to co říkal, mi dávalo smysl. Ten, kdo tahá za nitky koalice „Přísaha a Motoristé“, odvedl velmi dobrou práci. Turek je někdo, kdo zaujme a má tah na branku. Žijeme ve světě, ve kterém jsme přehlceni různými podněty. Aby nás něco zaujalo, musí to být výrazné. Něco provokativního. Proč tolik lidí sleduje třeba takovou Agátu Hanychovou? Turek je někdo, kdo si nebere servítky, občas někoho urazí, je specifický. Na rozdíl od jiných politiků je přímý a dokáže si při osobních útocích zachovat klid. Jak sám říká, není z cukru.
Problémem našich politiků je ten, že si svou kampaň staví na anti kampani - vymezování se vůči někomu a nálepkování. Tím, že se určití politici začali vehementně vyhraňovat proti Turkovi, akorát na něj upozornili. A že získává body u mladých lidí? To se tak nějak dalo čekat. Politici si za to mohou sami. Zvolí raději hrubiána než moralistu. Když mladému člověku budete dokola opakovat, že nesmí kouřit a ani na to pomyslet, myslíte si, že si to nebude chtít vyzkoušet? Turek je jako to zakázané ovoce. Víte, že to co občas říká, není správné, ale na druhou stranu nikdo přeci není dokonalý a on je alespoň ochoten to přiznat.
