Článek
Nedávno jsem četla článek, podle kterého většina firem dává nováčkům v průměru o patnáct procent vyšší mzdy než stávajícím zaměstnancům. Ve svém okolí mám lidi, kteří podle svých osobních zkušeností tuto tezi potvrzují. Bohužel je běžným zvykem, že letitý kvalifikovaný a zkušený pracovník má nižší plat než nově nastupující jedinec, kterému ještě teče mléko po bradě. Někdo, kdo čerstvě opustil školu a nemá žádné zkušenosti. Firma vlastně o něm nic neví, tedy ani to, jaké má pracovní návyky. Pro firmu je důležité omlazení pracovního kolektivu. Vždyť vše se dá naučit. My si je vychováme. Chtějí přilákat mladou krev a loajálních pracovníků si neváží.
Anketa
Nemám problém s tím, že se dává šance mladým lidem. Ale je vážně nutné je takto přeplácet, když ještě nepředvedli, co umí? Když jsem já končila školu, byl problém sehnat práci. A ačkoliv mám VŠ vzdělání, byla jsem vděčná za práci s minimální mzdou. Přišlo mi tak nějak logické, že absolventi mají nižší nástupní platy, než stávající zkušení zaměstnanci.
Může to vypadat hezky, že firma má mladou krev, ale na jak dlouho? Motto mladé generace je: „Pracuj, abys žil. Nežij, abys pracoval!“ Nemají potřebu obětovat se práci jako jejich rodiče. A když už něco dělají, chtějí být za to adekvátně ohodnoceni. Nemají problém se zvednout a jít za lepším. Současná situace na trhu práce jim to umožňuje. Do důchodu odchází více lidí, než kolik lidí vychází ze škol. Populace stárne. A až půjde do důchodu silná generace takzvaných Husákových dětí, bude to pro firmy opravdu problém.
Tak proč stávající zkušení zaměstnanci nejsou více asertivní a neříkají si o vyšší platy? Proč nevyužijí situace, kdy je nízká nezaměstnanost a firmy skuhrají, že nemají lidi? Mladí s tím problém nemají. Přijdou a sebevědomě řeknou, co chtějí a když to nedostanou, tak jdou jinam.
Anketa
Jsou firmy, kde takové vyjednávání není moc možné. Jejich zaměstnanci mají tabulkové platy. Jedinou možností takového zaměstnance jsou potom odbory. Na to by samozřejmě někdo mohl namítnout: „Tak jdi jinam, když ti vadí, že nedostáváš tolik, kolik si zasloužíš!“ Do rozhodování se o změně zaměstnání však někomu vstupuje i více faktorů než jen výše platu. Někdo třeba neřeší pouze sám sebe, ale třeba i celou rodinu, na kterou by změna práce mohla mít dopad ve formě stěhování se. Nebo jde o jedince, kteří mají svou práci prostě rádi, vyhovuje jim jejich pracovní kolektiv.
Ne každý má na handrkování se o platu povahu. Ne každý vyrostl s ostrými lokty. Mladý a sebevědomý jedinec neznamená automaticky lepší. Je mi trochu smutno z toho, že doba, kdy se loajální zaměstnanci cenili a náležitě odměňovali, je dávno pryč. O výši platu nerozhoduje kvalita odvedené práce, ale to, kdo pohrozí, že odejde, nebo kdo s kým „kamarádí“.
Zdroje:
