Článek
Občas si toho nakládám možná až moc. Při 4 malých dětech si ještě doplňuji kvalifikaci v rámci celoživotního vzdělávání na FPE. Obnáší to mimo jiné také účast na přednáškách. Jsou lidé, kteří učí, protože je to baví a na jejich práci je to znát. Jedním z nich je i pan doktor Procházka a jeho paní. Vyučují pedagogiku a jejich přednášky bývají obohacujícím, místy i vtipným zážitkem. Přednášky zpestřují svými osobními zkušenostmi a užitečnými radami. Mně se do paměti vryl „zlostník“ a „skřítek“.
Zlostník
Pokud pracujete s lidmi, nevyhnete se situacím, kdy vás tu a tam někdo vytočí a bývá obtížné udržet emoce pod kontrolou. A pokud jste v profesi, kde se tak nějak očekává, že budete za každých okolností „nad věcí“, protože svým chováním dáváte určitý vzor, bývá to o to náročnější. Zalíbila se mi proto rada, jak krotit své negativní emoce prostřednictvím „zlostníka“. Jde o jakousi pomůcku, takový ventil. Tato pomůcka je velmi jednoduchá, téměř nic nestojí. Stačí si na papír nalepit fotku někoho, kdo vám dlouhodobě pije krev, dát si ji někam blízko vašeho stolu, ideálně do kabinetu, kde máte své soukromí. A když nastane onen moment, kdy se najde jedinec s ohromnou potřebou testovat sílu vašich nervů a trpělivosti, stačí se usmát, následně se odebrat do kabinetu, vzít „zlostníka“, roztrhat ho, zmuchlat a silou hodit na zem. Nepomohlo? Nevadí, celý proces můžete zopakovat, dokud se stres neuvolní. Pak už jen stačí opláchnout obličej studenou vodou a jde se dál. Jen pozor, aby v tom kabinetu zrovna někdo nebyl, nepůsobí to zrovna dobře.
Skřítek
Další užitečná rada je: „zabij skřítka!“ Dnes ráno se mi opravdu nechtělo vstávat, hlavou se mi linula myšlenka, že prostě jen všem řeknu: „Tak rodinko, maminka si bere dovolenou, nějak si poraďte!“ Nakonec jsem samozřejmě přeci jen vstala a začala fungovat, jako každé ráno. Pokud bych však poslechla svůj unavený vnitřní hlásek, bylo by to v souladu s radou – „zabij skřítka!“ Oč jde? Jsou lidé, kteří toho hodně zvládají, zařizují, díky kterým to okolo nich tak nějak vše plynule funguje, ale nijak to nemají potřebu někde vyzdvihovat. Jejich okolí si zvykne, že určité věci se prostě tak nějak „samy“ udělají a rychle si na to zvyknou. Např. když necháte špinavý ponožky na zemi, tak ony se vždycky nějak samy dostanou do koše na prádlo a tak nějak samy se vyperou. To vše totiž zařizuje takový neviditelný skřítek. No, a někdy je proto dobré „zabít skřítka“. Tedy že ponožky zůstanou na zemi, dokud si jejich majitel nevšimne, že ponožky nemají nožičky a že na té zemi také mohou časem začít překážet a pěkně smrdět. Když skřítek umře, možná si i někdo uvědomí jeho existenci a také to, že některé věci nejsou samozřejmostí.
Pro udržení určité duševní rovnováhy je důležité umět se svými emocemi pracovat. Tu a tam můžeme narazit na nějakého malého člověka, co má potřebu se dělat velkým a mi jsme zrovna v situaci, kdy ho jen tak nemůžeme poslat do háje. Společenská situace nám to nedovoluje. Je normální, že se člověk tu a tam naštve, ale musí umět s emocemi pracovat. Musí se je naučit ovládat, aby emoce neovládly jeho. Je důležité mít nějaký ventil, ne jen emoce neustále potlačovat, to není zdravé. Stejně tak je důležité umět říct NE a umět vypnout. Prostě zabít skřítka a seknout s sebou na gauč.
