Článek
Pocházel z herecké rodiny a tak se není čemu divit, že mu toto prostředí bylo blízké a po základní škole jeho kroky mířily k příjímacím zkouškám na konzervatoř. Bohužel neuspěl a tak zvolil jinou cestu. Absolvoval Střední ekonomickou školu a následně krátce pracoval jako prodavač. Tahle práce ho neuspokojovala. Ještě před maturitou ztvárnil roli kuchtíka v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Jeho matka zde hrála Droběnu. Růžičková ve své knize - A tak jsem šla životem, vzpomínala na to, jak se jeden natáčecí den synovi nedařilo, a když už se scéna točila potřetí, Vladimír Menšík si na jeho adresu neodpustil rejpavou poznámku: „No, není divu, že potřetí, Jirko, když ti všechen talent sežrala máma.“
Nejvíce se zviditelnil v trilogii: Slunce, seno, jahody (1983), Slunce, seno a pár facek (1989) a Slunce, seno, erotika (1991). Jeho tloušťka jej předurčovala k určitým typům postav, nicméně způsobovala i komplikace. Na jednu z takových komplikací vzpomínala jeho matka Helena Růžičková, když popisovala natáčení filmu Slunce, seno, erotika: „V Itálii měli sprchové kouty postavený pro hubený Italy. Takže Jirka se do něj napasoval, vešel se, ale jak na sebe pustil horkou vodu, tak nějak nabobtnal… Já byla v zoufalý situaci, on zůstal nahej ve sprše, ze který se nemohl dostat.“ Se svou matkou byl velmi profesně spjat. Společně vytvořili komickou dvojici i pro řadu estrád a zájezdových představení.
Na svého syna byla Helena velmi upnutá. Byl to přeci jen její jediný syn. Trápily jí jeho zdravotní problémy, které měl již od dob, kdy chodil do jeslí. Zde se odstartovaly jeho zdravotní potíže. Trpěl alergickým astmatem, kvůli kterému měl časté problémy s dýcháním. Když byl jednoho dne jeho astmatický záchvat velice silný, museli zavolat doktora. Ten pak matce sdělil: „Paní Růžičková, kdyby se něco takového opakovalo a chlapec se dusil, musíte mu nožem proříznout krk, a udělat tak otvor. Jinak by se mohl udusit dřív, než by přijela pomoc.“ Tehdy malý Jirka vše poslouchal v postýlce. Po čase Jirkova babička koupila krásnou květinu, kterou umístila v blízkosti Jirkovi postýlky. V noci dostal alergický záchvat. Začal se dusit. Vzpomněl si na radu lékaře a potichu, aby nevzbudil rodiče, zamířil do kuchyně hledat nůž. Naštěstí Helenu vzbudil zvuk příborů, který zarachotil při otevírání šuplíku, takže operace malého Jirky neproběhla.
I přes své proporce měl úspěch u žen. Byl třikrát ženatý, z posledního manželství vzešly 2 dcery – Lucie a Kamila. Po jeho posledním rozvodu se jeho problémy s váhou výrazně zhoršily. Jeho bývalá manželka dbala o jeho životosprávu a po jejím odchodu zaháněl samotu nezdravým jídlem a pitím.
Kvůli těžké nadváze trpěl mnohými zdravotními komplikacemi. Jeden čas se jeho váha údajně pohybovala až na hranici 300 kilogramů. Od roku 1995 byl téměř trvale hospitalizován. Prošel si mrtvicemi, infarkty a prasknutým vředem na dvanácterníku. Byl tak těžký, že jej měl personál problém uzvednout. A tak jeho matka platila šesti hasičům, aby jej chodili do nemocnice denně obracet. Jednou se ho v nemocnici dokonce pokoušela údajně zabít jedna ze zdravotních sester: „Psal nám, že když jsme odešli, v noci chodila jedna zdravotní sestra a cpala mu buničinu do hadiček, které přiváděly kyslík a potřebné léky. Prý to dělala proto, že jsem kandidovala za KSČM do Senátu, a říkávala mu, že její rodiče trpěli a umírali v komunistickém lágru a tvoje máma za ně kandiduje, tak ty taky chcípneš,“ popisovala své obavy o syna Růžičková.
Jiří Růžička zemřel na mozkovou mrtvici v roce 1999 ve věku 43 let. Jeho matka Helena Růžičková jej přežila o 5 let.
Zdroje:
1) RŮŽIČKOVÁ, Helena. A tak jsem šla životem. Praha: Metramedia, 2000. ISBN 80-238-5878-5.
