Článek
Šéf komunistů Miloš Jakeš pronesl před 35 lety legendární projev, který pobavil mnoho lidí zejména díky pasáži, ve které se snažil obrátit veřejné mínění proti umělcům, kteří podepsali Několik vět. „Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis… seznam těch umělců, kteří berou nad těch sto tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další ne 600, milion, dva miliony berou Jandové a jiní každý rok. Ti náhodou neprotestovali.“ Místo cíleného opovržení umělci to vedlo u lidí spíše k zesměšňování Jakeše.
Jakešovo postěžování si na astronomické sumy, které umělci berou, působilo jednak směšně, ale tak trochu i přehnaně. Nicméně v případě národem milovaného Karla Gotta to přehnané nebylo. Už v dobách hluboké totality byl Karel Gott milionářem. Mohla za to častá vystoupení jak u nás, tak v zahraničí. Často jezdil do zemí východního bloku a jako jeden z mála mohl vystupovat také v Západním Německu, kde měl doslova žně. Za jedno vystoupení si tam v roce 1982 s doprovázejícím Orchestrem Ladislava Štaidla mohli účtovat cca 160 tisíc korun. Z této částky šla zhruba polovina Gottovi do kapsy.
To, že se umělci za komunismu neměli zle, byla pravda. Výdělky některých několikanásobně převyšovaly průměrné mzdy té doby. Například. v 70. letech činil průměrný plat občana Československa necelé dva tisíce korun měsíčně. V té tobě dostávali zpěváci zhruba 800 korun za vystoupení. Stačilo, že „nezlobili“. Pak měli od režimu zelenou.
Na výši honorářů z konce 60. let vzpomínala např. Marta Kubišová v rozhovoru s moderátorem Honzou Dědkem. Na tu dobu, kdy zpívala v uskupení Golden Kids s H. Vondráčkovou a V. Neckářem. Umělci byli varováni, aby si moc nevyskakovali. „Jenom my a Kája Gott jsme měli u Pragokoncertu 1200 za koncert. To tehdy byly fantastické peníze. A říkali nám, ať nezlobíme, že bychom to taky nemuseli mít,“ prozradila Kubišová, která pak na 20 let dostala od režimu stopku.
Golden Kids (Kubišová, Vondráčková, Neckář)
Po finanční stránce se měl nejlépe Karel Gott. Postupem času se z něj stala ikona naší hudební scény a zapsal se do srdcí několika generací. Na výjimečnost Karla Gotta, vzpomínal jeho dlouholetý manažer JUDr. František Janeček, v knize Takový byl Karel Gott: „Byl jsem se jako mladík párkrát podívat na soutěžích, které se jmenovaly, Hledáme nové talenty, a už tam Karel vyčníval. Ne každému se to samozřejmě líbilo, protože tenkrát byly v módě barytony a najednou se objevil tenor, který používal i různé feelingy, tedy zdobení hlasu. Každá novinka je přijímaná s rozpaky, než si na ni lidi zvyknou.“ Kouzlo jeho úspěchu ale nespočívalo jen v jeho hudebním talentu. „Podvědomě jsem cítil, že má naději na to být hvězdou. Nikdo přirozeně neodhadl, že se jeho hvězdnost posune až do takové roviny, do jaké se později dostal. Tyto věci se odhadují velmi komplikovaně. Ale vnímal jsem jeho charisma, lidé věřili tomu, co zpíval, a svým zpěvem v nich probouzel štěstí. Také chodil nadstandardně dobře oblékaný, a přitom z něj byla cítit pokora. Nevynechal žádnou babičku, která ho zastavila. Vytvořil si gloriolu slušného, pokorného a moudrého člověka. A to byl přitom mladičký!“
Karel Gott dává autogramy
Právě Janeček pomohl Karlovi Gottovi na počátku 90. let, kdy o zpěváky a zpěvačky, kteří byli za komunismu v oblibě, přestával být zájem. „Po sametové revoluci jsme se někde potkali. Karel v té době bral za vystoupení dva tisíce korun a já mu řekl, že mu rád uspořádám koncert, za který mu dám sto tisíc. On úplně vyskočil, že to není možné, že nás pomluví, že chceme moc peněz. Přesto jsem to zkusil.“ A povedlo se. Janeček dokonce těch koncertů domluvil rovnou dvacet. „Tehdy ještě nebyly obvyklé platby přes banku, takže když jsem mu ty dva miliony vyplatil v hotovosti, kterou jsem přinesl v kufru, byl štěstím bez sebe. Několikrát mi opakoval, že nevěřil, že se to podaří,“ vzpomínal Janeček.
A hvězdná dráha Karla Gotta mohla pokračovat dál. Za jeho vysokými příjmy nestály jen koncerty, ale také výnosy z prodeje alb. Dokázal jich za svůj život prodat více než 50 milionů. I po jeho smrti jeho písně vydělávají. Za tantiémy chodí ročně jeho dědicům cca osm milionů korun.
Lidé Karla Gotta prostě milovali. Měl talent, charisma, slušné chování, byl lidový. Jakeš by o něm možná řekl, že to byl milý kluk. Ničím neprovokoval a tak se mohl naplno věnovat tomu, co mu tak skvěle šlo. Popularita mu vynesla mnoho Zlatých slavíků. Byl jedním z mála, komu lidé nezáviděli, naopak mu jeho nadstandartní výdělky ze srdce přáli.
Zdroje:
