Článek
Ladislav Smoljak měl velkou slabost pro ženy, životem mu prošly 3 manželky a nespočet milenek. Nejznámější s nich byla Dagmar Patrasová, se kterou měl poměr během svého prvního manželství. Jelikož měl pro sexy mladou herečku slabost, byla obsazena do komedií Vrchní, prchni! nebo Trhák, kde byla Dádinka rejžovou „klapkou“.
D. Patrasová, 2013
Patrasová na něj vzpomínala s láskou ve své knize Fenomén Dáda: „Láďa byl můj učitel, ukazoval mi, jaký je život, a udělal ze mě filmovou hvězdu. Nemám se za co stydět, byla jsem v tu dobu svobodná a volná a jeho manželství, jak se mi tehdy svěřil, bylo před rozpadem. Nakonec se pak také rozvedl. Milovala jsem jeho osobnost, měl pro mě obrovské duševní charisma. Hodiny jsme spolu proklábosili. S ním jste si mohli povídat úplně o všem.“
Právě Patrasová byla Smoljakovi inspirací k vytvoření slavné erotické scény v geniální komedii Vrchní, prchni! Onu scénu, kdy se Dáda v roli sexy Manuely před Daliborem Vránou (Josefem Abrhámem) sprchuje oblečená ve vaně, se jistě vryla do hlavy mnoha mužů. Pikantní scéna, kdy tekoucí voda postupně odhaluje její křivky, původně ve Svěrákově scénáři nebyla. Celá scéna byla do detailu Smoljakovým nápadem. A původně měla být scéna ještě odvážnější. Smoljak si představoval, že Patrasová bude naostro. To však odmítla a kalhotky nesundala. Na Smoljaka si vymyslela výmluvu, že si musí nechat kalhotky, protože má své dny. „Já jsem to respektoval. Teprve později mi bylo jinými vysvětleno, že scéna šla natočit bez kalhotek i v takové situaci. Dneska lituji, že jsem si tehdy nedupnul. Bez kalhotek by ta scéna byla mnohem lepší,“ zavzpomínal Smoljak v dokumentu Příběhy slavných. Dodal, že celý tento záběr byl natočen na první pokus.
Tato komedie se právem zařadila do zlatého fondu naší kinematografie. A to nejen díky odvážné scéně s Dádou Patrasovou. Diváky komedie zaujala inteligentním humorem, tragikomickým příběhem a také skvělým hereckým obsazením. Přitom hlavní postavu, náruživého knihkupce Dalibora Vránu, měl hrát původně někdo jiný. Svěrákovi, který napsal scénář, do role nejlépe pasoval Petr Nárožný, kterého měl v té době zafixovaného jako představitele vzteklouna. Se svou představou o obsazení hlavní role narazil u režiséra Smoljaka, který chtěl do filmů obsazovat tzv. vážené herce. Smoljak proto navrhl Josefa Abrháma, s čímž měl zase problém Svěrák. Nakonec si ale Smoljak, jako režisér, který mívá poslední slovo, prosadil svou. Do role Vránovi manželky obsadil Abrhámovu skutečnou manželku, Libuši Šafránkovou. Ta na Smoljaka vzpomínala jako na hodného a obětavého člověka. „Měl neopakovatelný, nenápadný a úžasně inspirativní způsob režírování. Vedl nás takovým skromným, něžným způsobem. Dokonce mě právě takhle něžně donutil nafackovat vlastnímu manželovi.“ Dle jejích slov se s ním velmi dobře pracovalo: „Nikdy nic nepřikazoval, a přitom nás vždycky dokázal dovést tam, kam potřeboval. Všechno měl pečlivě promyšlené, ale točit se začalo, až když na place zavládla vhodná atmosféra. A také neustále dolaďoval detaily podle toho, co ho napadalo. Díky tomu jsem například hrála v jeho svetru.“
Petr Nárožný, 2009
Zajímavostí také je, že nebýt Smoljaka, možná titulní píseň Severní vítr je krutý nazpíval někdo úplně jiný. Původně ji měl nazpívat Pavel Bobek. Ten ale odmítl. V té tobě se zaměřoval výhradně na americký repertoár. A tak si Smoljak pustil demoverzi, kterou nazpíval Jaroslav Uhlíř. Zaposlouchal se a v tom si uvědomil, že nikoho jiného vlastně hledat nemusí.
Postavu sympatického podfukáře Dalibora Vrány, který se pere se svou závislostí na něžném pohlaví, si musel zamilovat každý. Stejně tak nezapomenutelného souseda Pařízka, jehož postavu si Svěrák napsal na tělo. Nezapomenutelné jsou i zlidovělé hlášky, jakou je například - „Světla svítí, stěrače stírají!“. Věřím, že i díky tomuto filmu stoupla obliba Velorexů. Vše si skvěle sedlo, a to nejen díky práci pánů Svěráka a Smoljaka. Jméno Ladislava Smoljaka bývá bohužel často ve stínu Zdeňka Svěráka. Myslí si, že je to škoda.
Ladislav Smoljak podlehl rakovině v roce 2010. Bylo mu 78 let. V posledních dnech svého života měl dechové potíže a velké bolesti. Přesto vystupoval v divadle. Zůstaly po něm 4 děti.
Na závěr si dovolím použít slova Libuše Šafránkové: „Ladislav Smoljak byl člověk, který měl nádherné vidění a cítění humoru. Zůstane po něm velké vakuum i spousta vzpomínek a krásné práce. Jakož i ticho v srdci, které bude vždycky plné lásky a obdivu k jeho tvorbě, ale i lítosti, že nás tady nechal samotné.“
Zdroje:
