Článek
Být doma na rodičovské dovolené se mnohým může zdát jako radostné období v životě ženy, kdy má žena čas na své miminko a měla by být vděčná, že je jí to státem umožněno. Může být doma dokonce až 3 roky. Muž je hlavním živitelem rodiny, žena hospodyní a ochránkyní „rodinného krbu“. Takové tradiční nastavení rodiny. Někteří tatínci si na toto nastavení zvyknou, líbí se jim, že přijdou domů a mají připravenou večeři, že je někdo kdo řeší chod domácnosti. Je to celkem i flexibilní nastavení, kdy žena, která je doma, může některé věci zařídit, zatím co je muž v práci.
A jak to vnímají ženy? Asi různě. Nicméně já znám spíše případy, kdy žena, když má tu možnost dřívějšího návratu do práce, má štěstí se školkou, či jinak vyřešené hlídání, tak moc neváhá a příležitosti využije. A nemusí to být jen kvůli penězům. Znám nejeden případ, kdy muž v reakci na ženin dřívější návrat do práce reagoval tak, že přeci vydělává dostatečně, aby je uživil, že nemusí nikam spěchat a být klidně doma déle. Ono totiž následné řešení vyzvedávání ze školky, s sebou přináší další povinnosti, muži se pak musejí více zapojovat, ne jen jako hlídací tatínci na víkend a přicházejí o své domácí pohodlí. Možná to někteří mohou vnímat i tak, že žena svým dřívějším návratem na pracovní trh zpochybňuje jejich roli živitele rodiny. Ženy však jen třeba potřebují změnu, chtějí se realizovat, už je to doma prostě třeba jen nebaví.
Máme moderní dobu, moderní muže, kteří většinou nemají problém se zapojením se do domácích prací. Jsou i muži co zvládnou přebalení miminka. Dokonce i rádi uvaří. Muže to totiž většinou na rozdíl od žen baví, nemají to jako povinnost. Avšak někteří mají stále potřebu určitého domácího pohodlí. Aby žena stále zastávala své tradiční role. Uklidila, upekla, připravila třeba tu teplou večeři…Netvrdím, že je to špatně. Já si svou babičku pamatuji čistě jako ženu v domácnosti. Byla vynikající kuchařka a na ní stál chod celé domácnosti. Byla tím krkem, co hýbe hlavou a na období, kdy jsem k ní jezdila na prázdniny, ráda vzpomínám. Tradiční model rodiny nemusí být špatný. Ale ne každému to může vyhovovat. Mám kamarádku, které vztah ztroskotal na tom, že její partner vyžadoval teplé večeře a možná k sobě hledal spíše pečující maminku než partnerku.
Maminky nejen že chtějí do práce, jsou k tomu i svým způsobem tlačeni společností. Žena v domácnosti zní skoro jako nadávka. Někteří takové ženy vnímají jako „příživnice“. Že jsou hloupé, nebo líné když nechtějí pracovat a válí se doma. Mnoho lidi nevnímá, že i ta péče o domácnost je někdy pěkná dřina. O společenském vnímání takových žen svým způsobem mluví i omezení daňové slevy na manželku. Tedy pokud ženin roční příjem nepřesáhl 68 000, mohl si ji manžel uplatnit v daňovém přiznání. To se omezilo. Nyní je to jen pro ty, co mají dítě do 3 let. Argumentovalo se např. tak, že přeci nebudeme podporovat nepracující ženy, které mohou pracovat, nebo že jsou to často ženy, které jsou zajištěné (vyživované od svého může). Ženy většinou nechtějí být závislé na tom, co jim muž dá. Je to krátkozraké. Co se s nimi stane, pokud vše obětují rodině a muž si pak najde milenku? I to je důvod, proč ženy řeší, jak si zachovat trochu své nezávislosti prostřednictvím práce.
Takže i když by na to rodina třeba i měla prostředky, aby fungovala tradičním způsobem, žena byla doma a muž vydělával, často se tak nestává. Ženy volí raději práci. Ať už proto, že je to baví, nebo prostě jen proto, že nechtějí vypadat jako líné „puťky domácí“, či myslí na svá zadní vrátka. Ideál tradičního domova se tak bortí a zůstává jen v mysli některých mužů. A jak to máte vy?
