Článek
Mít dnes tolik dětí je spíše rarita. Myslím si, že když lidé vidí naší smečku dětí ve věku 1-8 let, nikoho to nenechává bez názoru. Většinou se lidé řadí do dvou kategorií. Buď mnou lidé opovrhují, označují mně za nezodpovědnou, či si myslí, bůh ví, kolik nevydělávám na sociálních dávkách, nebo mě obdivují. Ví, že péče o děti je náročná, takže se občas i diví, že jsem do tolika dětí šla a že to dávám.
Ideálem naší společnosti je mít domek s bílým plotem a 2 děti, ideálně kluka a holku. I já jsem si to podobně malovala. Nevím proč, tak nějak jsem si myslela, že alespoň jedno z mých dětí by mohl být kluk. Že by to tak prostě mělo být. Možná je to v nás zakotveno někde hluboko. Je to dáno společensky, z historického hlediska muži měli vždy více výhod než ženy. Stále je běžné, že muži za stejnou práci dostávají více peněz než ženy. Jsou patriarchální společnosti, kde muži mají více práv než ženy. Muži jsou vnímáni jako „pilíře rodiny“, kdežto ženy jsou označovány za „slabší pohlaví“. Jsou země, kde probíhají dokonce selektivní potraty. Tedy, že v případě ženského pohlaví plodu bývá těhotenství ukončeno. Je to v důsledku převládajících patriarchálních hodnot, kdy je běžná podřízená role žen v rodině a jejich ekonomická závislost, protože nedědí majetek. Tak jako je tomu např. v Albánii.
Když jsem zjistila, že mé 3. dítě bude holčička, byla jsem trochu zklamaná. Těšila jsem se, že to možná bude kluk, oproti 2 holkám prostě změna. Nicméně se narodila Kačenka a jsem za ni samozřejmě ráda. Je to čertík, který je pro každou špatnost. Do 4. těhotenství jsem šla už smířená s tím, že to samozřejmě bude zase holka. A taky že jo. Narodilo se sluníčko, kterému jsme dali jméno Evička.
Zajímavé je, že můj manžel prý vůbec nelituje, že má samé holky. Je za to dokonce rád. Já si vždy myslela, že muži touží po synech. Že chtějí kluka, se kterým budou hrát ty klučičí sporty jako je hokej nebo fotbal a hrabat se v nářadí, někoho komu budou moci předat své zkušenosti. Rod nevymře po meči. I můj doktor se zajímal, jak tu estragonovou domácnost manžel zvládá, že pro muže to může být někdy náročné. A vida, dává to.
Anketa
A jak to vidí mé dcery? Ty by možná i dalšího sourozence chtěly. Nedávno se mě má pětiletá dcera ptala, jestli bych nechtěla ještě dalších deset dětí, že by mi s nimi pomáhala. Zeptala jsem se jí, zda se jí líbí, že je nás tolik a ona radostně že jo. Tak jsem jí pak řekla, že kdybych měla k těm deseti dětem k dispozici ještě deset babiček tak možná. Bez možnosti hlídání to bývá opravdu náročné.
Na otázku, zda bude ještě kluk, dávám většinou jasnou odpověď, že ne, že to takto stačí. Jednak bychom se už asi těžko vešli do našeho bytu a jednak by už u mě asi byly i zdravotní komplikace. Mé porody daly mému tělu zabrat. U posledních dvou jsem měla rizikové těhotenství. Sice to tak nějak zvládáme, ale řekla bych, že už jsme občas na hraně svých sil. Kdo ví, jak na mě hormony zaútočí po čtyřicítce, nicméně jedna věc je chtění a ta druhá věc je otázka možností, které se těžko predikují dopředu.
Za své 4 holky jsem ráda, nedovedu si představit, že bych ukončovala těhotenství jen kvůli tomu, že mé dítě bude holka. Nicméně jiné lidi to občas zaráží. To, že nám nevadí mít 4 holky. Zdá se, že jsme více tradiční, patriarchální společnost, než si dokážeme přiznat.
