Článek
Právem se tato komedie zařadila do zlatého fondu české kinematografie. Je napěchovaná inteligentním humorem, odráží zkušenosti mnoha lidí té doby. Jde zároveň o exkurzi do komunistického Československa. Doby, kdy se na byty čekalo i několik let. Některé rodiny se musely tísnit v malých bytech, obdobně jako rodina jedné z hlavních postav filmu - psychologa Knotka. Jeho manželka už má dost života v malém krcálku, kde se jejich rodina dusí. Jak v úvodu Knotek v podání Josefa Abrháma říká: „Přečetli jsme 286 inzerátů, na 165 jsme odpověděli. Dvaatřicet bytů jsme si prohlédli my, 29 zájemců se zase dostavilo k nám. Máme 2 děti, pokoj a kuchyň, chceme do většího. A tak jsme se dostali na až tento mamutí kolotoč doktora Radosta.“
Film začíná schůzí lidí, kteří se v bytě operního pěvce Bílka (milovníka brazilské kávy) dozvídají podrobnosti o velkolepé stěhovací akci o “ dvanácti směně “. Doktor Radosta (Rudolf Hrušínský), organizátor, seznamuje účastníky akce se schématem akce, ve které má každý své místo a svůj přesný úkol. Stěhování má proběhnout rychle, energicky a naráz. Odtud krycí názve akce - Kulový blesk.
Důvody, proč se rodiny vrhají do stěhování, jsou rozmanité. Jedni se rozvádí, jiní se dusí v malém bytě a potřebují něco většího. Pak je tu svérázný inženýr v podání Ladislava Smoljaka, který na své vynálezy potřebuje dílnu.
Připravit, zorganizovat a provést výměnu dvanácti nemovitostí není jen tak, neobejde se to bez komplikací. Tu a tam je potřeba něco obětovat, umět se přizpůsobit. V případě rodiny pana Knotka je nutné obrnit se velkou dávkou trpělivosti vůči starší paní v šátku, paní Jechové, která se stěhuje do jejich bytu a má dar klást nespočet otázek typu: „Máte sklep? A mohla bych ho vidět?“ Drobná starší paní se chce i nechce stěhovat. Ke svému bytu ji váže mnoho vzpomínek na zesnulého muže. Své stěhování konzultuje se svou kamarádkou Máňou, která jí dává dobře míněné rady. A tak se tu a tam za dveřmi rodiny pana Knotka objeví zvídavá paní, která chce postupně vidět prádelnu, sklep a samozřejmě i půdu.
Z pohledu diváka jde o humorné situace. Z pohledu pana Knotka už to tak veselé není. „Nezlobte se, že vás takhle obtěžuju, ale jsem si vzpomněla, že jsem se vás ani nezeptala, jestli je tady v baráku prádelna. A teď my tady vaše paní řekla, že tu není a že vy perete tady v koupelně. Takhle nevím, ale to by mi asi dost vadilo. Já si prát nenechávám, já si peru sama a doma mám prádelnu hned přes chodbu,“ uvažuje jednoho dne paní Jechová. A tak se manželé Knotkovi v duchu loučí se svou pračkou, která sice není součástí vybavení bytu, nicméně pro vyřešení problému s prádelnou se zdá být klíčová.
Úsměvná scéna poukazuje na důležitý aspekt na současném realitním trhu. Pokud se porozhlížíte po novém bydlení, je dobré si na prohlídkách vyjasnit, co vše patří do vybavení bytu, zda se byt uvolní vyklizený či s nějakým tím kusem nábytku. Pokud je domluva, že byt bude vyklizen, je vhodné si ujasnit, co vše zmizí. Pod pojmem „vyklizení“ si totiž může každý představovat něco jiného. Může se stát, že kupující bude nemile překvapen zjištěním, že koupil holobyt, kde chybí i kuchyňská linka a světla na stropech.
Dalším tématem jsou společné prostory domu. Při prohlídkách domů se často ukazuje jen byt, další prostory bývají upozaďovány. Ve filmu je pro starší paní zásadní prádelna. Dnes už se prádelny v domech málokdy využívají ke svým původním účelům, mnohdy se tyto společné prostory mění v kolárny. Jde o užitečný prostor, který se často podceňuje. Pokud jste početná rodina a každý má své kolo, úložné prostory se zkrátka hodí.
Obdobné je to se sklepem, který neunikne zájmu paní Jechové. I zde nalezne problém: „Sklípek je to útulnej, což o to, ale takhle daleko pro uhlí, to já bych asi nemohla. (…) Je to škoda, jinak se mi ten váš byt moc líbil. Na to doplatila Máňa, moje kamarádka. Neprohlédla si sklep a teď musí tahat uhlí bůhví odkud.“ I zde platí, že sklep je dobré vidět. Ne, že bychom dnes z něj tahali uhlí, nicméně jeho umístění a velikost hrají svou roli. Jde o důležitý úložný prostor zejména, pokud v domě chybí kolárna a kočárkárna.
A pak je tu půda, která je občas v obytných domech součástí společných prostor. Ve filmu to bylo něco, s čím byla paní Jechová konečně spokojená: „No to je ale pěkná půdička. Tohle jsem nečekala, takovouhle pěknou půdičku. Čistá, ta se vám povedla. Tedy to jsem sama ráda, čisto je tu, to budu spokojená. Tady se mi to bude věšet.“
Pokud je půda součástí společných prostor, je dobré se na ni podívat. Alespoň budete mít možnost vidět, v jakém stavu jsou krovy a střecha. Můžete se tím i ujistit, že si společné prostory nezabral někdo jiný. Bývají případy, kdy se dle ústní dohody dostane půda do výhradního užívání jednoho z bytů a vy pak ačkoliv ji spoluvlastníte, prakticky k ní nemůžete.
Pokud se vydáte na prohlídku bytů, mezi další užitečné otázky patří ty, týkající se právních vad – exekuce, zástavy a věcná břemena. Je vhodné vidět list vlastnictví, abyste se ujistili, kdo byt skutečně vlastní. Nechte si předložit i tzv. prohlášení vlastníka, ať víte, které prostory a plochy a o jaké výměře k bytu patří. Koupě bytu není jen o samotném bytu, je dobré mít na paměti, že s bytem kupujete rovněž podíl na společných prostorech tak dejte pozor, ať nekupujete zajíce v pytli.
Pozorně si prohlédněte technický stav nemovitosti. Důležité jsou také provozní náklady. Nestyďte se požádat o přehled vyúčtování energií za posledních pár let. Dále je dobré zaměřit se na fungování domu (např. úklid společných prostor, existence společenství vlastníků jednotek) a sousedské vztahy. Aby se vám nestávalo jako v případě pana Knotka, že vás večer bude rušit hlasité vyřvávání opilého souseda. Zkrátka buďte klidně jako paní Jechová a ptejte se. Jak se říká „Důvěřuj, ale prověřuj.“
Zdroje:
1) film Kulový blesk, 1978
3) Tajemství filmů a seriálů – Kulový blesk
