Článek
Bohémský Waldemar Matuška byl svého času velkým idolem. Ke skvělému hudebnímu vystoupení mu stačila jen jeho kytara a jeho skvělý hlas. Nepotřeboval velký orchestr za zády. Jeho písně si mnoho lidí brouká dodnes. Vždyť kolik tu běhá Terezek? Nebýt jeho hitu Tereza, možná by toto jméno nebylo tak populární.
Mohlo by se zdát, že si díky své slávě užíval luxusu. Přitom zažil období, kdy neměl kam složit hlavu. V době, kdy Matuška působil v Semaforu, řešil svou bytovou nouzi přespáváním v práci. „Přespával jsem v divadle… Klid tam nemáš, musíš čekat, až všichni odejdou, někdy je ti blbě, ale nemůžeš si ani lehnout, pak se konečně natáhneš a najednou vprostřed noci někdo přijde, protože kdekterej kamarád a kamarádíček ví, že tam seš, přijde třeba parta s flaškou, protože už je všude zavřeno – a teď je vyhoď! Někdy máš chuť s nima sedět, někdy taky ne, ale není ti to nic platný, protože pokaždý s nima sedět musíš!“
V 60. letech se proto svou bytovou situaci rozhodl vyřešit po svém. Ještě s dalšími 4 lidmi založil družstvo a v domě č. 37 na Václavském náměstí postavil půdní dvoupokojový byt. "Nechtěl jsem město nebo stát o nic prosit a postavil jsem si byt sám, za vlastní, “ popisoval zpěvák. Na náklady členů družstva vznikly čtyři byty a jeden ateliér.
Tři roky před revolucí udělal něco, co nikdo nečekal. Matuška byl považován za jednu z ikon normalizační kultury a jako takovému mu bylo umožněno jezdit do zahraničí, stejně jako jeho rivalovi Karlovi Gottovi. V roce 1986, si Waldemar Matuška s manželkou Olgou Blechovou naplánovali dovolenou v USA, kde už zůstali. Požádali o politický azyl. Matuška tento svůj krok vysvětloval tím, že „neměl možnost bavit lidi podle svých představ a nemohl se svobodně vyjadřovat před obecenstvem.“ Ve svých 54 letech se odvážil začínat znovu, v cizí zemi.
Brzy na to mu byl odebrán titul zasloužilého umělce, který získal v roce 1980. Všechny písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval, skončily v archivu. V Chalupářích byla zpívaná znělka nahrazena instrumentální verzí. Stal se zakázaným interpretem. Jeho majetek propadl státu. Matuškův půdní byt na Václavském náměstí 37 v Praze získal úspěšný manažer zdejšího showbyznysu František Janeček. Po revoluci Matuškovi byt navrácen nebyl. Janeček v 90. letech prý Matuškovi vzkázal, ať s nárokem na byt nepočítá, ale že je ochoten se s ním vyrovnat jinak. Matuška byl rozčarován. Podle něj byl sice odsouzen k trestu propadnutí majetku, ale o užívací právo na byt nepřišel. Rozhodl se proto celou věc řešit soudní cestou.
„Kdyby se Waldemar chtěl dohodnout a neřešil vše soudní cestou, byl bych ochoten se s ním nějak finančně vyrovnat. Za minulého režimu jsem však jako řádný člen družstva byt za vlastní peníze koupil a nechápu, proč bych ho měl někomu jen tak dát. Navíc byl byt v nesmírně zdevastovaném stavu. Bylo zapotřebí hodně peněz, abych ho dal zase do pořádku,“ reagoval Janeček.
A jak to dopadlo? Matuška soud s novým majitelem bytu Františkem Janečkem prohrál. „Kdyby dal Walda celou věc k mezinárodnímu soudu, vyhrál by stoprocentně. Ale musel by se soudit s Českou republikou,“ byla přesvědčena jeho manželka Olga. „A na tento led já odmítám vstoupit,“ prohlásil v reakci na manželku Matuška.
Nad tímto případem se rozčiloval i přítel Matušky, bývalý partner Lucie Bílé Petr Kratochvíl. Podle něj Janeček koupil byt za hubičku a měl jej Matuškovi vrátit, ne se s ním soudit. „Strašně moc mě štve, že nad Waldovou rakví budou brečet i zmetci a konformní prostituti, kteří ho po emigraci zatratili. Místo toho, aby si cenili toho, že opustil ten marasmus, přestože věděl, že může žít s holou zadnicí. Já si ho za to velmi vážím. A protože vím, že skutečně nežil v blahobytu, Olině vždycky rád pomohu,“ komentoval zpěvákovu finanční situaci Kratochvíl.
Waldemar Matuška byl hvězdou první velikosti. Jeho talent a úspěchy se svého času daly měřit s talentem a úspěchy Karla Gotta. Přesto co se týká financí, šli tito slavíci rozdílným směrem. Matuška emigroval, jeho majetek zabavil stát, své poslední peníze dal do domu na Floridě. Pracovník Ochranného svazu autorského v roce 2009 Blesku prozradil, že výše jeho tantiém nebyla nijak závratná. Ročně dostával cca 100 - 150 000 korun. „Už nebyl hraný interpret. Je to přece jen zpěvák 60. a 70. let. To jen Karel Gott je výjimka.“ Pro srovnání, Gottovým dědicům chodí ročně za jeho tantiémy cca osm milionů korun. Matuška prostě žil podle svého životního kréda: „Peníze člověka šťastnýho nedělaj.“
Zdroje:
