Článek
Byl takový ten typický jarní den, kdy venkovní teploty téměř atakovaly tropické teploty. Kouknu na hodinky, je čas jít vyzvednout dceru ze školy. Popadnu Kačenku, Evičku dám do kočárku. Ve dveřích si Kačenka umane, že by s sebou chtěla vzít peněženku s penízky, co má na hraní. Ušklíbnu se: „Kačenko, ale musíš si ji hlídat, abys ji nikde neztratila!“ Nebyl čas se dohadovat nad tím, že to není dobrý nápad.
Vyrazily jsme na trolejbus směr škola. Kačenka si peněženku střežila jako poklad, neustále ji držela v ruce. Doufala, že bychom se pak cestou ze školy mohly někde stavit v krámu a koupit třeba zmrzlinu.
Po vyzvednutí dcery pádíme opět na trolejbus. Je hrozný horko. Cestou řeším hlavně malou Evičku, která chce mermomocí z kočárku ven, aby se proběhla. Má prostě zkoumací období. Když se konečně přiblížíme k domovu, najednou mi dojde, že Kačenka už nedrží v ruce svou peněženku. Ptám se: „Kde máš peněženku? Ty jsi ji nechala v trolejbusu?“ Kačenka nasadí překvapený výraz, chvilku přemýšlí a pak sklopí zrak a potichu smutně zamumlá: „Jo.“
Jsou dny, kdy člověka vykolejí i takovéto prkotiny. Nevím, co mě naštvalo víc - to, že jsem jí dovolila si tu peněženku vzít s sebou, nebo že si nehlídá své věci? Doma jsem vyhledala jízdní řád a zkusila vytipovat, kdy daný trolejbus pojede zpět. Pořád ještě ve mně doutnala malá naděje, že by tam ta peněženka mohla zůstat ležet na sedačce. Trolejbus jsem vytipovala správně. Počkaly jsme si na něj, nicméně, asi jak správně tušíte, peněženka tam už nebyla. Taková malá lekce pro Kačenku, že je opravdu nutné si své věci hlídat, protože jak se ztratí, už se taky nemusí najít.
Řekla jsem holkám konejšivě: „No co. Tak jsme alespoň někomu udělaly radost. Někdo bude mít drobáky na kafíčko.“ Snažila jsem se být zuby nehty optimista, což mi není moc vlastní. Podle mě jsou optimisté lidé, kteří nemají dostatek informací. Jsem realista. Někdo by řekl, že spíše pesimista. Ale raději počítám vždy s tím horším scénářem, abych pak třeba byla příjemně překvapená. Život mě naučil, že happy endy jsou většinou jen v pohádkách.
Nedalo mi to a po pár dnech jsem se koukla na seznam ztrát a nálezů, který je na stránkách Dopravního podniku. A ejhle! V seznamu se objevila Kačenky fialová malá peněženka! Vyrazily jsme směr Dopravní podnik. Poté, co jsem detailně popsala onu ztracenou peněženku, nám byla vydána. Kačenka měla velkou radost. I já jsem byla moc ráda. Ne kvůli těm pár korunám uvnitř, které zde poctivý nálezce nechal, ale proto, že jsem se spletla ve své úvaze o ztracených věcech, že ještě stále existují lidé, kteří nalezené věci odevzdávají řidiči.
V záplavě špatných zpráv to bylo příjemné překvapení. Zjištění, že se někdy ve svých úvahách mýlím, mě potěšilo. Málokdy jsem ráda, že nemám pravdu. Tímto děkuji nálezci. I taková drobnost, jako je nález dětské peněženky, dokáže prozářit den.
