Článek
Zatímco Miloš Havel, strýc exprezidenta Václava Havla, vyrůstal v bohaté rodině úspěšného stavitele Vásclava Havla, režisér František Čáp pocházel ze skromnějších poměrů. Vyrůstal v jižních Čechách, kde vystudoval Vyšší lesnickou školu. Svému vystudovanému oboru se nakonec nevěnoval. Místo toho vyrazil do Prahy. Nastoupil do Lucernafilmu, kde měl hlavní slovo Miloš Havel. Čáp prošel různými filmařskými profesemi od herce, spoluscenáristy, scénáristy až po režii, kterou si poprvé vyzkoušel v roce 1939 na snímku Ohnivé léto. Mluvilo se o něm jako o nejmladším režisérovi v Evropě.
Dle pamětníků měl Čáp velmi blízký vztah k Miloši Havlovi, majiteli produkční firmy Lucernafilm. Nebylo velkým tajemstvím, že místo žen, dává přednost mužům. Ani Čáp se svou homosexuální orientací nijak moc netajil. Režisérovi Otakarovi Vávrovi to trochu leželo v žaludku, neboť jej v roce 1938 nevzal Havel na festival do Benátek, aby si převzal Zlatý pohár za historickou veselohru Cech panen kutnohorských. Místo Vávry jel do Benátek s Havlem jeho blízký přítel Čáp. A právě Čáp, byl dle Vávry natolik blízký a intimní přítel, že měl vliv na chod Havlovy firmy včetně natáčení filmů.
Miloš Havel
Mít veřejně homosexuální vtah bylo v té době nebezpečné. Homosexualita byla trestná nejen za první republiky, ale také v době Protektorátu. Lidem s homosexuální orientací hrozilo zatčení či koncentrační tábor. Miloš Havel měl výhodu. Pro německé úřady byl důležitou osobou ve vysoce ceněném oboru, který využívali ke své propagandě. Dalo by se říci, že Čáp byl pod jeho ochrannými křídly. Umožňoval mu kariérní růst i velmi štědrý příjem. Jako jeho zaměstnanec dostával asi 450 tisíc ročně, což na tu dobu byla obrovská částka. Zajímavostí je, že z pozdějších spisů StB vyšlo najevo, že neplatil daně. V době, kdy se rozhodl pro exil, měl prý velké dluhy. Byl to umělec, který absolutně neuměl zacházet s penězi.
To, že mu ve filmových začátcích výrazně pomohl Miloš Havel, neznamená, že by Čáp neměl talent. K jeho nejslavnějším dílům patří česká klasika – Babička z roku 1940, v hlavní roli s Terezií Brzkovou (Babička) a Natašou Tanskou (Barunka). Tento filmový počin měl velký úspěch. Lidé v těžkých časech tento snímek vnímali jako projev vlastenectví za Protektorátu. Literární adaptace Boženy Němcové poukazovala na sílu české kultury. A proto zrod tohoto díla nebyl jednoduchý. Film byl šestkrát zakázán a teprve po sedmé povolen. Nebylo lehké prosadit, aby byl zachován závěrečný dialog mezi babičkou a Barunkou, kde babička promlouvá ke své vnučce: „Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla! Je to matka nás všech,…“ načež jí Barunka odpovídá, že nikdy nezapomene. Díky intervencím Miloše Havla nakonec německá cenzura povolila dialog zachovat a film povolila. Tehdy bylo Čápovi pouhých 27 let.
Terezie Brzková, Babička 1940
Také jeho další filmy zaznamenaly úspěchy. Například film Noční motýl z roku 1941, ve kterém si zahrály 2 velké konkurující hvězdy stříbrného plátna Hana Vítová a Adina Mandlová. Ze stejného roku pochází také venkovské drama Jan Cimbura, kvůli kterému měl Čáp po válce problémy. Ve snímku se totiž nachází antisemitský moment, kdy je vesničany vypleněna krčma židovského majitele. Ten následně odchází z vesnice. V době, kdy probíhaly transporty židů do koncentračních táborů, tato scéna vyznívá určitým způsobem. Čáp tuto epizodu původně ve scénáři neměl. Do filmu se dostala po nátlaku nacistických orgánů, dohlížejících na protektorátní film. Kladly si podmínku, že film schválí jen v případě, že ona scéna s židem bude ve filmu zachována. Po válce byl kvůli tomu Čáp souzen. Nakonec byl v procesu osvobozen.
Velmi plodný režisér se po svém očištění ke své práci vrátil. Natočil pak například okupační drama Muži bez křídel nebo Bílou tmu, snímek, který znamenal jeho konec v československém filmovém průmyslu. Neunesl totiž kritiku dělnické poroty na Festivalu pracujících ve Zlíně. Obořil se, že dělníci nemají právo hodnotit umění, což mu dost zavařilo.
Na jaře 1949 odešel se svou maminkou do exilu. Jeho kroky mířily do Německa. Jeho důvody mohly být jednak politické, jednak umělecké. Nejspíš cítil svázanost své umělecké tvorby. Nebo to mohlo být čistě pragmatické rozhodnutí. Jak již bylo zmíněno, byl prý velmi zadlužený. V květnu 1949 napsal korespondenční lístek básníkovi Vítězslavu Nezvalovi, ve kterém se mu omlouvá, pokud mu nějak zkomplikoval jeho situaci a zároveň mu vysvětluje své důvody odchodu: „Nelze stále snášet špínu, lež, podfuky. Nemíním si nechat pokroutit a zprasit svůj charakter, na kterém jsem si vždy zakládal. Nepodařilo se to nacistům, nepodaří se to ani vám. Nejsem namyšlený, ale jsem si vědom svých kvalit, které chci dávat k dispozici těm, kteří je dovedou ocenit a využít pro pravdivé a trvalé hodnoty. Maminku jsem si odvezl, natolik vám nevěřím.“ V závěru mu přeje vše nejlepší, protože se k němu choval vždy charakterně.
Do Německa emigroval také Miloš Havel, který mu opět zkoušel pomoci a produkoval jeho filmy. Nicméně ne s velkým úspěchem. Čáp dostal pozvání od ředitele Triglav filmu z Jugoslávie na podílení se na komediálním filmu Vesna (1953). Film sklidil ohromný úspěch. Po několik let patřil k nejpromítanějším filmům v Jugoslávii. Získal i několik cen na filmových festivalech. Ze začínajících herců, kteří zde hráli, se staly hvězdy. Není náhodou, že hlavní filmová cena ve Slovinsku, kde se Čáp usadil, se jmenuje Vesna. Čáp stál u zrodu slovinské kinematografie a lidé si jej zde velmi cenní. Broz Tito mu dokonce věnoval k užívání vilu.
slovinská filmová hvězda Metka Gabrijelcic, propagační leták na film Vesna
V 60. letech jeho hvězda začala pomalu upadat. Vznikla nová generace filmařů, byl znát určitý konkurenční boj. Čáp svou sexuální orientací způsoboval u některých lidí ve filmovém průmyslu nelibost.
Ve vyšším věku se opět potýkal s finančními problémy. Nebyl mu přiznán starobní důchod. Možná i proto se z pragmatických důvodů 2 roky před svou smrtí oženil s Idou Petronio, která mu pomohla v jeho žalostných existenčních podmínkách. Provozoval drůbeží farmu, držel se v ústraní. Zemřel jako obyčejný člověk odříznutý od filmového průmyslu.
Zdroje:
1) Knihovna Václava Havla – František Čáp 100 https://www.youtube.com/watch?v=sPMKDExBxT8
